"Paříž je stále metropolí módy a udává jí směr," shodují se studentky Vyšší odborné školy oděvního návrhářství v Praze, které v Paříži strávily čtyři týdny na praxi. "Pracovala jsem v soukromé firmě, která navrhovala a šila svatební oděvy. Pomáhala jsem při šití šatů, ale viděla jsem také zajímavé návrhy a práci s barevnými látkami, které u nás nejsou běžné," říká studentka Táňa Nováková. Práce měla hodně, času méně. Přesto poznala pařížský život a byla příjemně překvapena přátelskými postoji mladých Pařížanů. Při své praxi získala mnoho cenných zkušeností. Poznala také, že její znalosti angličtiny vůbec nejsou špatné a že se s nimi dobře dorozumí. Problém byl spíše ten, že Francouzi nechtěli moc anglicky mluvit a raději se dorozumívali francouzsky. "Čtyři týdny v Paříži mně hodně daly. Mohla jsem poznat, jak vypadá práce v zahraničí a zda ji také já zvládnu," sděluje Kateřina Hlinoamzová. Pracovala ve firmě zhotovující uniformy a poznala zde návrhy a také jejich šití. Ráda vzpomíná na kolektiv mladých lidí, kteří ji velmi dobře a rychle přijali mezi sebe. "Život v Paříži byl v mnohém jiný. Byl klidnější a zároveň pestrý. Také ve firmě se pracovalo celkem volně a vztahy nejen mezi praktikanty, ale i ostatními pracovníky byly přátelské. Žádný stres, pomluvy. Nic takového," vypráví Hlinomazová. Také práce dostala ve srovnání s praxí v Česku méně. Všemu se věnovala větší pozornost a více času. Se svými znalostmi a praktickými dovednostmi mohla být rozhodně spokojená, neboť šila ve srovnání s ostatními výborně. Podle Hlinomazové jsou nároky v Praze mnohem větší než ty, které na ni byly kladeny v Paříži. Studentky mohly srovnat i kvalitu oděvů, které zhotovují v Praze a těch z Paříže. "Nemáme se za co stydět. Naopak, naše věci jsou ušity velice kvalitně," soudí Nováková. Zato mezilidské vztahy a celkovou kulturu v Paříži prý nelze ještě s českou porovnávat.
5. října 1999
