Mobbing lze stručně charakterizovat jako systematické zákulisní intrikování, omezování, teror řízený kolegy na pracovišti nebo přímo nadřízeným (v tomto případě jde o bossing). Jeho cílem je dotyčného donutit, aby opustil pracoviště z vlastní vůle. Mobbing může mít podobu uštěpačných, kritických poznámek nebo výhrůžek (i telefonických a písemných) adresovaných oběti. Ze strany šéfů často jde o zadávání nesmyslných úkolů či požadavek na splnění očividně nereálných termínů, neoprávněnou kritiku, svalování viny, slovní či skutkové sexuální obtěžování.
Kdo je oběť a kdo tyran?
Obětí mobbingu se obvykle stávají lidé, kteří jsou něčím výjimeční. Může jít o odlišnost rasovou, náboženskou, politickou. Trnem v oku mobbujících se stávají silní introverti, lidé s vadou řeči nebo naopak - velmi inteligentní zaměstnanci, schopnější nebo vzdělanější než zbytek pracovního kolektivu. Oběť se začne pod tlakem mobbingu cítit frustrována, trpí úzkostí, nízkým sebevědomím. Jsou dokonce případy, že nalezne řešení své zoufalé situace i v sebevraždě. Za to, že na pracovišti dochází k mobbingu, odpovídá vždy nadřízený, respektive zaměstnavatel. Podle zákoníku práce (§ 74 cZP) je totiž povinností zaměstnavatele nebo organizace vytvářet pro zaměstnance příznivé pracovní podmínky. "Živnou půdou pro mobbing je nedostatečná kvalifikace pro vedení lidí, autoritářský styl řízení, neschopnost vypořádat se s konfliktem, permanentní tlak na zvyšování výkonů a snižování nákladů, závist, nedostatek tolerance," vyjmenovává několik z nejčastějších příčin mobbingu Pavel Beňo z Občanského sdružení Práce a vztahy.
Dbejte na prevenci
Před možným mobbingem leckdy varuje už znění pracovní smlouvy. Čím je nejasnější a tajemnější, tím větší vrhá stín podezření. "Celá řada firem si - zcela v rozporu se zákoníkem práce - dává do smluv různé formulace o mlčenlivosti, nepodnikání žádných kroků vůči firmě a jejímu zájmu, zákazu zveřejňování informací o mzdě. Příznačné pro českou společnost je, že se to většině lidí zdá zcela v pořádku," říká Pavel Beňo. Právníci radí každému, kdo je obětí mobbingu, schovávat si písemnou dokumentaci, případně zajistit osobní svědectví v momentech, kdy je diskriminován. Je dobré, když oběť mobbingu dlouho neváhá a začne si psát deník všech událostí. Tyto důkazy mohou být rozhodující v případném soudním procesu.
Jste oběť? Braňte se!
Dobrovolný útěk z pracoviště není obrana. Navíc tak mobbujícím nic nebrání v tom, aby si našli novou oběť. Zaměstnanci firem, které nemají odbory, mohou vyhledat pomoc v běžných občanských poradnách, v krizových centrech či u psychologa nebo se obrátit na občanské sdružení Práce a vztahy (www.vztahy.org), které má s
|
Související článek na téma Jak vytvořit přátelské pracoviště najdete ZDE. |
"mobbingovými případy" bohaté zkušenosti. Pokud firma odbory má, mohou se zastat zaměstnance právě ony. "Odbory sledují problémy v pracovněprávním vztahu i v otázce bezpečnosti práce. Řeší nezákonné zrušení pracovního poměru nebo otázky úrazů, kdy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem nepanuje shoda, zda to byl, nebo nebyl pracovní úraz," uvádí místopředseda Českomoravské konfederace odborových svazů Pavel Skácelík. Zároveň přiznává, že spolupráce odborů s jinými neziskovými organizacemi zabývajícími se ochranou zaměstnanců je teprve v plenkách. Zvláště oběti mobbingu ženského pohlaví naleznou pomoc u Českého helsinského výboru (www.helcom. cz). "Pomáháme všem ženám, které jsou diskriminovány na trhu práce, tedy i obětem bossingu a mobbingu.
Poskytujeme jim bezplatné právní poradenství, v rámci projektu Evropské unie můžeme uhradit i služby advokáta. Mužům pak poskytujeme právní poradenství," říká právnička z Českého helsinského výboru Jaroslava Štamberková. Ve své praxi se setkává s diskriminovanými ženami nejčastěji z oborů bankovnictví a obchodu, ze sféry školství, zdravotnictví, nebo mzdových účtáren. Ačkoli roli šikanujícího hrají často i ženy, muži po této stránce drží neslavný primát, zvláště v bossingu. Nelze statisticky přesně určit, zda počet mobbovaných na českých pracovištích stoupá. Praxe však dokazuje, že roste počet těch, kteří se chtějí bránit. A to je povzbuzující injekce pro ty, kteří dosud mlčky trpí.
|
Kde se vzal mobbing? |
|
Označení mobbing používal rakouský etolog Konrad Lorenz (19031989) v případech, kdy popisoval takzvanou teritorialitu zvířat, hajení území před vetřelcem. Mobbingem je z takového pohledu útok domovské smečky na vetřelce s cílem vypudit jej ze svého teritoria. Za zmínku jistě stojí i německý autor Peter-Paul Heinemann, který termínu mobbing použil v roce 1972, když popisoval agresivní chování dětí. O masové rozšíření pojmu mobbing v souvislosti s určitými způsoby chování na pracovištích se zasloužil Němec Hainz Leymann (19321999). Během své praxe lékaře a psychologa se věnoval zejména pacientům s komunikačními a vztahovými problémy na pracovišti. Ve svých četných pozorováních konstatoval, že se způsobem "útočící smečky" chovali v mnoha případech ke svému kolegovi pracovníci firmy. Proto takové metody označil Leymann jako mobbing. zdroj: Pavel Beňo, Můj šéf je můj nepřítel a moje práce... |
