Uděláme to po mém!
Zkuste zavzpomínat. Už se vám také někdy stalo, že vám v diskuzi s vaším kolegou, podřízeným, nebo obchodním partnerem ujely nervy a vy jste se na něj rozkřikl? Jak člověk, se kterým jste vedli rozhovor či jednání, reagoval? Zarazil se? Lekl? Přestal s vámi dál mluvit? Vůbec by nebylo divu, kdyby se zvedl, rozloučil a odešel.
Člověk, který svůj názor potřebuje podpořit křikem, si ani jinou reakci nezaslouží. Dává svým hlasitým projevem pouze najevo, že není schopen vést rozumnou diskuzi a že si potřebuje dokázat falešnou autoritu křikem.
Lidé často reagují výrazným zvýšením hlasu ve chvíli, kdy jim dojdou slova a zvýšení hlasu je tedy pouze jakási „berle“, o kterou se snaží opřít. Překřičet toho druhého je tedy pouze poslední záchranou ve chvíli, kdy neumějí uznat jeho názor, nebo kdy jeho názoru nejsou schopni konstruktivně argumentovat, popřípadě uznat vlastní chybu.
Rada ovšem nezní jen směrem k vašemu projevu – tedy „Nekřičte!“, ale také obráceně – „Nenechte na sebe křičet!“ Pracujete-li s někým, kdo k rozhovoru s vámi přistupuje tímto stylem, měli byste mu dát najevo, že se vám jeho přístup nelíbí a že nikam nevede. Pokud „křikloun“ neuzná, že máte v tomto ohledu pravdu, myslete si o něm o svoje a jednoduše se pokuste komunikaci s ním vyhnout a spolupracovat raději s jinou osobou (jeho kolegou, jeho nadřízeným apod.).
JAK SE NADOBRO ZBAVIT TRÉMY?Skáčete do řeči - končím diskuzi
Naprosto stejný podtext jako v případě zvyšování hlasu v diskuzi můžeme spatřovat také v případě skákání do řeči. Skáče-li vám do řeči váš kolega, či třeba obchodní partner, opět vám tím dává najevo, že mu chybí argumenty pro řádnou diskuzi, stejně jako naprosté nerespektování vaší osoby v diskuzi.
Skákání do řeči je nedůstojné a tomu by také měla odpovídat vaše reakce. Máte právo říci svůj názor stejně jako další účastníci diskuze a proto byste se vůči takovému přístupu měli rozhodně ohradit. Dejte najevo svou nevůli například slovy: „já vám rovněž neskáči do řeči, tak mne prosím nechte domluvit“, nebo „pokud mi budete nadále skákat do řeči, odmítám pokračovat v jednání“. Tvrdost vaší reakce by samozřejmě měla být adekvátní typu diskuze a vašim vztahům k osobě, se kterou hovoříte.
Rozhodně se nesnižte k tomu, abyste osobu skákající vám do řeči následovali a dělali mu totéž. Takový přístup vás není hoden a jen byste nechali ostatní přihlížející diskuzi, aby si udělali stejně špatný obrázek jako jste si udělal vy (resp. měl byste si udělat) o osobě, která se skákáním do vašich slov začala.
Raději v klidu a bez emocí
Správná diskuze, nebo chcete-li konkrétněji třeba obchodní jednání, by měla být konzistentní, bez výrazných emočních projevů. Mluvit má vždy jeden, druhý nebo ostatní mají poslouchat, dělat si názor a třeba si připravovat svou reakci na projev člověka, který právě mluví. Rozhodně by ho neměli přerušovat skákáním do řeči. Takový postup je omluvitelný pouze v případě, kdy projev hovořící osoby nebere konce. Usoudíte-li, že tomu tak je, pak si můžete dovolit zasáhnout a upozornit na irelevantnost slov hovořícího, popřípadě upozornit jej na vaše časové dispozice.
