Mluvte, jen když máte opravdu co říci

Nezapomínejte na to nejsamozřejmější: mluví jen ten, kdo má co říci! Ať už potřebujete své posluchače přesvědčit o čemkoliv, začněte tím, co bytostně zajímá právě je. Váš projev není o vás, ale o nich. Vy už o užitečnosti svého návrhu přesvědčeni jste.

Srovnejte tyto dva úvody:
1. "Dovolte, abych vás ve stručném dvacetiminutovém úvodu seznámil s naší firmou, s její historií, současnými výrobky zdravé výživy, plány do budoucna a možnostmi vaší spolupráce..."

2. "Chcete si přivydělat dvacet, třicet nebo i padesát tisíc korun měsíčně k platu?" (A následuje aspoň pět sekund řečnická pauza.)

Vím stejně jako vy, že druhý typ začátku projevu dnes už nikoho nevzruší, ba naopak naplní často skeptickým odporem. Ale než se tak stalo, stačili rétoři druhého typu získat tisíce lidí, vydělat (nejednou docela legálně) stamiliony a dostat se do životní fáze, kdy na programu mají už jen odpočinek. Jak tedy vést svoji řeč? Po úvodu řaďte argumenty. Začněte nějakým silným, uprostřed mohou být relativně slabší, končete tím nejsilnějším. Úvod a zejména závěr každé promluvy si totiž posluchač pamatuje nejvíce. Neváhejte silné argumenty na závěr zopakovat - pro posluchače je téma nové, nemají mnohdy geniální paměť. Nezapomeňte, že velmi silně působí pomlky, používejte je, pokud chcete zdůraznit nějakou myšlenku. Přemýšlejte o rytmu projevu, pomalé tempo řeči posluchače uspává, při rychlém nestačí často všemu porozumět a ztrácejí pozornost. Není na škodu občas si místo posluchače sám něco namítnout a námitku ihned také zodpovědět. A už vůbec není špatné prokládat projev vhodnými příklady a přirovnáními. V závěru řeči nezapomeňte na jasnou výzvu, co mají tedy posluchači dělat.

Jak přijmout kritiku? Jak vyjít se spolupracovníky či jak se vyrovnat se stresem? Odpovědi na tyto otázky najdete v seriálu 100 rad, jak být úspěšnější v práci. Připravujeme ho s docentkou Evou Bedrnovou z pražské VŠE a Davidem Gruberem, autorem knih s touto tematikou.

Co jsme psali a co si přečtete

82. Podceňují mou práci
83. Potřebuji je přesvědči
84. Šéf je workoholik
85. Jak říci nepříjemnou zprávu
86. Burn out syndrom

Fero Fenič, filmový režisér a producent:

Můj osobní recept: do pořádné porce výmluvnosti přidáme naléhavost, pár kapek skromnosti a hrst sebevědomí. Nešetříme humorem ani lichotkami, dochutíme špetkou demagogie a podlijeme velkým množstvím věcných argumentů. Kvůli propojení chutí nevaříme ani krátce, ale ani dlouho. Ovšem to největší tajemství šéfkuchaře - v jakém poměru, v jakém okamžiku a v jakém množství co přidat - to zná a umí pouze náš talent a cit.