Petr Šafránek: V praxi jsem se zatím nesetkal s tím, že by stavební spořitelna smlouvu vypověděla, pokud klient spořil nepravidelně. Zpravidla pošlou upozornění, kterým se spíše snaží "probudit" zapomnětlivé klienty popřípadě odstranit možnou chybu v čísle účtu, apod. Pokud klient není dlouhodobě se stavem svého účtu v minusu (má zaplacen vstupní poplatek a poplatek za vedení účtu), má (alespoň od solidních spořitelen) klid. Dobře si totiž uvědomují, že každý klient je dobrý a raději přivírají oko nad tímto malým neplněním VOP.... Na druhou stranu by toto mé konstatování rozhodně nemělo být návodem k tomu, aby se uzavírání smluv bez následného spoření stalo masovým jevem. Pak by jistě reagovaly i stavební spořitelny a smlouvy opravdu vypovídaly. Snad bych ještě dodal, že doba, kdy se výrazně vyplatilo peníze celý rok zhodnocovat jinde a teprve v prosinci je vložit na stavební spoření, je pryč. Úroky z termínovaných vkladů i výnosy fondů penežního trhu se již natolik přiblížily úrokům stavebních spořitelen, že se již pomalu vyplatí spořit pravidelně přímo na stavební spoření. A pokud klient uvažuje o úvěru, je pravidelné spoření (popřípadě "předplacení") téměř nutností, jinak si klient zbytečně oddálí přidělení cílové částky díky nízkému hodnotícímu číslu. Petr Šafránek, rodinný finanční poradce
Jak jsou na tom s výhodností hypotéky se splatností dvacet a více let nám nastínil minulý týden ve svém komentáři Vladimír zdražil. Na tento komentář také hojně reagovali čtenáři Fincentra:
Marty: Já bych to vzal ještě z druhé stránky , jste mladý ,manželka na mateřské v horším případě nezaměstnaná ,vlastní zdroje s bídou 50 tisíc v hotovosti , jako záruku na hypotéku nemáte bance co nabídnout ,měsíční plat pro čtyřčlenou rodinu na úrovni průměru státu , ne Prahy , čili cca 13 tisíc čistého (včetně dávek okresního úřadu), to se potom úplně jinak přemýšlí o "hypotékách",když na ně stejně nárok dle bank nemáte , potom je úplně jedno , jestli na 10 nebo sto let .
Sswed: Rozhodně si nikdo nemyslí, že celej národ bude mít hypotéku. Ale troufám si tvrdit, že pro 30 % populace je hypotéka přístupná. Jestli namítnete, že patříte mezi 70% "většinu", pak mi nezbývá než Vám přát mnoho úspěchů v dalším životě. Pokud nemám ani maturitu, neumím jazyk, nemůžu chtít špičkový plat. To ale není namířeno proti Vaší osobě, platí to všeobecně. Pokud se člověk OPRAVDU snaží, jde to. Bohužel(dík) to je právě ta třetina populace...
Věděli jste, že vůbec nejvýznamnější příčinou ztrát na kapitálových trzích ve 20. století bylo politické riziko? Více o něm prozradil v komentáři Politické riziko – neviditelný nepřítel analytik kapitálových trhů Pavel Kohout.
Anonym: Díky za tento příspěvek. Přináší nový a zajímavý pohled na vývoj na kapitálových trzích. Myslím, že by určitě stálo za úvahu rozpracovat tyto teorie na české poměry. Jak jste již naznačil, politické riziko v ČR již sehrálo nemalou roli (a jsem si jist, že přetrvávající "medvědí sezona" je především důsledkem nedůvěry investorů tak snadno vybudované v dobách "grunderské" existence kapitálových trhů v ČR.). Ztracenou důvěru budeme získávat zpět ještě velmi, velmi dlouho. Díky a těším se na další články.
O současné situaci na trhu hypotečních zástavních listů informoval návštěvníky Fincentra ve svém komentáři Vladimír Zdražil. Na toto téma reagovali i někteří čtenáři:
Hoover: Nemyslím si, že dnes je třeba se obávat inflace, která by zruinovala držitele pevně úročených obligací či HZL. Na druhé straně žádné závratné zisky s HZL nikdo neudělá.
Vladimír Zdražil: Pravda je, že máte-li rád riziko a vidinu raketového zbohatnutí, tak obligace dnes nejsou zrovna tím pravým investičním instrumentem. Ale pozor i obligace dokázaly vynést neuvěřitelné jmění. Kupříkladu britské státní dluhopisy byly před bitvou u Waterloo považovány za značně rizikové papíry. Jejich držitelé se obávali, že Napoleon zvítězí a stát po prohrané bitvě nebude mít peníze na výplatu výnosů. Na trhu zavládla panika a všichni se je snažili prodat. Těsně před bitvou se nabízely za neuvěřitelné tři procenta nominální hodnoty. Našli se ale ti, kteří je za tuto cenu koupili. Po porážce Napoleona během pár dnů se cena těchto dluhopisů vyšplhala na 116 procent nominální hodnoty. No nebyla to špatná investice, že?
