Z. Blažkovičová, Uničov
Po dobu čerpání mateřské dovolené vzniká ženě při splnění zákonných podmínek nárok na dávku nemocenského pojištění, takzvanou peněžitou pomoc v těhotenství a mateřství. Podmínky vzniku nároku na tuto dávku jsou upraveny v zákoně č. 88/1968 Sb. o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění. Základní podmínkou je, aby žena byla v posledních dvou letech před porodem účastna alespoň 270 dnů nemocenského pojištění. Podle zákona č. 54/1956 Sb. o nemocenském pojištění zaměstnanců jsou mimo jiné pojištěni zaměstnanci v pracovním poměru. Za zaměstnance v pracovním poměru se považuje i žena na mateřské, respektive rodičovské dovolené. Mateřská (rodičovská) dovolená je totiž pouze překážkou v práci na straně zaměstnance. Peněžitá pomoc v mateřství, jakožto dávka nemocenského pojištění, je poskytována ze státního rozpočtu.
Pokud je zaměstnavatelem ženy na mateřské dovolené takzvaně velká organizace (právnická nebo fyzická osoba, která zaměstnává více než 25 zaměstnanců nebo pro ni vede evidenci mezd jiná fyzická nebo právnická osoba, která zaměstnává více než 25 zaměstnanců), vyplácí tuto peněžitou pomoc přímo zaměstnavatel, v ostatních případech ji vyplácí okresní správa sociálního zabezpečení. Pokud žena pečuje o dítě mladší tří let, má nárok na pracovní volno v rámci takzvané mateřské, respektive rodičovské dovolené. Tento nárok vzniká i při péči o další dítě. Tedy v případě, že ještě před dovršením tří let věku dítěte vznikne ženě nárok na odchod na mateřskou dovolenou z důvodu nového těhotenství. Nárok na pracovní volno přísluší ženě přímo ze zákona, bez možnosti zaměstnavatele jej neposkytnout.
