Někdy může pomoci k získání práce odvaha

- Když opouštěla Renata Vašková s hezkým maturitním vysvědčením školu, myslela si, že najít práci nebude těžké. Sebevědomí jí nechybělo, přesto ji průběh jednoho přijímacího řízení hodně překvapil. Přesvědčil ji o tom, že o konečném úspěchu někdy rozhodují zdánlivé maličkosti. Může to být dobře napsaný životopis stejně jako běžné lidské vlastnosti - třeba odvaha.

Úsilí Renaty Vaškové při hledání práce začalo u inzerátů. Annonci zavrhla po čtyřech telefonátech, protože nabízená »perspektivní« zaměstnání se jí moc nezdála. »Jeden z potenciálních zaměstnavatelů mi například tvrdil obhroublým hlasem, že všechno bude fajn, baby - to když se jednalo o místo asistentky u marketingové firmy,« popisuje své první zkušenosti Renata Vašková.

Dodává, že v inzerátech navíc číhá v mnoha podobách fenomén Herbalife. Velmi často se například skrývá ve znění: »Zahraniční firma zakládající již třetí pobočku v ČR hledá mladé lidi do nově založené sekce marketingu a výzkumu trhu.« Renata Vašková začala odepisovat na inzeráty v seriózním tisku s úspěchem 2:1 - to znamená za dva odeslané životopisy jedna odpověď.

Úspěch se na ni usmál v podobě pozvánky na pohovor na místo obchodního zástupce farmaceutické firmy. V místnosti s červeným kobercem, vkusně a moderně zařízené, se sešlo patnáct uchazečů - konkurentů na vypsané místo. Postupně podstoupili pohovor. Ten trval asi deset minut, což byla podle soudu Renaty Vaškové krátká doba. »V komisi seděli tři lidé, kteří pročítali životopis a zajímala je pouze moje angličtina. Přeložila jsem pár vět, ani se nestačila vzpamatovat, a byl konec,« říká.

Následovala ještě druhá část pohovoru. V místnosti se sešlo deset kandidátů, konverzace byla křečovitá, napětí houstlo. Čekali už přes hodinu, bylo stále větší horko. Kancelář byla bez oken, pomalu se nedalo dýchat a na některých lidech bylo už vidět vyčerpání. Nikdo se neodvážil nic podniknout, až mladší muž ve věku okolo 35 let vstal a s brunátným obličejem a slovy: »už toho mám dost« se natáhl po lahvi minerální vody, kterou žádnému z účastníků nikdo z organizátorů konkursu předtím nenabídl. Zručně ji otevřel svazkem klíčů a celou vypil. V tu chvíli se další uchazeč - špion - zvedl a šel průběh »zpoceného sezení« vypovědět do vedlejší místnosti. Vše dostalo rychlý spád. Všem ostatním, kteří po celou dobu pasivně seděli, poděkovali a na místo vybrali muže, který prokázal kuráž.

»V první chvíli jsem měla pořádný vztek, že jsem místo nezískala sama, ale když emoce opadly, řekla jsem si, že se rozhodli správně,« popisuje svoje pocity Renata Vašková. »Hrozně jsem litovala, že to nenapadlo mne,« dodává.