P. Křižan, Brno
Zákoník práce stanoví v paragrafu 60a, že dojde-li k rozvázání pracovního poměru zaměstnavatelem z některého důvodu uvedeného v paragrafu 46 a/ až c/ nebo k dohodě o skončení pracovního poměru z těchto důvodů, náleží zaměstnanci odstupné nejméně ve výši dvojnásobku průměrného výdělku. Pokud tedy kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis zaměstnavatele nestanoví odstupné vyšší o další násobky průměrných výdělků.
Odstupné vyplácí zaměstnavatel po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu, pokud se nedohodne se zaměstnancem na výplatě v den skončení pracovního poměru nebo v pozdějším termínu.
Tuto povinnost má i zaměstnavatel, který se nachází v konkurzu, a proto odstupné v takovém případě tvoří součást pohledávky zaměstnance, kterou má vůči zaměstnavateli, a je povinen ji přihlásit konkurznímu správci nebo u příslušného soudu.
Nárok na odstupné se podle paragrafu 263 zákoníku práce promlčuje po uplynutí tří let od doby jeho splatnosti. Zaměstnanec musí svůj nárok uplatnit u příslušného soudu.
Uplatní-li svůj nárok písemně pouze u zaměstnavatele, tříletá lhůta se tím nestaví. Jestliže zaměstnanec upozorní zaměstnavatele na jeho závazek, je povinností zaměstnavatele odpovědět nejdéle do jednoho měsíce.
