Mladí učitelé často ve školství dlouho nevydrží. Ilustrační snímek

Mladí učitelé často ve školství dlouho nevydrží. Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Mladí kantoři po studiu nastoupí do škol, jakmile získají praxi, utečou

  • 51
Učitelé po škole si polepšili asi o čtyři tisíce měsíčně, ale beztak nedosahují na průměrnou mzdu v České republice. Nástupní plat dostanou kolem 20 tisíc korun měsíčně a perspektiva vyšších příjmů je mizivá.

Letošní zvýšení platů učitelů neřeší dlouhodobý problém školství – chybějící mladé schopné pedagogy s moderním přístupem k výuce. Na první pohled se zdá, že vidina 20 tisíc nástupního platu naláká do českého školství mladou krev. Ale ne na dlouho. "Až zjistí, že si za dvanáct let polepší na platu o sedm stovek, tak po získání praxe půjdou jinam," říká ředitel pražské Základní školy Brána jazyků Petr Tlustý.

Petr Tlustý, ředitel Základní školy Brána jazyků

Jak byste situaci řešil vy?
Je samozřejmě bezvadné, že se mladým učitelům přidalo. Chápu, že těch peněz v rozpočtu není moc, a můžeme být rádi i za pár set korun. Ale ministerští úředníci by měli přemýšlet i o tom druhém kroku, na který se jaksi zapomnělo, a to je motivace pedagogů k tomu, aby ve školství zůstali.

Podle tabulek si učitel za třicet let práce ve škole polepší na platu jen o čtyři tisíce korun. To přece vůbec není povzbuzující. Finanční postup by měl být výraznější, pak ve školství učitelé zůstanou.

Jak konkrétně se projevilo navýšení u vás ve škole?
Z šedesáti pedagogů na naší škole je několik mladých učitelů, kteří si výrazně polepšili, o víc než čtyři tisíce korun měsíčně. Ale slavit jsem je neviděl. Není to ani po zvýšení nikterak závratná suma. Pořád je nižší, než je průměrná mzda v České republice. A to podle mě není správné, aby vysokoškolák byl finančně pod průměrem. Nástupní platy absolventů by, myslím, měly v ideálním případě začínat právě na republikovém průměru.

Vy jste ve školství dvacet let, v řídící funkci už přes deset. Jak jste si polepšil?
Můj plat se odvíjí od platu učitele podle tabulky, takže jsem měl kolem 22 tisíc, teď mám o dvě stě padesát korun více. Mám ještě navíc příplatek za vedení, což je několik tisíc korun. Jeho výše se odvíjí od velikosti školy a ta naše je velká, v každém ročníku od 1. do 9. máme tři třídy. To je to, co "musím" dostat. Kromě toho mám i osobní ohodnocení.

Jak se vlastně platy přerozdělují a můžete dát i nějaké osobní ohodnocení?
Je to tak, že ministerstvo školství má balík nějakých peněz, které rozdělí obvykle podle počtu dětí na krajské úřady. Ten finanční ruksáček, který si každé dítě nese, je tuším od 40 do 48 tisíc korun podle velikosti školy. Z toho se platí nejenom platy učitelů, ale i učebnice a školní pomůcky.

Krajské úřady si pak tyto peníze opět přefiltrují a dají to, co musí, na tabulkové platy a případně, pokud jsou to osvícení úředníci, dají i něco navíc. Většinou tak pět procent a pošlou to zřizovatelům, ti mohou na platy ještě něco přidat, pokud chtějí mít ve své oblasti kvalitní školní výuku. V Praze se městské úřady snaží, ale dovedu si představit situaci v nějaké menší obci, kde má radnice sotva prostředky na opravu silnice, natož aby přidávala do školy.

Takže kolik si tak učitelé vydělají navíc?
Běžná praxe je, že k tabulkovým platům má každý ředitel ještě těch pět procent. Na naší škole je to teď přesně 4,77 procenta průměrně na osobu. Zákon v otázce osobního ohodnocení je přitom velkorysý, může být ve výši až 50 procent nejvyššího tarifu, a pokud je učitel opravdu výjimečně dobrý, umožňuje zákon vyplatit i sto procent. Takže bych čistě hypoteticky mohl každému ze svých pedagogů dát ke mzdě dalších 26 tisíc korun ohodnocení, kdybych na to ovšem měl.

Od navýšení platů si ministerstvo slibuje větší zájem absolventů pracovat ve školství? Už vám v kanceláři drnčí telefony?
Ne, teď mají studenti asi jiné starosti než volat do škol a hledat volné místo. Ten zájem roste na konci školního roku, to mám tak pět telefonátů denně, jestli někoho nepotřebujeme. A letos to myslím bude stejné. Takže sehnat učitele, kvalitního, mi problém nedělá, zvláště na první stupeň.

Na tom druhém už záleží víc na aprobaci a kombinaci předmětů. Není mnoho fyziků a chemiků, hledal jsem teď také dějepisáře, který mi odešel do soukromého školství. Nebylo lehké ho najít. Rád bych také rozšířil výuku o španělštinu, ale není vůbec snadné sehnat učitele tohoto jazyka, když mu nabídnu jen čtyři nebo šest hodin vyučování týdně za čtyři tisíce korun měsíčně.