Na dovolenou vlastním autem, nebo jako spolujezdec

Kolona plně naložených aut se pomalu, ale jistě šine k chorvatskému pobřeží. Málokdo z řidičů stráví celou cestu v klidu, většinou se je to nápor na nervy. Proč tedy cestovat autem? Na jednu stranu se to zdá drahé a složité. Při optimističtějším pohledu: můžete kdykoli zastavit, dojít si nakoupit, prohlédnout si město a bavit se celou cestu můžete, o čem chcete.

Když jízdu neberete jako nutné zlo, můžete si ji dobře užít. Oproti běžným cenám letenek vyjde doprava autem do některých míst pro rodinu i levněji. Například při dovolené v Zadaru zaplatí čtyřčlenná posádka auta za dopravu tam i zpět  4370 korun, letecky cesta přijde na 3066 korun pro jednoho.

Při kratších cestách do míst, kam se nevyplatí kupovat letenku, je navíc auto mnohem pohodlnější než autobus a paradoxně o dost levnější než vlak. To se projeví třeba při cestě do Curychu. Vlakem tam dojedete za 12 hodin a zaplatíte 2778 korun za jednoho cestujícího. Doprava automobilem bude o tisíc korun levnější pro celou posádku a trvat bude také o něco méně: 9,5 hodiny.

Nechte si zpracovat itinerář

Ať vyrazíte kamkoliv do ciziny, neměli byste podcenit přípravu. Zvláště ti, kdo se chystají jet na dovolenou autem poprvé, by měli sbírat informace kde se dá. Zdrojem mohou být praktické zkušenosti známých či internet. Další možností je nechat si zpracovat itinerář šitý na míru konkrétní plánované cesty. „Kromě popisu cesty bude obsahovat i ceny poplatků na dálnicích a v tunelech, ceny pohonných hmot, možnosti občerstvení, případně přenocování během cesty,“ vysvětluje Petr Baubín, manažer ÚAMK. Za vypracování itineráře se platí, cena je však naprosto zanedbatelná v porovnání s tím, jaké komplikace může cestovatelům ušetřit. V ÚAMK v Praze itinerář pořídíte za 80 korun, ve vybraných pobočkách Autoturistu od 100 do 150 korun. (Původně uvedená informace o potřebě požádat o zpracování itineráře tři dny předem byla mylná, redakce se omlouvá)

Luxusní zboží si jednou za život nebo čas od času může dovolit většina lidí. Ale luxusní životní styl je už jen otázkou majetných. Více čtěte v našem tématu ZDE.

Počítejte s poplatky

Platby za používání silnic, dálnic a tunelů čekají řidiče v jedenadvaceti evropských zemích. Pro jejich vybírání je pak mnoho systémů a způsobů, od dobře známé dálniční známky po průjezd turniketem a zaplacení kartou. Bližší informace o podmínkách v jednotlivých zemích naleznou zájemci na www.uamk.cz/ti.  „I když si však řidič zaplatí dálniční známku, měl by počítat s tím, že samostatně zpoplatněny mohou být i některé úseky v místech finančně náročných staveb – například některé tunely a mosty,“ doplňuje Miroslav Preclík z ÚAMK a dodává: „Člověk by měl mít pro takovou příležitost u sebe vždy hotovost nebo mezinárodní platební kartu či kartu Via-Card, kterou je možné pořídit i v Česku.

Nejezděte sami, vezměte spolujezdce

Ti, kdo se na cestu chystají sami, mohou si náklady snížit tak, že nabídnou místo v autě někomu dalšímu. A naopak ti, kdo vlastní vůz nemají nebo nechtějí řídit, mohou se stát spolujezdcem.
Agentura, která spolujízdu organizuje, zaznamenává nabídky cest i zájemce o ně. Vše se děje prostřednictvím internetu, nabídky se objevují každým okamžikem. A kdo se rozhodne třeba hned zítra dojet do Berlína, pravděpodobně svého řidiče nalezne. Spolujezdci se navíc nemusí bát, že se do žádaného cíle nedostanou – v případě, že se nepodaří zprostředkovat cestu autem, nabídne jim agentura autobusovou jízdenku.

To vše není samozřejmě zadarmo. Když se podaří spojit dva zájemce dostane zprostředkovatel provizi – ta se pohybuje podle vzdálenosti od 30 do 350 korun. „Spolujezdec pak ještě přímo při cestě zaplatí řidiči korunu za každý kilometr jízdy. Cesta například do Říma tak vyjde spolujízdou na 1645 korun, namísto autobusových 2760,“ uvádí Vít Dosoudil z Centra pro spolujízdu Town to town. Ohledně dálničních poplatků, poplatků za tunely a za trajekty se spolu řidič a spolujezdec domlouvají individuálně.