1. Mýtus osudu
Vhodné povolání je pro nás předem vybráno jako jakési tajemství osudu. Naší rolí je tuto profesi odhalit a vykonávat ji.
Mučíme se pak vědomím, že každé naše rozhodnutí může být nesprávné, může nás vést pryč od této určené role. Stejně jako neexistuje jeden ideální partner, není jediná pracovní role, která by pro nás byla nejvhodnější. Každý by dokázal naplnit mnoho různých profesí. Není třeba se vždy trápit otázkou, zda je vhodnější varianta A, nebo B. Možná, že v obou dokážeme být šťastni.
2. Mýtus kariérního plánu
Svůj život bychom měli mít detailně naplánovaný jako ve filmových Básnících: první dítě, druhé dítě, dovolená v Jugoslávii. Měli bychom vědět, co budeme dělat za tři, za pět, za deset let. Pokud to nevíme, je to zásadní chyba.
Buďte úspěšníNastartujte svou kariéru na jobDNES.cz. Vyberte si práci, která vás bude bavit. |
Taková představa byla vždy omezená, dnes je však absurdní. Nevíme, jaké změny na trhu práce nás čekají. Pracovní role se stírají. Možná za pár let náš obor přestane existovat. Třeba zítra naše oddělení zruší. Možná budeme mít podnikatelský nápad.
Jaká bude budoucnost, neví nikdo. Ale že ji není možné detailně naplánovat, to je snad jediná jistota, kterou nám tato doba přináší. Musíme být ochotni se neustále měnit a učit se. Mít připraveno spíše několik možností než jeden nereálný plán.
3. Mýtus, že ve třiceti život končí
Co nestihneš do třiceti, už nestihneš. Změna po třicítce není možná. Pak už je lepší hrát pouze na jistotu a těšit se na důchod.
Je tomu právě naopak. Hledání povolání a vlastní životní cesty dnes není otázka pro školáky nebo osmnáctileté. Ti by měli především experimentovat a vydávat se různými směry. Teprve poté, právě někdy okolo třiceti, se můžeme začít vážněji rozhodovat, kde se trochu usadíme. Začít, nikoli mít jednoznačně odpovězeno.
Na spoustu cílů máme celý život. Můžeme je realizovat postupně. Vzpomeňme například na Květu Legátovou, která své romány začala publikovat až po osmdesátce.
4. Mýtus jednoho rozhodnutí
Měl by ses jednou rozhodnout a pak celý život podle toho žít. Pokud toto rozhodnutí za pár let opustíš, pak bylo špatné a ty jsi tehdy chyboval.
Všichni jsme dávno opustili základní školu, přesto si nevyčítáme, že rozhodnutí ji navštěvovat bylo nesprávné. Život dospělého člověka není stabilní cestou beze změn. V profesním světě dnes musíme čím dál častěji věci ukončovat a nově začínat. Pro dnešní děti bude zcela běžné, že budou svůj obor měnit několikrát za život nebo pracovat ve více oblastech současně.
Naše osobnost a talenty se navíc vyvíjejí během životní cesty: odhalujeme v sobě nové stránky a přizpůsobujeme jim svá rozhodnutí. Máme schopnost reagovat na měnící se požadavky prostředí. To je charakteristika zdravé osobnosti.
5. Mýtus pečlivé analýzy
Nejprve je třeba pečlivě analyzovat všechna pro a proti a poté bez problému učiníme zásadní profesní rozhodnutí.
Chceme nejprve analyzovat a rozhodnout se, kudy se dát, a pak se dát na cestu. Neuvědomujeme si, že pokud nemáme zkušenosti, nemáme co zkoumat, maximálně tak naše fantazie.
Nejprve se proto paradoxně musíme dát na cestu: vstupovat do oblastí našeho zájmu, řešit v nich projekty, najít si brigádu či dobrovolnickou činnost, setkat se s odborníky, sledovat dokumenty, číst knihy. Musíme získat alespoň částečnou zkušenost. Teprve tu můžeme analyzovat a posléze se rozhodovat.
