Stavění kachlových kamen je pořádná věda. Kamna musí nejen pěkně vypadat, ale často jsou jediným zdrojem vytápění. Jan Temr při jejich navrhování využije i svého technického vzdělání.
Vystudoval jste vysokou školu, proč se živíte rukama?
Stejně jako mnozí další – protože je za mou prací vidět hmotný výsledek. A ten náš je navíc tak krásný a užitečný... Kromě toho je to řemeslo, které neparazituje na slabinách zákazníka, ale férově mu nabízí proti jeho investici skutečnou trvalou hodnotu.
Vás nelákalo být "bílým límečkem"?
Ale já jím z podstatné části jsem i tak. Práce kamnáře dnes není zdaleka jen stavění kamen, ale čím dál větší podíl naší práce tvoří plánování, projektování, výpočty, návrhy technického i estetického řešení. Nabídka se v oboru v posledních letech překotně mění a zákazníci nás stále více inspirují k novým řešením. Osobně se při stavbách už dostávám spíše k perličkám, jako je třeba montáž elektronické regulace hoření a její nastavení, stavební část realizují moji dlouholetí zaměstnanci.
Co vás na řemesle nejvíce těší?
Nestojím na místě. Každá odborná výstava, každý zákazník, každý nový výsledek výzkumu přináší velmi rychle efekt i v praxi. Není měsíce, kdy by nepřišel některý z výrobců s novinkou, která nabídku významně obohatí a změní pozice na trhu. Jednoznačně nejvíce mě těší, když se ozve zákazník po pár letech užívání kachlového sporáku, kamen nebo krbu a volá jen proto, aby nám poděkoval a pochválil naši práci.
Jaké problémy v podnikání řešíte?
Potýkáme se jen se zkresleným žebříčkem hodnot některých lidí. Je s podivem, že jsme bez mrknutí oka ochotni akceptovat částky ve statisících až milionech při koupi auta, které nám nakonec neslouží ani náhodou tak dlouho jako kamna, spotřebujeme při jeho provozu mnohem více paliva za mnohem více peněz, vyžaduje častější a nákladnější údržbu, znečišťuje životní prostředí atd.
A na druhou stranu si dostatečně nevážíme něčeho, co sice není výrazem naší image ani společenského postavení, ale dobře to slouží, šetří náklady a vnáší to určitou kulturu do našeho života.
Bylo vám někdy líto vyrobenou věc prodat?
Nebylo mi to líto nikdy. Víte, u nás to chodí tak, že si zákazníci většinou svá kamna nebo krb vysní dlouho dopředu, a i když o něm třeba nemají jasnou představu a staví se až podle našeho původního návrhu, je pro ně natolik osobní věcí, že k nim prostě patří. Líto mi může být jen staveb, které jsou u zákazníků, kteří je nepoužívají, mají je jen jako nefunkční doplněk interiéru. Takových ale moc nemáme.
Kdo je Jan TemrKamnář z Brandýsa nad Labem se k řemeslu dostal díky svému otci, který stavěl kamna do své krkonošské roubenky. Temr junior vystudoval Škoda Auto vysokou školu, ale auta ho nikdy neživila. Po ukončení studií se zapojil do rodinné firmy, v roce 2006 převzal její vedení a současně vstoupil i do Cechu kamnářů ČR. |
Kde hledáte inspiraci pro svoji práci?
Například v zahraničních kamnářských ročenkách, na výstavách a školeních, ale největší inspirace je vlastní fantazie. Kamnařina má úžasně široké možnosti, takže když se naše představa sejde se záměrem zákazníka, může vzniknout něco nádherného a originálního.
Vkus tuzemských zákazníků je nutné ještě dlouho formovat a trochu uhladit tu stále ještě doznívající porevoluční touhu po jakémsi maloměstském nebo vesnickém kudrlinkování bez ladu a skladu a hlavně bez jakékoli smysluplné kulturní a estetické vazby.
Když se díváte na konkurenci, čeho si všimnete jako první?
Řemeslného zpracování, proporcí, umístění v místnosti. A to v dobrém i špatném slova smyslu. Jsou kolegové, se kterými se neustále vzájemně inspirujeme třeba v nových možnostech designového řešení, to posouvá celé řemeslo dál.
Kolik času věnujete práci, stihnete nějaké koníčky?
Pokud bych měl počítat i čas strávený u počítače při zpracování konceptů a návrhů, elektronickou korespondencí se zákazníky, publikováním, tak to bude 12–14 hodin denně. Důsledně se snažím nešidit rodinu, takže i když mě práce velmi naplňuje, nejsem příkladem workoholika, který své rodinné vazby obětuje úspěchu. Koníčky stranou jít musely, takže na lyže, snowboard nebo softbal se dostanu jen ve volných chvilkách, hlavně o víkendech.
