Co vadí?
Šéfovy kladné vlastnosti podřízené potěší, naopak je to s těmi zápornými. Podle výsledku šetření jim nejvíc ze všeho vadí váhavost nadřízeného. "Když už jdu za vedoucím s věcí, kterou nechci nebo neumím rozhodnout sám, očekávám, že rozhodne on. Mockrát se ale stalo, že se k ničemu neměl, a naopak sám chtěl konečné rozhodnutí na mně," popisuje svého šéfa v předchozím zaměstnání technik Jan Bárta. Pro něj byla nerozhodnost vedoucího nakonec jedním z důvodů, proč zaměstnavatele vyměnil. Váhavostí šéfů netrpí přitom jen podřízení, ale může se promítnout i do prosperity podniku. Zkoumá se tento povahový rys při obsazování například manažerských míst? "Samozřejmě že ano, schopnost rychlého a správného rozhodování prověřujeme na případových studiích, které simulují praxi," vysvětluje psycholožka Iva Moravcová. "Jenže žádná případová studie nemůže dokonale ukázat, jak se bude manažer chovat v praxi, kde na něj působí celá řada dalších faktorů," dodává. K dalším vlastnostem, které zaměstnancům u nadřízených vadí, patří nervozita, nedostatek sebeovládání a nepřiměřená přísnost.
Patří šéf na své místo?
Půl na půl, tak by se dala charakterizovat spokojenost podřízených s vedoucími. Relativně nejvíc dotázaných, čtyřicet pět procent, považuje svého nadřízeného za člověka na svém místě. Jen o tři procenta méně mají k nadřízenému výhrady. Čtvrtina z nich považuje svého šéfa za odborníka, který neumí vést lidi, a jedenáct procent si myslí, že se šéf nehodí pro svou funkci. Optimální je, pokud je šéf zároveň odborníkem i manažerem a má vedle formální i neformální autoritu. "Jenže vedoucích, kteří by to ideálně naplňovali, není mnoho. Nejlepší jsou šéfové, kteří mají manažerské schopnosti vrozené, i ten, kdo je nemá, je ale může dalším vzděláváním získat," vysvětluje socioložka Jana Duffková. Někdy se hodně liší také představy o tom, co by měl šéf dělat, a co skutečně dělá. "Naše pracovníky v zahraničních firmách hodně překvapilo to, že šéf nesedí za polstrovanými dveřmi a ostatní pracují na něj, tak jak na to z tuzemských firem byli zvyklí. Šéf bývá součástí týmu, výrazně se podílí na jeho činnosti a je tak spíš spolupracovníkem než nadřízeným," uvádí Jana Duffková. Spokojenost se šéfem je rozdílná podle vzdělání dotazovaných, dvě třetiny vysokoškoláků jsou se šéfem spokojeny, zatímco u vyučených a lidí se základním vzděláním jsou to jen dvě pětiny lidí. "Myslím, že to souvisí s tím, že vysokoškoláci jsou zvyklí pracovat samostatně a dost často ani šéfa, který by je řídil, nepotřebují," říká socioložka Duffková.
Šéfovy kladné vlastnosti podřízené potěší, naopak je to s těmi zápornými. Podle výsledku šetření jim nejvíc ze všeho vadí váhavost nadřízeného. "Když už jdu za vedoucím s věcí, kterou nechci nebo neumím rozhodnout sám, očekávám, že rozhodne on. Mockrát se ale stalo, že se k ničemu neměl, a naopak sám chtěl konečné rozhodnutí na mně," popisuje svého šéfa v předchozím zaměstnání technik Jan Bárta. Pro něj byla nerozhodnost vedoucího nakonec jedním z důvodů, proč zaměstnavatele vyměnil. Váhavostí šéfů netrpí přitom jen podřízení, ale může se promítnout i do prosperity podniku. Zkoumá se tento povahový rys při obsazování například manažerských míst? "Samozřejmě že ano, schopnost rychlého a správného rozhodování prověřujeme na případových studiích, které simulují praxi," vysvětluje psycholožka Iva Moravcová. "Jenže žádná případová studie nemůže dokonale ukázat, jak se bude manažer chovat v praxi, kde na něj působí celá řada dalších faktorů," dodává. K dalším vlastnostem, které zaměstnancům u nadřízených vadí, patří nervozita, nedostatek sebeovládání a nepřiměřená přísnost.
Patří šéf na své místo?
Půl na půl, tak by se dala charakterizovat spokojenost podřízených s vedoucími. Relativně nejvíc dotázaných, čtyřicet pět procent, považuje svého nadřízeného za člověka na svém místě. Jen o tři procenta méně mají k nadřízenému výhrady. Čtvrtina z nich považuje svého šéfa za odborníka, který neumí vést lidi, a jedenáct procent si myslí, že se šéf nehodí pro svou funkci. Optimální je, pokud je šéf zároveň odborníkem i manažerem a má vedle formální i neformální autoritu. "Jenže vedoucích, kteří by to ideálně naplňovali, není mnoho. Nejlepší jsou šéfové, kteří mají manažerské schopnosti vrozené, i ten, kdo je nemá, je ale může dalším vzděláváním získat," vysvětluje socioložka Jana Duffková. Někdy se hodně liší také představy o tom, co by měl šéf dělat, a co skutečně dělá. "Naše pracovníky v zahraničních firmách hodně překvapilo to, že šéf nesedí za polstrovanými dveřmi a ostatní pracují na něj, tak jak na to z tuzemských firem byli zvyklí. Šéf bývá součástí týmu, výrazně se podílí na jeho činnosti a je tak spíš spolupracovníkem než nadřízeným," uvádí Jana Duffková. Spokojenost se šéfem je rozdílná podle vzdělání dotazovaných, dvě třetiny vysokoškoláků jsou se šéfem spokojeny, zatímco u vyučených a lidí se základním vzděláním jsou to jen dvě pětiny lidí. "Myslím, že to souvisí s tím, že vysokoškoláci jsou zvyklí pracovat samostatně a dost často ani šéfa, který by je řídil, nepotřebují," říká socioložka Duffková.
