V duchu si říkám, že nejspíš moc nezbohatnu, ale určitě je dobré si to ověřit u odborníků. Elizej Macho a Radoslav Chlapovič mají numismatiku v genech. Ke sběratelství se dostali už jako malí kluci, vedli je k tomu jejich otcové i dědové. Jsou tak už v pořadí třetí generací numismatiků a o mincích mají obrovské znalosti. Ke vzájemné spolupráci se dostali jak jinak, než prostřednictvím mincí.
„V roce 2007 za mnou přišel obchodník se zajímavými mincemi, jak se později ukázalo, byly ze sbírky Chlapovičů,“ říká Elizej Macho. Postupně začal s Radoslavem spolupracovat a společně začali přemítat, že by na počest svých dědů založili aukční dům. „V té době jsme byli oba aktivně pracující, měli jsme několik firem. Při práci jsme stíhali jen zlomek aukcí, kterých jsme se chtěli zúčastnit,“ dodává Radoslav Chlapovič.
Dnes se numismatice věnují naplno, jejich aukční dům patří k největším v Česku, ke spolupráci si přizvali další dva společníky a šest odborníků. A mají přes pět tisíc klientů z 50 zemí světa.
Vcházím do místnosti, kde jsou ve vitrínách vystavené skutečné poklady – vybrané mince které letos 3. května čeká aukce. Jsou mezi nimi například dukáty a tolary z mincovny v Kremnici a z Vídně, zlatá medaile z korunovace Leopolda II. a další unikátní staré mince.
Vyvolávací ceny na chystanou aukci se u některých vzácných kousků pohybují v řádech několika desítek tisíc euro. Kam cena nakonec vyšplhá, ukáže zájem kupců. Některé odhady jsou třeba i 220 tisíc euro, tedy v přepočtu přes 5,6 milionu korun za minci.
Mají nějakou hodnotu i mé mince?
Vyndávám na stůl svou malou numismatickou sbírku. O poklad nejspíš nejde, spíš jen o vzpomínky na dobu, ve které jsem se narodila a žila. Je mezi nimi jedna koruna Československá, která byla vydaná v roce mého narození, dvě pamětní stříbrné mince z roku 1990 s bystou Václava Havla a Karla Čapka a desetikoruny z roku 1993 s portréty Masaryka a Štefánika.
„Jde spíše o symbolické věci,“ poznamenává Radoslav Chlapovič. Mince byly totiž vydány v obrovském nákladu, sběratelsky ceněné tak nejsou. Elizej Macho pak sáhne po jedné z mých mincí a obrací ji na rubovou stranu. Jde o starou desetikorunu. „To je ale škoda,“ poznamenává odborník a ukazuje na ročník, ve kterém byla mince vydána. Je na ní číslo 1930. Být na konci místo nuly trojka, bylo by to terno „Ve špičkovém stavu by měla hodnotu kolem 70 tisíc korun,“ říká Elizej Macho. Za desetikorunu z roku 1930 tak mohu dostat nejvýš stovku. Nevadí, nechám si ji na památku.
„A co padesátikoruna s bystou Stalina?“ ptám se. Dozvídám se, že tato mince byla vydaná v obrovském nákladu, sběratelsky proto není cenná. Jediné, co tvoří její hodnotu, je obsah stříbra, z poloviny však jde o měď. Za to má ale zajímavý příběh, který jí přidal na hodnotě. Movitá ruská klientela, která k nám začala přijíždět, si totiž uvědomila, že na žádné jejich minci nemají vyraženého Stalina. Ve velkém proto začali skupovat ty československé a vyvážet je do Ruska. Stříbrnou padesátikorunu se Stalinem bych tak mohla prodat zhruba za 200 korun. V mém případě na mincích skutečně nezbohatnu, takže si je raději nechám a uložím opět do šuplíku.
V šuplících mohou být poklady za miliardy
Podle odhadů expertů se ale v domácnostech po celé České republice pohybují, či zůstávají bez povšimnutí, vzácné numizmatické materiály ve výši přibližně 40 miliard korun. Ještě před 10 lety byla tato cifra poloviční. Hodnota vzácných sběratelských kousků totiž v čase stoupá. Někdo tak může mít doma opravdový poklad, šťastlivců však nebývá mnoho, ze sta případů to může být jeden či dva.
