Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nebojte se převratu ve své kariéře

  10:00aktualizováno  10:00
Opustit svůj obor a vrhnout se do jiné branže? Tato představa dokáže pořádně vyděsit hodně lidí. Bojí se radikální změny. Bojí se riskovat. Nebo nevěří, že v nich dříme ještě něco jiného, co je navíc může učinit spokojenějšími.

Helena Podstránská z Prahy vždycky ráda aranžovala květiny. Pracovala jako dětská sestra v dětském domově. Když se jí narodily vlastní děti, uvědomila si, že nelze rozdělit veškerý čas, energii a lásku mezi své potomky a zároveň mezi děti v zaměstnání.

„Rozhodla jsem se najít práci, která by mi vyhovovala časově a také mě bavila. Peníze v tom naštěstí nemusely hrát takovou roli,“ říká Podstránská. Hledala dlouho, než objevila volné místo v jednom květinářství. Naučila se vše o květinách, vázat a aranžovat kytice. Má čas na rodinu a je spokojená doma i v práci.

Změna směru hned po škole

Ředitel českých prodejen C&A Moda Aleš Drábek vystudoval jadernou fyziku a matematické inženýrství. Ještě na škole pracoval v ústavu Akademie věd. Uvědomil si, že už bude pořád mezi velmi podobnými lidmi se stejnými zájmy a způsobem života. A začínal tušit, že práce na dlouhodobých výzkumech není jeho snem. „Nechtěl jsem si na konci života říct, že jsem jej zasvětil jen jedné věci,“ zdůvodňuje své rozhodnutí přihlásit se do konkurzu společnosti C&A, která právě hledala manažery.

Příběhy Čechů, kteří uspěli v cizině. Jak na to se dozvíte ZDE.

„Školili nás v zahraničí. Seznámil jsem se s jinou prací, s naprosto rozdílnými typy zaměstnanců a s nadšením jsem se pustil do problematiky maloobchodu a specifik prodeje oblečení,“ vzpomíná. Rozhodnutí dělat něco jiného, než co člověk vystudoval, není nijak výjimečné. Vyžaduje však pevnou vůli učit se dál. Co se týká změny profese v pozdějších letech, snazší to podle personalistky Aleny Chlumské mají lidé s humanistickým a obchodním vzděláním než třeba s technickým. „V technických oborech totiž většina zaměstnavatelů vyžaduje dlouholetou praxi v jedné specializaci,“ říká Chlumská.

Z ministerstva do obchodu s auty

Nana Džaniašviliová je z Gruzie. Za razantní změnou v její kariéře stojí rozhodnutí provdat se za Ostravana. Pět let pak čekala na české občanství a nějakou dobu pobírala sociální podporu. Doma v Gruzii přitom vystudovala vysokou školu ekonomickou, pracovala pak na ministerstvu zahraničí jako účetní. Když měla dost toho, že nemůže v Ostravě najít práci, začala podnikat v nákupu a prodeji aut. Udělala si řidičský průkaz, aby mohla jezdit s tahačem s návěsem pro auta do Německa a Holandska.

„Když celníci viděli, že z tahače vystoupila žena, byli dost překvapeni. Ale časem si na mne zvykli,“ směje se paní Nana. Dnes pracuje jako soudní překladatelka. Mimoto jezdí tlumočit pro své krajany do uprchlického tábora ve Vyšních Lhotách. „Jsem na sebe hrdá. Je těžké prosadit se jako cizinec i jako žena. Ale já jsem to díky své odvaze a vytrvalosti dokázala,“ říká.

Z geodeta číšníkem a pak šéfem agentury

Jak často je dobré měnit zaměstnání?
Více čtěte ZDE.

Ve svých třiatřiceti je Radomír Čech vlastníkem a ředitelem marketingové agentury Fast Forward v Brně, která zastupuje řadu firem. Patří mezi členy prezidia Asociace českých reklamních agentur. Čím chtěl být původně? Na základní škole se rozhodl, že bude učit zeměpis a tělocvik. Ale se střední pedagogickou to nevyšlo. V té době vysílali oblíbený seriál Návštěvníci, v němž cizinci z vesmíru navštívili Zemi a předstírali, že jsou geodeti.

„Představa cestování, svobody a života po hotelech, jak jsem to v seriálu viděl, mne docela lákala,“ přiznává Čech. Zvolil tedy stavební průmyslovku, obor geodézie. Po studiích pracoval ve Stavexu Brno, kde se jeho představa o geodetech naplnila: vedl dva roky pracovní geodetickou skupinu, která stavěla továrnu na Ukrajině. Po rozdělení svazových republik tehdejšího SSSR jeho práce skončila. Počátkem devadesátých let se na chvíli uchytil jako číšník. „Byla v tom hlavně mladická touha si hodně a rychle vydělat, být samostatný. A taky mezi lidmi.“

Právě v restauraci pak z rozhlasu slyšel zprávu, že majitel tehdy prvoligového FC Boby Brno hledá manažera reklamy. „Sportovní marketing mě lákal. V té době to byla neprozkoumaná oblast. A práce pro tehdy nejbohatšího Brňáka mi rozhodně nabízela lepší budoucnost než hospoda,“ vypráví Čech. Konkurz vyhrál a pak se musel učit spoustu nových věcí. „Bavilo mne to a baví čím dál víc. Jsem rád, že dokážu vymyslet, jak by firma mohla vejít v široké povědomí, jak díky tomu bohatne. Navíc dělám práci pro lidi na bázi partnerského vztahu.“ Co Radomírovi Čechovi umožnilo udělat převrat v kariéře? „Člověk musí hodně chtít a mít vůli zrealizovat své představy,“ říká. Za nejdůležitější přitom považuje schopnost objektivně posoudit, zda se to, co člověk obětuje změně, vrátí. „Pomohlo mi taky, že umím říct nahlas, co si myslím, což se ne vždy každému líbí.“

Jaké jsou ženské a mužské zbraně v práci?
Čtěte ZDE.

