Nároky z vedlejšího pracovního poměru

Zaměstnáváme v trvalém pracovním poměru zaměstnance, který chce u nás pracovat ještě ve vedlejším pracovním poměru. Ptáme se, zda musíme platit z vedlejšího pracovního poměru zdravotní a sociální pojištění a zda vyplývá zaměstnanci z vedlejšího pracovního poměru nárok na dovolenou?
B. F., Adamov

Zákoník práce stanoví podmínky pro sjednání vedlejšího pracovního poměru. Vedlejší pracovní poměr u stejného zaměstnavatele nesmí být sjednán na stejný druh práce, kterou zaměstnanec koná v hlavním pracovním poměru. Zásadně může být vedlejší pracovní poměr sjednán na kratší rozsah, než činí týdenní pracovní doba. Zaměstnavatel pak může rozvázat pracovní poměr ve vedlejším pracovním poměru z jakéhokoli důvodu nebo bez udání důvodů a výpovědní doba činí patnáct dnů a začíná běžet dnem, kdy byla výpověď zaměstnanci doručena. Zaměstnavatel musí platit z vedlejšího pracovního poměru zdravotní a sociální pojištění. Pokud jde o dovolenou, vzniká na ni zaměstnanci nárok za stejných podmínek jako u hlavního pracovního poměru, to znamená, že odpracuje-li nejméně dvacet dva dnů, vznikne mu nárok na dovolenou podle odpracovaných dnů. Když odpracuje šedesát dnů, vznikne mu nárok na celou dovolenou nebo její alikvotní část, podle odpracované doby ve vedlejším pracovním poměru.