Pravidla projevu
Vyplatí se, když při přípravě projevu jakéhokoli typu (referátu, ale i při přípravě na jednání) budeme zachovávat několik poměrně jednoduchých pravidel. Než začneme projev sestavovat, je nezbytné si ujasnit několik zásadních hledisek: jaká je moje osobní znalost probírané problematiky (měla by být důkladná), jaké jsou konkrétní cíle mého projevu (čeho chci dosáhnout), jaké jsou mé osobní kvality pro to, abych posluchače dobře informoval (prostředek proti trémě), před jaké posluchače předstupuji (jak jsou o dané oblasti informovaní), jaká jsou časová omezení projevu. Pokud si v tomto uděláme pořádek, začneme shromažďovat potřebné informace. Čerpáme je z co největšího množství nám dostupných zdrojů (encyklopedie, firemní tiskoviny, internet a tak dále).
|
Chcete si přečíst více o významu mluveného projevu? Klikněte ZDE. |
Poté si z nich vybereme ty, které se rozhodneme ve svém vystoupení použít (ostatní však nezahazujeme, mohou se nám hodit do následné diskuse, při dalším vyjednávání). Při vlastní výstavbě textu si nejprve ujasníme, co konkrétně chceme říci, a předem si vše dobře zformulujeme do jedné nebo dvou vět. Projev se lépe staví, je-li cíl jasně zadán. Vybrané informace, doplněné o osobní znalosti a zkušenosti, logicky seřadíme a zpracujeme.
Části vystoupení
Vystoupení jakéhokoli typu by pak mělo mít tři formální části, o nichž jsme se všichni učili již ve škole: úvod, stať, závěr. V úvodu se objeví stručně a jasně zadané téma (název). Dále je dobré uvést zde přehled všech probíraných okruhů v logickém sledu. Usnadníme tím posluchači vnímání následující střední části, kde se k jednotlivých otázkám vyjadřujeme podrobněji, ale v krátkých větách (pamatujme, že jde o mluvený projev, ne o psaný traktát).
Nakonec vyjádříme jasný, přesně cílený závěr. Projev bychom měli přednést tak,
|
Víte, komu chybí komunikační schopnosti a proč? Čtěte více ZDE. |
