Důsledek? Kapitálu je nadbytek. Ale ne všude. Navzdory globální peněžní expanzi jsou na světě rozsáhlé oblasti, které mají kapitálu nedostatek. Drobní podnikatelé v řadě asijských, afrických a latinskoamerických zemí na úvěr zpravidla nedosáhnou. Jsou proto ochotni zaplatit za úvěr neobvykle vysoké sazby. Proč Mexičané, Brazilci, Indové, Vietnamci atd. mají tak málo kapitálu?
Často je to prostě proto, že z jejich vesnice je to do nejbližšího města den cesty tam a den cesty zpátky. Ale problémy s dostupností úvěrů mají i drobní podnikatelé ve velkoměstech. Velké banky se o ně nezajímají, kromě jiného také proto, že mají dost klientů z řad velkých podniků, které patří mezi příjemce státních dotací a investičních pobídek.
Jak je v kůži malého podnikatele
Teoreticky to vypadá snadně: navštívíte pobočku, dejme tomu, mexické banky Banorte a dostanete hezký letáček: úvěr od výše milionu pesos (tj. 2 mil. korun), bez zástavy, s pevnou sazbou, až na dobu 3 let. Úroková sazba je 20 % ročně, ale při pravidelném splácení lze po roce získat nižší sazbu.
Smůla je, že když už banka jako Banorte je přece jen ochotna vyjít malému podniku vstříc, vyžaduje auditované účetní výkazy za dobu posledních 3 let. Živnostníci v Indii, Keni nebo v Mexiku však obvykle nemají valné ponětí, co je to audit, ti nejmenší velmi často nevedou účetnictví, a pokud ano, zpravidla jsou trvale ve ztrátě z daňových důvodů. A přestože sektor malých a nejmenších firem je překvapivě produktivní, tento obrovský růstový potenciál zůstává nevyužit kvůli nedostatku kapitálu – navzdory tomu, že Západ finančním kapitálem doslova přetéká. Chudí lidé v zemích bez sociálního systému jsou přitom přirození podnikatelé, protože podnikání je otázkou jejich přežití.
Řešení finančních problémů nejmenších podnikatelů existuje v podobě mikroúvěrů, což jsou drobné podnikatelské úvěry ve výši řádově stovek dolarů. Úrokové míry se pohybují obvykle v pásmu desítek procent ročně, což jsou ze západního hlediska neuvěřitelně vysoké sazby. Důvodem jsou především vysoké provozní náklady. Ale i čisté úvěrové marže jsou z hlediska Západu velmi vysoké. Nicméně stále jde o levnější kapitál, než jaký poskytují lichváři. Ti si totiž účtují stovky procent ročně. Zatímco lichváři se snaží lapit dlužníka do dluhové pasti, mikrofinance se snaží posílit jeho ekonomickou nezávislost. Lépe řečeno, její ekonomickou nezávislost. Drtivou většinu mikrofinančních klientů představují ženy, protože jsou svědomitější, realističtější a spolehlivější klienti než muži.
Mikrofinance jako charita
To je celkem známá koncepce, kterou popularizoval Mohammed Yunus, nositel Nobelovy ceny míru za rok 2006. Yunus ovšem úmyslně "marketingově" profiloval mikrofinance tak, že jsou převážně vnímány jako charita. Proto jim velké západní banky a finanční skupiny nevěnovaly donedávna velkou pozornost. A proto Yunus dostal Nobelovu cenu za mír, nikoli za ekonomii.
Teprve v posledních letech se začíná prosazovat koncepce, že mikrofinance jsou byznys jako každý jiný – a že představují zajímavou investiční příležitost. Rekordně nízké úrokové sazby a nízké kreditní spready (přirážky za úvěrové riziko) přiměly některé banky a investiční společnosti hledat alternativy právě v doposud málo prozkoumaném světě mikrofinancí. Ten je na Západě zatím málo známý a tudíž považovaný za rizikový.
Zde je nutno podotknout, že z velké části jsou obavy z rizika oprávněné: ani mikrofinance nejsou zaručeným receptem na vysoký výnos bez rizika. Jen některé mikrofinanční instituce mají skutečně solidní finanční management a poskytují náležitou úroveň kvality finančních výkazů. Vyhledat tyto dobré instituce chce znalost místního prostředí a financí. Trh mikrofinancí samozřejmě není efektivní, proto úsilí spojené s analýzou může přinést vysoké výnosy s nízkým rizikem.
Objem mikrofinančních úvěrů byl doposud limitován tím, že z hlediska západních investorů (či spíše dárců) šlo o neziskové podnikání, cosi na způsob adopcí na dálku. Nyní se začíná prosazovat podnikatelský přístup. To je správná cesta vývoje, protože umožňuje dostat celé odvětví na vyšší, profesionálnější úroveň a přinést chudým o desítkový řád více peněz. Ačkoli to vypadá, že se Západ snaží vydělat na chudobě, ve skutečnosti "byznysový" přístup k mikrofinancím pomůže právě chudým. Podstatně zlepší jejich přístup ke kapitálu.
Investor, který se chce vymanit z neúprosného diktátu efektivního trhu musí vážit cestu třeba až do vesnice Quadrilla, do městečka San Pedro Arriba anebo do polopouštní oblasti Sierra Blanca ve státě Guanajuato. Toto jsou namátkou jen tři z mnoha tisíc lokalit, kde je v Mexiku poptávka po úvěrech pro drobné podnikání. Všude žijí drobní podnikatelé, kteří mají chuť pracovat, mají zákazníky, ale postrádají kapitál.
"Ve státě Guanajuato čekají již vytvořené mikrofinanční skupiny na peníze. Protože jejich počet postupně narůstá, schází kapitál," píše Tomáš Hes pracující pro mexickou mikrofinanční instituci Credicomún. "Poptávka po úvěrech je nesmírná a potenciál zdaleka nepokrytý. Míra ztrátových úvěrů je přitom jen 0,24 % z celkových aktiv. Úvěry slouží pro financování malovýroby, zemědělství a maloobchodu. Na úspěchu drobných podnikatelů závisí jejich rodiny."
Vládní podpora není zadarmo
Credicomún je organizace, která se financuje převážně z úvěrů mexické vládní nadace na podporu drobných podnikatelek (úvěry od státního fondu stojí 11 % per annum, přičemž podmínkou je předkládat auditované finance každé čtvrtletí!). Nicméně vládní fond nestačí, poptávka je po externím financování. Konkurenčního tlaku se není třeba příliš obávat ještě řadu let, protože trhy jsou neukojené. V současnosti je podle některých odhadů uspokojeno jen 5 % světové poptávky po mikrofinančních úvěrech, což odpovídá zhruba 80 milionům lidí.
Metodologie mikroúvěrů je založena na intenzívní kontrole a dodržování přesné metodiky. Je také potřeba technologie, disciplína, dlouhodobá strategie a know how. Nedostatek znalostí o chudších zemích (nebo o chudších regionech relativně bohatých zemí) je doposud hlavní bariérou pro vstup mnoha institucí ze Západu. A lokálním, které by mohly mít know how, schází kapitál. Tedy, dokud bude existovat termín "třetí svět", bude prostor pro mikrofinance.
V Česku existuje unikátní projekt, který se snaží propojit věřitele z vyspělé země (tj. z České republiky) s dlužníky v chudších zemích, pro začátek v Mexiku. Na stránce www.myelen.com, respektive www.microfinance.cz je k dispozici více údajů.
Úryvek je z knihy
"Investiční strategie pro třetí tisíciletí"
vydané nakladatelstvím Grada Publishing,
více informací naleznete na www.grada.cz