„Přišel za námi pán z Bratislavy s mincí, kterou chtěl prodat původně v bazaru. Šlo o svatováclavský dvoudukát. V bazaru mu za něj nabídli 200 eur, tedy v přepočtu přes pět tisíc korun. Podívali jsme se na ročník, kdy byla mince vydána a nabídli jsme mu prodej v aukci s vyvolávací cenou šest tisíc eur, což bylo pro majitele mince první překvapení. Samotná aukce ho pak překvapila podruhé, dvoudukát byl vydražen za 14 tisíc eur, tedy v přepočtu za téměř 400 tisíc korun,“ přibližuje Elizej Macho. A jak se tedy nenechat napálit a mince dobře zhodnotit?
O hodnotě mince napoví internet
„Nejprve je dobré podívat se na internet a ověřit si, zda je či není mince vzácná. Základní věci se dají na internetu dohledat,“ radí Elizej Macho. O hodnotě mince rozhoduje celá škála parametrů – její kvalita, ryzost kovu, chyby v ražbě, rok vydání, vydané množství a někdy i příběh.
„Špičkové vzácné mince bývají většinou zděděné a ti, kteří je dědí, většinou tuší, že nejsou bezcenné,“ poznamenává Radoslav Chlapovič. Jak dodává, je-li mince ze zlata a stará, je velký předpoklad, že může mít určitou hodnotu. Může to být ale i kopie, nebo třeba výstavní mince. V takovém případě je dobré obrátit se na odborníky a poradit se.
Cenu zvýší sběratelská vášeň
Pokud je mince skutečně vzácná a majitel ji chce prodat, je nejlepší ji nabídnout v aukci. „Každá aukce je obrovsky vzrušující. Když se draží něco zajímavého, pocítíte chvilkovou úzkost, paniku, pak soustředěnost na položku. Vnitřně máte nějaký odhad. Říkáte si, je to dobrá mince, nebylo ji vidět 50 let, cena se může dostat tak na dva tři miliony. Ale ono to jde výš až třeba na 4,5 milionu a vy držíte ruku stále nahoře, protože si říkáte, tuto minci už v životě neuvidím. Je to adrenalin,“ popisuje Radoslav Chlapovič.
Sběratelé, kteří mají o mince zájem, se musí během aukce rozhodovat okamžitě, příhozy jsou rychlé, není čas na diskuse. „Když minci koupíte i třeba velmi draze, s čímž jste právě nepočítali, tak to velmi rychle ve své hlavě zpracujete a za pár let jste rádi, že ji máte. Když ale něco nekoupíte, tak z 90 procent si za deset let budete říkat – že já to tehdy nekoupil,“ poznamenává Elizej Macho.
Nejvzácnější mince zpravidla putují z jedné sbírky do druhé, kdy je původní majitelé nabídnou jiným sběratelům. Některé mince se ale objevují zcela nečekaně a po dlouhé době. V aukcích se pak o ně strhne boj. Odkud se tyto vzácnosti berou? Řada z nich odešla za hranice spolu s majiteli, kteří prchali během historických událostí pryč ze země a pak je třeba náhodně objeví jejich potomci. Řada mincí se však dostala za hranice naší země i za socialismu, kdy je majitelé vyměňovali za valuty, aby si pořídili mikrovlnky, videa a další tehdy nedostupné spotřební zboží.
„U nás proběhly dvě vlny exodu hodnotných sběratelských věcí, druhá skončila počátkem 90. let. Teprve od druhé poloviny 90. let se k nám začaly některé mince vracet zpět,“ dozvídám se od odborníků.
Radoslav Chlapovič spolu s Elizejem Machem dnes jezdí po světě a tyto mince vyhledávají, aby je dostali zpět k nám domů. Navštěvují nejrůznější aukce a nakupují pro sebe a další privátní investory vzácné mince, které patří do našeho kulturního dědictví. Státní muzea a další veřejné instituce totiž na takové investice peníze nemají.
