Na drby je nejlepší nereagovat

Máte na pracovišti kolegy, kteří každý den "properou", co má kdo na sobě, kdo, kde, kdy a s kým byl, a ani vás nenechávají stranou? Pokud vás trápí, jak na drby a pomluvy reagovat, rada není složitá. Pokud se o nich dozvíte nebo již znáte své kolegy a tušíte, že vás zase budou mít v "prádle", můžete omezit komunikaci s nimi. Neuškodí také, když je přestanete zásobovat důvěrnějšími informacemi. A neměli byste podlehnout ani jejich přívětivým otázkám a dalším "mile" důvěrným způsobům jednání, které mají jediný cíl - dozvědět se o vás něco nového a poslat to dál.

Pomlouvání na pracovišti není ničím mimořádným, zvlášť v čistě ženských a smíšených kolektivech, je naopak úplně běžné. V jemném provedení jsou drby důsledkem zájmu lidí o jejich okolí a výrazem toho, že se leckteré skutečnosti lépe říkají "o někom", než kdybyste mu je měli říci do očí.

A tak lidé raději s druhými proberou toho, kdo je štve, než aby mu to řekli. Nemělo by to však překročit určitou hranici, větší míra drbů a pomluv může být již projevem psychického teroru. Pokud tedy pomluvy či drby přerostou rámec neškodných povídání, je třeba jednat.

Jednou z možností je nezapojovat se, druhá najít si podobně postiženého spojence, třetí přidat se na stranu pomlouvaného nepřítomného spolupracovníka. Tím možná dokonce vyvoláte podobnou reakci i u druhých.

Spolu s vámi pak i oni mohou přispět k likvidaci těchto způsobů jednání na pracovišti. Otevřeně proti drbům vystoupit je sice odvážný počin, ti, kterých se týká, se však snadno ohradí, a navíc mohou ještě víc "namočit" vás. Pomluvy a drby se totiž těžko prokazují.

Proto je dobře zapojit i další zúčastněné osoby a v rámci neformálních sezení vše otevřeně s "drbovými aktivisty" probrat a dát jim také důrazně najevo i svou vůli bránit se i jiným způsobem.