Srovnejte tyto dva úvody:
1. "Dovolte, abych vás ve stručném dvacetiminutovém úvodu seznámil s naší firmou, s její historií, současnými výrobky zdravé výživy, plány do budoucna a možnostmi vaší spolupráce..."
2. "Chcete si přivydělat dvacet, třicet nebo i padesát tisíc korun měsíčně k platu?" (A následuje aspoň pět sekund řečnická pauza.)
Vím stejně jako vy, že druhý typ začátku projevu dnes už nikoho nevzruší, ba naopak naplní často skeptickým odporem. Ale než se tak stalo, stačili rétoři druhého typu získat tisíce lidí, vydělat (nejednou docela legálně) stamiliony a dostat se do životní fáze, kdy na programu mají už jen odpočinek.
Jak tedy vést svoji řeč? Po úvodu řaďte argumenty. Začněte nějakým silným, uprostřed mohou být relativně slabší, končete tím nejsilnějším. Úvod a zejména závěr každé promluvy si totiž posluchač pamatuje nejvíce.
Neváhejte silné argumenty na závěr zopakovat - pro posluchače je téma nové, nemají mnohdy geniální paměť. Nezapomeňte, že velmi silně působí pomlky, používejte je, pokud chcete zdůraznit nějakou myšlenku.
Přemýšlejte o rytmu projevu, pomalé tempo řeči posluchače uspává, při rychlém nestačí často všemu porozumět a ztrácejí pozornost. Není na škodu občas si místo posluchače sám něco namítnout a námitku ihned také zodpovědět.
A už vůbec není špatné prokládat projev vhodnými příklady a přirovnáními. V závěru řeči nezapomeňte na jasnou výzvu, co mají tedy posluchači dělat.
