Textilní a oděvní průmysl neprožívá v České republice lehké roky. Silná konkurence levných oděvů zhotovovaných v zemích s nižšími výrobními náklady přivádí značnou část českých podniků do vážných finančních problémů. Mají si tento obor zvolit pro své budoucí povolání studenti základních a středních škol? Jaké šance mají na trhu práce například absolventi Vyšší odborné školy návrhářské a střední průmyslové školy oděvní v Praze 7. "Přestož situace není jednoduchá, najdou naši studenti uplatnění v oboru," tvrdí ředitelka této školy, na níž se vyučuje i oděvní návrhářství, Margeta Kučerová. "Nechceme studenty vybavit pouze teoretickými informacemi z oboru, nýbrž učíme i praktické průpravě. Dobrý módní návrhář by si měl umět model nejen navrhnout, ale i nakreslit a ušít. Žáci se u nás tedy naučí také řemeslu, což je v dnešní době stále žádanější a důležitější." Na výtvarné zaměření se na školu hlásí čtyřikrát více žadatelů, než může škola uspokojit. Zkoušky na vyšší odbornou školu jsou jednak talentové a dále z cizího jazyka. Při přijímacím pohovoru se očekává, že student prokáže vztah a již nabyté zkušenosti v oboru návrhářství. Šanci uspět mají pak zejména ti zájemci, kteří jednak mají estetický cit pro tvorbu návrhů, jednak jsou manuálně zruční a umí šít. U studentek je žádána především všestranost. Ředitelska Kučerová soudí, že prosadit se a být uspěšní mohou jen ti, kteří budou například při zakládání vlastní firmy či salónu schopni svůj nápad nakreslit, dobře návrh ušít, ale také prezentovat na vlastní přehlídce. Ty škola také pořádá, přičemž připravit je musí sami studenti. Na jedné z nich prezentovali vlastní kolekci šatů na jedno použití. Při návrzích se nechali inspirovat závěsnými textiliemi, které poznali na praxi v holandském Amsterodamu, kde studentky strávily tři týdny na partnerské výtvarné škole zaměřené na propagační design. Studium na vyšší odborné škole návrhářské trvá dva roky. Vedle odborných a výtvarných předmětů je kladen důraz na cizí jazyky. "Bez nich se ve světě nikdo neprosadí. Výuce angličtiny proto věnujeme velkou pozornost," říká ředitelka Kučerová. Nakolik jazyk studenti zvládají a zda jsou schopni se s ním v cizině dorozumět, poznají sami na zahraničních praxích. Někteří je absolvovali v loňském roce v Kolíně nad Rýnem, v Amsterodamu a v Paříži. V letošním roce by studentky měly vycestovat za zkušenostmi do Portugalska. Zahraniční praxe v podnicích a firmách probíhají v rámci programu Leonardo da Vinci, který je součástí Národního vzdělávacího fondu v Praze. Pobyty v zahraničí jsou buď spojeny s praxí, nebo studenti pracují na projektech. Partnerská škola v Holandsku například připravila program pro společné skupiny českých a holandských studentů. Měli za úkol zmapovat způsob života v různých čtvrtích Amsterodamu. Z materiálů, který posbírali, natáčeli na kameru krátký film a připravili i knihu. Navíc si každý vedl vlastní knihu o svých zážitcích a pocitech z holandského velkoměsta. "Holand-ští studenti jsou vedeni k tomu, ab se o sebe zajímali a pomáhali si. Výkon není hodnocen jako to nejdůležitější," míní Jana Chvojková z Vyšší odborné školy oděvního návrhářství. České studentky podle ní ve srovnání se svými holanskými vrstevníky mnohé umí, ale méně si důvěřují. Zato důvěra v holandského studenta je ze strany pedagoga velká. Převažuje pochvala i za malý úspěch. České studenty a pedagogy navíc čekala v Holandsku v tamní škole ještě jedna velká zkušenost totiž pocit velké svobody a poměrně volného řádu, což je na českých školách věc zatím ještě celkem neznámá.
5. října 1999
