Anonym: Nezávislí poradci v tomto státě zatím moc šance nemají.Zdejší povadlá kultura a bídné povědomí oč vlastně jde nedává příležitost lidem prosadit se svými znalostmi, tedy dostat za skutečné znalosti zaplacenno. 99,9% jsou ti, kteří mají zaplaceno za prodej finančního produktu. Laik nemá šanci poznat zda je mu raděno v zájmu jeho-pak platí za radu, nebo zda má před sebou čistokrevného poradce-prodejce, který čím dražší produkt prodá, tím víc vydělá. Špičkoví poradci toto dilema a nutný konflikt zájmů umí řešit: jejich provize je tím větší, čím větší je zisk klienta. Tito lidé se ale pohybují v oblastech které pro většinu "poradců" jsou a vždy budou španělskou vesnicí. K obživě jim stačí pár movitých klientů, kterým se jejich zisky dají dohlídat. Kdo žije z počtu klientů, to je většina, tomu nutně chybí znalosti, tedy není poradce ale prodavač. To není odsudek, dobrý prodavač je lepší než bídný, ale řádně sebevědomý a neznalý "poradce", navíc získat vizitku "poradce" se dá u některých firem za jedno odpoledne.
Petr Šafránek: Obecně nejsem příznivcem žádných komor, neboť jsem přesvědčen, že klientovi členství jeho advokáta, lékaře, daňového poradce, auditora, atd. v žádné komoře stejně nic podstatného negarantuje (osobně jsem zažil naprosto neschopné advokáty s průkazem komory). Na druhou stranu nesouhlasím s tak ostrým útokem na občanské sdružení KFP. Rozhodně si myslím, že vybíráním 1.500,- Kč nikdo nezbohatne. Ani forma občanského sdružení mi nevadí, neboť naše legislativa nic jiného neumožňuje. Jediné, co mi na KFP vadí, je členství právnických osob. To je dle mého názoru nesmysl. Nicméně jsem přesvědčen, že pro klienta je mnohem důležitější postupně vybudovaný vztah s jeho finančním poradcem. A že se při hledání svého finančního poradce mohu "spálit"? Ano. Ale stejně tak se mohu spálit při hledání svého advokáta, lékaře, atd. Osobní zkušenost a postupně vybudovaný vztah žádný certifikát či průkaz komory prostě nahradit nemůže. Ostatně jsem přesvědčen, že i prodejce produktů dokáže složit poměrně obecné zkoušky KFP a dále prodávat produkty jako "finanční poradce" s certifikátem KFP - tedy v podstatě s hlavičkou KFP mást klienta... Dále jsem přesvědčen, že brzy dojde na půdě KFP ke střetu dvou směrů finančního poradenství - tedy poradců placených přímo klientem a poradců, pracujících v provizním systému... Přitom v obou kategoriích jsou poradci dobří a ti ostatní... Z pohledu poradce je pak pro mne nejdůležitější přístup k takovým informacím, které mi v maximální možné míře garantují, že svému klientovi vyberu vždy optimální řešení, a to nejen co do výběru vhodného typu produktu, ale i co do bezpečnosti doporučené finanční instituce. A zde vidím pro KFP velký problém, neboť v okamžiku, kdy by chtěla pro své členy doporučovat či naopak nedoporučovat některé produkty resp. finanční instituce, strhne se vlna lobingu, diskusí o objektivnosti, atd., atd. Shrnuto: KFP nepovažuji za podvod, nicméně její praktický přínos pro klienty ani pro poradce zatím nevidím. Petr Šafránek, rodinný finanční poradce
Jak se bránit inflaci? Ta je totiž již od dob vzniku prvních platidel velkým strašákem lidí, kteří akumulují své bohatství. Jak se jí tedy bránit Vám ve svém komentáři poradí Jan Filáček.
Honza: Česká ekonomika nyní prožívá stagflaci??? Prosím??? Nezlobte se, ale podobný nesmysl jsem jiŽ dlouho neslyšel. Učebnicová definice stagflace, tedy stavu kdy země trpí vysokou inflací a zároveň stagnuje růst HDP je správná. Máme v ČR vysokou inflaci? (nápověda: v červenci 5,9%, do konce roku se neočekává její růst). Má ČR nulový růst HDP? (nápověda: za 1Q +3,8%, za 2Q by to mohlo být podobné). Pokud si odpovíte na tyto dvě otázky, musíte uznat, že stagflace v ČR rozhodně není.
Jan Filáček: Definice stagflace jsou různé. Vaší jste ale sám špatně interpertoval- v definice uvádíte, že růst HDP při stagflaci stagnuje, v další větě pak uvádíte stagnaci úrovně HDP. V tom je zásadní rozdíl. Obecně se má za to, že stagflace je i v situaci, kdy se HDP dlouhodobě pohybuje do dvou procent, tj. výrazně pod potencionálním výstupem. K číslům za první čtvrtletí - všechny ekonomické indikátory nasvědčují tomu, že výsledky ve druhém a třetím čtvrtletí budou mnohem horší.
