Helena Podstránská z Prahy vždycky ráda aranžovala květiny. Pracovala jako dětská sestra v dětském domově. Když se jí narodily vlastní děti, uvědomila si, že nelze rozdělit veškerý čas, energii a lásku mezi své potomky a zároveň mezi děti v zaměstnání.
„Rozhodla jsem se najít práci, která by mi vyhovovala časově a také mě bavila. Peníze v tom naštěstí nemusely hrát takovou roli,“ říká Podstránská. Hledala dlouho, než objevila volné místo v jednom květinářství. Naučila se vše o květinách, vázat a aranžovat kytice. Má čas na rodinu a je spokojená doma i v práci.
Změna směru hned po škole
Ředitel českých prodejen C&A Moda Aleš Drábek vystudoval jadernou fyziku a matematické inženýrství. Ještě na škole pracoval v ústavu Akademie věd. Uvědomil si, že už bude pořád mezi velmi podobnými lidmi se stejnými zájmy a způsobem života. A začínal tušit, že práce na dlouhodobých výzkumech není jeho snem. „Nechtěl jsem si na konci života říct, že jsem jej zasvětil jen jedné věci,“ zdůvodňuje své rozhodnutí přihlásit se do konkurzu společnosti C&A, která právě hledala manažery.
Příběhy Čechů, kteří uspěli v cizině. Jak na to se dozvíte ZDE. |
Z ministerstva do obchodu s auty
Nana Džaniašviliová je z Gruzie. Za razantní změnou v její kariéře stojí rozhodnutí provdat se za Ostravana. Pět let pak čekala na české občanství a nějakou dobu pobírala sociální podporu. Doma v Gruzii přitom vystudovala vysokou školu ekonomickou, pracovala pak na ministerstvu zahraničí jako účetní. Když měla dost toho, že nemůže v Ostravě najít práci, začala podnikat v nákupu a prodeji aut. Udělala si řidičský průkaz, aby mohla jezdit s tahačem s návěsem pro auta do Německa a Holandska.
„Když celníci viděli, že z tahače vystoupila žena, byli dost překvapeni. Ale časem si na mne zvykli,“ směje se paní Nana. Dnes pracuje jako soudní překladatelka. Mimoto jezdí tlumočit pro své krajany do uprchlického tábora ve Vyšních Lhotách. „Jsem na sebe hrdá. Je těžké prosadit se jako cizinec i jako žena. Ale já jsem to díky své odvaze a vytrvalosti dokázala,“ říká.
Z geodeta číšníkem a pak šéfem agentury
Jak často je dobré měnit zaměstnání? |
„Představa cestování, svobody a života po hotelech, jak jsem to v seriálu viděl, mne docela lákala,“ přiznává Čech. Zvolil tedy stavební průmyslovku, obor geodézie. Po studiích pracoval ve Stavexu Brno, kde se jeho představa o geodetech naplnila: vedl dva roky pracovní geodetickou skupinu, která stavěla továrnu na Ukrajině. Po rozdělení svazových republik tehdejšího SSSR jeho práce skončila. Počátkem devadesátých let se na chvíli uchytil jako číšník. „Byla v tom hlavně mladická touha si hodně a rychle vydělat, být samostatný. A taky mezi lidmi.“
Právě v restauraci pak z rozhlasu slyšel zprávu, že majitel tehdy prvoligového FC Boby Brno hledá manažera reklamy. „Sportovní marketing mě lákal. V té době to byla neprozkoumaná oblast. A práce pro tehdy nejbohatšího Brňáka mi rozhodně nabízela lepší budoucnost než hospoda,“ vypráví Čech. Konkurz vyhrál a pak se musel učit spoustu nových věcí. „Bavilo mne to a baví čím dál víc. Jsem rád, že dokážu vymyslet, jak by firma mohla vejít v široké povědomí, jak díky tomu bohatne. Navíc dělám práci pro lidi na bázi partnerského vztahu.“ Co Radomírovi Čechovi umožnilo udělat převrat v kariéře? „Člověk musí hodně chtít a mít vůli zrealizovat své představy,“ říká. Za nejdůležitější přitom považuje schopnost objektivně posoudit, zda se to, co člověk obětuje změně, vrátí. „Pomohlo mi taky, že umím říct nahlas, co si myslím, což se ne vždy každému líbí.“
Jaké jsou ženské a mužské zbraně v práci? |
Od animovaného filmu k personálnímu poradenství
Martin Vosecký, jednatel poradenské společnosti Catro, odjakživa rád kreslil a maloval. V roce 1985 přišel do studia Bratři v triku Krátkého filmu Praha. Při zaměstnání vystudoval FAMU, obor animovaný film. Práce, jejíž výsledek byl určen hlavně dětem, ho bavila. V roce 1990 reprezentoval tehdejší Československo na filmovém maratonu ve francouzském městě Valence. Tam dostal nabídku pracovat v místním studiu animovaného filmu.