Další zlom ve své kariéře zatím nechystá. Chce se více věnovat rodině. „Kromě toho, jakou školu člověk vystuduje, je důležité, koho člověk v životě potká a nakolik ho to ovlivní. Většina mladých stejně chce co nejdříve vydělat dost peněz. Pak získat prestiž v kariéře. Podle toho se nasměruje. Když už má člověk vyřešené bydlení, rodinné zázemí, tak se stejně v každém nakonec projeví to, co je uvnitř. Podlehne svým vrozeným vlastnostem, přizpůsobí se jim a najde k práci jiný přístup.“ Radomír ví, o čem mluví - nedávno v něm částečně zvítězila i ta učitelská touha z dětství. A tak ještě vedle své práce přednáší na Českém institutu reklamní a marketingové komunikace při Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha.

Od animovaného filmu k personálnímu poradenství

Martin Vosecký, jednatel poradenské společnosti Catro, odjakživa rád kreslil a maloval. V roce 1985 přišel do studia Bratři v triku Krátkého filmu Praha. Při zaměstnání vystudoval FAMU, obor animovaný film. Práce, jejíž výsledek byl určen hlavně dětem, ho bavila. V roce 1990 reprezentoval tehdejší Československo na filmovém maratonu ve francouzském městě Valence. Tam dostal nabídku pracovat v místním studiu animovaného filmu.

„Magistrát města napadlo, že si pořídí filmové studio. Vybavení měli špičkové, spoustu zaměstnanců, ale chyběly jim nápady na filmy. Snad proto začali pořádat ty maratony, aby přitáhli nové myšlenky,“ vzpomíná Vosecký. V té době jej však jeho bratr poprosil, jestli by s ním nezaložil poradenskou firmu. „To už jsem pilně budoval francouzské kontakty. Ale vrátil jsem se. S naivní představou, že je to jen na pár měsíců.“ Martin Vosecký tak odložil plány spojené s Francií na neurčito a odjel do Českých Budějovic pracovat v poradenské společnosti, která pomáhala Rakušanům otevřít české pobočky svých firem. Postupem času se zapracoval, jenže kontakty v Paříži se staly minulostí a on zapomínal kreslit.

„Musel jsem si přiznat, že už asi nedokážu celý den sedět u kreslení. A jestli jsem kdy měl nějaký talent, tak ten už byl pryč. Alespoň jsem se pro příště poučil, že talent je třeba rozvíjet,“ dodává s úsměvem. V roce 1994 se mu podařilo přemístit s aktivitami jednoho z prvních zákazníků společnosti do Prahy. Personální poradenství mu učarovalo. „Práce mě opravdu vzala. Nebylo to jen hledání lidí, ale i možnost pomoci firmám, aby se staly lepším místem na světě. Najednou jsem začal chápat, co asi manažeři v Krátkém filmu mohli dělat lépe. Změnit svůj postoj k lidem, přitáhnout a udržet ty nejlepší. Změnit se v místo, kde se lidé perou o práci. Viděl jsem totiž spoustu talentovaných lidí, kteří měli potřebu růst. Když pochopili, že tam jim to nikdo neumožní, odešli. Zůstávali ti, kteří spokojeně dřímali. A to se mi nelíbilo,“ říká Vosecký.

Že by udělal nějaký převrat v kariéře, prý ani příliš nevnímá. „Krásným laskavým filmem lze dělat děti lepší. A tím, že ozdravujete vztahy ve firmě, pomůžete, aby věci lépe fungovaly, a tak uděláte zase lepší jejich rodiče,“ říká Martin Vosecký s tím, že právě u rodičů je třeba začít. „Protože, když chodí do práce, kde je nikdo nepochválí, nepochválí oni své děti. Když je tam někdo stírá za maličkosti, budou takoví i na své děti. A když je někdo donutí rezignovat na řešení problémů, budou dětem říkat - nebraň se, nebo na to doplatíš.“

Co je třeba ke změně kariéry?

* ctižádost
* odvaha, ochota riskovat
* zvídavost
* zdravé sebevědomí
* schopnost přesvědčit
* učenlivost
* vytrvalost
* umění prohrávat
* nebát se nových věcí
* příležitost a štěstí

Autor:


Hlavní zprávy

Další z rubriky

Ilustrační snímek
Srovnání: kdy má podnikatel zůstat OSVČ a kdy se mu vyplatí společnost

Asociace malých a středních podniků a živnostníků srovnala z právního a daňového pohledu, co je pro podnikatele výhodnější - zda nést titul osoby samostatně...  celý článek

Ilustrační snímek
Tradiční benefity netáhnou, lidé chtějí příspěvek na bydlení nebo relax

Minimální nezaměstnanost a boj o uchazeče, který vedou firmy napříč obory, se odráží i v nabídce nefinančních benefitů. Objevují se bonusy, o kterých ještě...  celý článek

Ilustrační snímek
Nebáli se práce a rozjeli kariéru naplno. Jak se daří absolventům

Přečtěte si tři příběhy úspěšných mladých lidí, kteří se po škole pustili naplno do práce a mají úspěšně rozjetou kariéru. Třeba vás inspirují a brzy budete...  celý článek

Další nabídka

Kurzy.cz

21.10.2017 Výsledky voleb bychom mohli znát už dnes večer
21.10.2017 Výsledky voleb bychom mohli znát už dnes večer

21. října 2017 Výsledky voleb bychom mohli znát už dnes večer Ve 14 hodin se uzavřou volební místnosti a okrskové voleb... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.