Od prvního října se rozhodnutím vlády zvýší výše životního minima. Tyto dopady sice v krátkodobém horizontu mnoho lidí potěší, dlouhodobě však představují vysokou zátěž veřejných rozpočtů. O možných hrozbách a přínosech napsal komentář Jan Filáček.
Olivier: Sociální síť by měla být taková,aby především motivovala lidi schopné práce pracovat.Těm kteří ze zdravotních důvodů nemohou pracovat v produktivním věku by měla zaručit možnost slušného,byť skromnějšího života.Toť teorie selského rozumu se kterou bude leckdo souhlasit.V praxi je to obtížně realizovatelné neb do této oblasti vstupuje politika a politikaření.Pak se dějí věci které selskému rozumu hlava nebere.
Anonym: Této vládě se to nepovede. Zvýšení sociálních dávek je hlavně předvolebním tahem socanů. Vyvézt naší ekonomiku z počínající pasti mohou jen noví střihouni, kteří nemají s těmi současnými politiky nic společného. Pokud někdo pobírá minimální mzdu 5000 Kč, tak se nevyplatí chodit do práce. Nejen, že čistá mzda je 4180 Kč, ale jsou s tím spojeny další nemalé náklady (např. cesta do práce a zpět). Myslím si, že náš sociální systém je špatně nastaven. Ty, které to má motivovat k tomu, aby se snažili najít uplatnění, to demotivuje. Ale naopak to motivuje k většímu flákání ty, kteří pracovat nechtějí.
Nejdůležitější změnou, která se udála v oblasti stavebního spoření v posledních dnech a která se nejvíce dotkne nových zájemců o tento produkt, je zrušení úrokového zvýhodnění u ČMSS. Podle komentáře Jany Jarošové se k tomuto kroku chystají i ostatní spořitelny.
Petr Šafránek: Tento krok se dal očekávat a dle mého názoru nemá příliš velký vliv na výhodnost stavebního spoření. Ta je stále především ve státní podpoře ve výši 25% (max. 4500 ročně). Díky tomu se dá dosahnout efektivní úrok dost před 10% p.a. s rizikem blízkým nule. Jedinou "nevýhodou" je pětiletý cyklus spoření, tedy omezená likvidita úspor. Předchozí úrokové zvýhodnění spořitelů se dostávalo již nad úroky např. termínovaných vkladů (kde je navíc 15% srážková daň, která u stavebního spoření není). Bylo tak za určitých okolností někdy i výhodnější ukládat peníze do stavebního spoření i bez státní podpory, než je dávat dlouhodobější termínované účty. Jsem tedy přesvědčen, že stavební spoření jako takové je stále dobrý střednědobý produkt i pro spořitele (tedy pro ty, kteří nechtějí úvěr). Samozřejmě jen do výše 18.000,- ročně na jednu osobu. To sice není závratná částka, ale proč nechávat ležet doslova na ulici 4.500,- ročně, které si můžeme vzít od státu zpět z námi zaplacených daní? Pořád je určitě lepší spořit například dětem na stavebním spoření než na kombinovaných produktech pojišťoven, které pojišťováci prodávají již v porodnicích. Tím neříkám, že děti nepotřebují úrazové pojištění, ale to mohou mít sjednáno vždy podle aktuálních potřeb (věk, sporty, atd.) s možností jej měnit. Petr Šafránek, rodinný finanční poradce
Pavel Zajíček: Zrušení úrokových zvýhodnění pro klienty, nepožadující ve finále úvěr, nemusí mít samo o sobě významný vliv na počet klientů do budoucna. Výhodnost stavebního spoření se sice snižuje, ale například nepříznivý vývoj úrokových sazeb ČNB může být daleko významnější a stavebními spořitelnami neovlivnitelný. Jedinou výhodou stavebního spoření je státní příspěvek (stavební spoření je obchodování se státním příspěvkem, podobně i penzijní připojištění). Obávám se navíc, že toto je pouze první z více špatných zpráv pro nové klienty. Stavební spořitelny v boji o trh přešvihly v souvislosti se zárukami pro stávající klienty náklady dost šíleně. Moje babička takovou situaci označovala takto: "Leze jim z tlustejch do tenkejch.". Neprofesionálně budovaly souběžně dva distribuční kanály, oba však velkoryse. Nákladný systém pevných prodejních míst dosáhl již možná i do Šumavských a Beskydských vísek. Dealerský systém velkoryse oddotovaly vesměs 1% z cílové částky. Průšvih ještě dále vyhrotili "finanční poradci". Cílové částky zcela úmyslně vnucovali co nejvyšší i klientům, kteří s úvěrem do budoucna nepočítali ani ve snu. Nyní pouze ilustrační počty, přesně by to bylo podstatně složitější: Za pět let vloží klient (1500,-/měs.) 90.000,- Kč. Neřekli mu samozřejmě o možnosti nižší cílové částky a ta je tedy 300.000,- Kč. Klient předem zaplatí 3.000,- Kč jako "poplatek za uzavření smlouvy". Ejhle, čistě ilustračně, začíná kumulovanou ztrátou -3,33%. Distribuce je oblast, kterou nesporně stavební spořitelny ovlivnit mohou, dokonce by v rámci pudu sebezáchovy rychle ovlivnit měly.
