V praxi jde o správné využívání komunikačních technik, a to jak v oblasti verbální, tak neverbální. Umění asertivního chování dává jedinci možnost odmítat manipulaci druhých, aniž by byla dotčena práva obou zúčastněných stran. Předpokládá však také schopnost vnímat a orientovat se v sociálních situacích. Podstatná je přitom schopnost jasně a pravdivě vyjadřovat vlastní pocity a myšlenky, být jistý a autentický ve svém projevu.
Jak se dá využít?
Odpověď je jednoduchá. V podstatě v každé situaci, která vyžaduje styk s druhou osobou či skupinou osob. Počínaje rodinou přes školu, zaměstnání a konče třeba účastí v dobrovolném volnočasovém spolku či sdružení. Přitom nezáleží na tom, jste-li v sociální roli "vedoucího" či "podřízeného". Naučit se vyjadřovat svá stanoviska, nebát se oponovat, umět se naučit prosadit své oprávněné požadavky a říkat ne na nepřijatelné nároky, to vše jsou projevy asertivity v jednání. Lze sem zahrnout i dovednost vyrovnávat se s kritikou (jak oprávněnou, tak neoprávněnou) i s vlastními chybami. Velmi důležité se ukazuje umění požádat druhého o laskavost bez pocitu trapnosti z vlastního jednání. V těchto souvislostech se často dá označit např. schopnost uzavřít kompromis jako jistý typ vítězství. Ten, kdo se naučí jednat asertiv
ně, se dovede dobře ubránit těm, kteří by s ním snad chtěli manipulovat.
Co je manipulace?
Dá se tedy říci, že manipulace se může projevovat různými formami podle typu osobnosti. Mohou to být různé způsoby agresivity, nebo naopak různé formy nemohoucnosti a citového vydírání. Jedním z agresivních způsobů je nezdravě autoritativní, panovačné chování. Častým projevem je svalování odpovědnosti a viny na nevinného, jeho morální i profesní deptání neustálou kritikou a vydávání se za jediného spravedlivého. Součástí agresivního chování bývá často vypočítavost, prosazování vlastních výhod na úkor jiných a parazitování na nich. Agresivní člověk bývá hrubý, křičí. Jiným způsobem je snaha citově vydírat dáváním najevo svou nemohoucnost a neschopnost něčemu porozumět či něco vykonat, být k politování. Takovou formou může být také závislost na silnějším jedinci a úmyslné parazitování vůči jeho osobě. Vyhraněnou formou manipulace je bezpodmínečné vyžadování loajality a vynucování si poslušnosti za údajně poskytnutou ochranu a záštitu.
Dá se asertivní chování a jednání naučit?
Samozřejmě, ostatně jako skoro vše ostatní, a to i v pokročilém věku! Chce to však (kromě jistého množství teoretických vědomostí) dostatečný trénink dovedností v jednání. Pouze z knížek se asertivním technikám v jednání není možné naučit. Je třeba probírat takzvané modelové situace pod vedením zkušeného lektora a pokoušet se je pak aplikovat ve skutečných situacích, které přináší každodenní život. Je jasné, že zažité chování jedince nelze změnit okamžitě - ze dne na den (zvláště ne směrem k lepšímu). Je třeba postupovat krůček po krůčku podle osvědčené pedagogické zásady "od jednoduššího ke složitějšímu". Každý nový postup je třeba nejprve vyzkoušet (tak říkajíc bez následků) a pak použít a hodnotit.
Jak se dá využít?
Odpověď je jednoduchá. V podstatě v každé situaci, která vyžaduje styk s druhou osobou či skupinou osob. Počínaje rodinou přes školu, zaměstnání a konče třeba účastí v dobrovolném volnočasovém spolku či sdružení. Přitom nezáleží na tom, jste-li v sociální roli "vedoucího" či "podřízeného". Naučit se vyjadřovat svá stanoviska, nebát se oponovat, umět se naučit prosadit své oprávněné požadavky a říkat ne na nepřijatelné nároky, to vše jsou projevy asertivity v jednání. Lze sem zahrnout i dovednost vyrovnávat se s kritikou (jak oprávněnou, tak neoprávněnou) i s vlastními chybami. Velmi důležité se ukazuje umění požádat druhého o laskavost bez pocitu trapnosti z vlastního jednání. V těchto souvislostech se často dá označit např. schopnost uzavřít kompromis jako jistý typ vítězství. Ten, kdo se naučí jednat asertiv
|
Sebeprosazování je klíčem k úspěchu neboli, co si kdo nevyjedná to nemá.... |
Co je manipulace?
Dá se tedy říci, že manipulace se může projevovat různými formami podle typu osobnosti. Mohou to být různé způsoby agresivity, nebo naopak různé formy nemohoucnosti a citového vydírání. Jedním z agresivních způsobů je nezdravě autoritativní, panovačné chování. Častým projevem je svalování odpovědnosti a viny na nevinného, jeho morální i profesní deptání neustálou kritikou a vydávání se za jediného spravedlivého. Součástí agresivního chování bývá často vypočítavost, prosazování vlastních výhod na úkor jiných a parazitování na nich. Agresivní člověk bývá hrubý, křičí. Jiným způsobem je snaha citově vydírat dáváním najevo svou nemohoucnost a neschopnost něčemu porozumět či něco vykonat, být k politování. Takovou formou může být také závislost na silnějším jedinci a úmyslné parazitování vůči jeho osobě. Vyhraněnou formou manipulace je bezpodmínečné vyžadování loajality a vynucování si poslušnosti za údajně poskytnutou ochranu a záštitu.
Dá se asertivní chování a jednání naučit?
Samozřejmě, ostatně jako skoro vše ostatní, a to i v pokročilém věku! Chce to však (kromě jistého množství teoretických vědomostí) dostatečný trénink dovedností v jednání. Pouze z knížek se asertivním technikám v jednání není možné naučit. Je třeba probírat takzvané modelové situace pod vedením zkušeného lektora a pokoušet se je pak aplikovat ve skutečných situacích, které přináší každodenní život. Je jasné, že zažité chování jedince nelze změnit okamžitě - ze dne na den (zvláště ne směrem k lepšímu). Je třeba postupovat krůček po krůčku podle osvědčené pedagogické zásady "od jednoduššího ke složitějšímu". Každý nový postup je třeba nejprve vyzkoušet (tak říkajíc bez následků) a pak použít a hodnotit.
