Zdaleka ne všemu, co uchazeči o práci uvádějí ve svých životopisech, lze stoprocentně věřit. Jak říká personální konzultantka Iva Válková z agentury Pragma, mnozí z nich totiž mají snahu některé údaje překrucovat, zkreslovat či nevědomě nadhodnocovat. Proto jsou personalisté zvyklí číst v profesních životopisech i mezi řádky a při přijímacích řízeních spíše prověřovat než důvěřovat - alespoň u těch, kteří se jeví jako vhodní kandidáti na obsazované pozice.
Oslovili jsme odborníky z deseti personálních agentur s otázkou, jaké jsou jejich zkušenosti z praxe. Zatímco někteří konzultanti s nadsázkou říkají, že "všichni lžou" - tedy alespoň do jisté míry, ve snaze ukázat sebe sama v co nejlepším světle, jiní nejsou v tomto názoru tak radikální. Domnívají se spíš, že lidé občas nedovedou reálně odhadnout své skutečné znalosti a zkušenosti. Jakých je sedm nejčastějších lží nebo nepřesností?
1. Lež: Umím anglicky
Standardním požadavkem většiny zaměstnavatelů je zvládnutí angličtiny. Uchazeči ji ne vždy ovládají, a tak v životopisech mlží a uvádějí její střední či "komunikativní" znalost. Praktická zkouška či test však skoro v polovině případů odhalí, že neumějí skoro promluvit nebo se zmohou jen na pár základních frází.
"V praxi se občas setkáváme s rafinovaným ohodnocením stupně znalosti anglického jazyka: dobře. Zpočátku jsme se s kolegy domnívali, že umět dobře anglicky znamená komunikovat v angličtině plynule a bez chyb. Praxe nám však ukázala, že dobře může znamenat stejně jako ve škole umět tak na trojku. Uchazeči o práci se tím často hájí, že to tak vlastně původně mysleli," komentuje situaci majitelka agentury Stimul Daniela Čajánková.
2. Lež: Ovládám počítač
Zájemci o pozice v administrativě i v mnoha dalších oborech vědí, že musí umět pracovat s počítačem. V životopisech tedy často uvádějí informace o zvládnutí nejběžnějších počítačových programů (Word, Excel atd.) a někdy i grafických programů na uživatelské úrovni.
Podle slov marketingového specialisty Tomáše Radvaka z agentury Manpower přeceňuje svoji počítačovou gramotnost asi pětina uchazečů. "Jejich znalosti proto zjišťujeme hned při pohovoru cílenými otázkami nebo písemným znalostním testem. Chceme-li mít naprostou jistotu, prověříme dotyčného ještě praktickým testem přímo na počítači," dodává.
3. Lež: Byl jsem šéfem
Člověk, který pracoval jako řadový zaměstnanec, se někdy snaží tvářit, že měl nějakou odpovědnější funkci - třeba dělal vedoucího oddělení nebo alespoň jeho zástupce, případně rovnou "manažera". Ze sekretářky se potom v životopisu rázem stává "Office assistant", nebo dokonce "Managing director assistant", z vrátného třeba zase "Security manager". Rozpor zpravidla odhalí reference získané od bývalých kolegů či nadřízených.
4. Lež: Pracoval jsem tam rok
Výčet pracovních zkušeností nebývá vždy úplný, uchazeči některé kratší "pracovní mise" záměrně vynechávají, aby nevypadali jako fluktuanti. Nebo třeba pracují u zaměstnavatele jen jeden měsíc, odejdou ve zkušební lhůtě a do životopisu pak uvedou celý rok zaměstnání (místo aby přiznali, že po zbývající dobu byli třeba v evidenci úřadu práce).
Prozradí se většinou tím, že jim nesouhlasí časové údaje o jednotlivých zaměstnáních, nebo se při ústním pohovoru sami prořeknou.
5. Lež: Mám vysokou školu
Uchazeči, kteří začali studovat nějakou školu (střední či vysokou), ale poté z ní odešli, ji do životopisu občas uvedou jako dokončenou. Někteří skuteční absolventi zase rádi prohlašují, že absolvovali s vyznamenáním, i když spíše "prolezli" s odřenýma ušima.
"Setkáváme se i s tím, že si vysokoškoláci pozměňují titul - místo Mgr. uvedou, že jsou Ing., nebo si neprávem přivlastní titul Ph.D.," přibližuje Bronislava Slámová zkušenosti z agentury Iventa.
6. Lež: Odešel jsem kvůli šikaně
Pokud někdo dostal v minulém zaměstnání výpověď například kvůli zpronevěře, způsobené škodě, opakovaným kázeňským přestupkům či špatné produktivitě práce, většinou se tím nechlubí a argumentuje naopak svou nespokojeností, šikanou a podobně.
7. Lež: Bral jsem třicet tisíc
Ve snaze doložit svou cenu na trhu práce občas uchazeči uvádějí i výši dosavadní mzdy - a v mnoha případech značně nadsazenou.
Nebo také naopak: Při pohovoru u agentury nebo v životopisu uvedou záměrně nižší požadavek platu a při konečných jednáních ve firmě si potom řeknou o mnoho tisíc víc. V agentuře HR Service se podle slov Luboše Janečka v praxi setkávají nejčastěji s rozdíly 5 až 30 000 korun mezi původní a konečnou požadovanou částkou.
Spolupráce: Manpower, Pragma, Personal Consult, Stimul, Advantage Consulting, Majora, Williams a Partner, Profi-men, Iventa, HR service