„Magistrát města napadlo, že si pořídí filmové studio. Vybavení měli špičkové, spoustu zaměstnanců, ale chyběly jim nápady na filmy. Snad proto začali pořádat ty maratony, aby přitáhli nové myšlenky,“ vzpomíná Vosecký. V té době jej však jeho bratr poprosil, jestli by s ním nezaložil poradenskou firmu. „To už jsem pilně budoval francouzské kontakty. Ale vrátil jsem se. S naivní představou, že je to jen na pár měsíců.“ Martin Vosecký tak odložil plány spojené s Francií na neurčito a odjel do Českých Budějovic pracovat v poradenské společnosti, která pomáhala Rakušanům otevřít české pobočky svých firem. Postupem času se zapracoval, jenže kontakty v Paříži se staly minulostí a on zapomínal kreslit.
„Musel jsem si přiznat, že už asi nedokážu celý den sedět u kreslení. A jestli jsem kdy měl nějaký talent, tak ten už byl pryč. Alespoň jsem se pro příště poučil, že talent je třeba rozvíjet,“ dodává s úsměvem. V roce 1994 se mu podařilo přemístit s aktivitami jednoho z prvních zákazníků společnosti do Prahy. Personální poradenství mu učarovalo. „Práce mě opravdu vzala. Nebylo to jen hledání lidí, ale i možnost pomoci firmám, aby se staly lepším místem na světě. Najednou jsem začal chápat, co asi manažeři v Krátkém filmu mohli dělat lépe. Změnit svůj postoj k lidem, přitáhnout a udržet ty nejlepší. Změnit se v místo, kde se lidé perou o práci. Viděl jsem totiž spoustu talentovaných lidí, kteří měli potřebu růst. Když pochopili, že tam jim to nikdo neumožní, odešli. Zůstávali ti, kteří spokojeně dřímali. A to se mi nelíbilo,“ říká Vosecký.
Že by udělal nějaký převrat v kariéře, prý ani příliš nevnímá. „Krásným laskavým filmem lze dělat děti lepší. A tím, že ozdravujete vztahy ve firmě, pomůžete, aby věci lépe fungovaly, a tak uděláte zase lepší jejich rodiče,“ říká Martin Vosecký s tím, že právě u rodičů je třeba začít. „Protože, když chodí do práce, kde je nikdo nepochválí, nepochválí oni své děti. Když je tam někdo stírá za maličkosti, budou takoví i na své děti. A když je někdo donutí rezignovat na řešení problémů, budou dětem říkat - nebraň se, nebo na to doplatíš.“
Co je třeba ke změně kariéry?
* ctižádost
* odvaha, ochota riskovat
* zvídavost
* zdravé sebevědomí
* schopnost přesvědčit
* učenlivost
* vytrvalost
* umění prohrávat
* nebát se nových věcí
* příležitost a štěstí