mladý businessman vizitka brýle

mladý businessman vizitka brýle | foto: Profimedia.cz

Některé tituly se stále nosí: jak je používat správně

  • 411
Víte, kdy a jak správně používat tituly lidí, se kterými komunikujete? Který titul má prioritu, má-li jich dotyčný více? Kde je a kde není používání titulů v módě?

Honosit se titulem, kterým nedisponujete, je rozhodně nespolečenské. Člověku, který si tím zvedá sebevědomí, nebo se pokouší tímto způsobem zaujmout, se to může vrátit jak formou trapasu či celkového společenského znemožnění, ale i v daleko horší formě. Honorovat se akademickými tituly, které nemáte právo užívat, je dokonce protizákonné.

My se teď ale podíváme na situaci daleko více četnou – na oslovování osob tituly, na které právo mají. Nejběžněji lze tituly rozdělit na akademické a společenské. Mezi akademické patří tituly dosažené promocí - doktor, kandidát věd, inženýr, magistr, profesor atd.

Dobrý den, pane generální

Do skupiny společenských titulů pak spadá: člen správní rady, člen představenstva, podnikatel, poslanec, předseda vlády, ale můžeme sem zařadit i konkrétní funkce v rámci firem a úřadů. Ty mají dokonce v profesním světě přednost před akademickými. Vaše šéfy, kolegy a obchodní partnery pak neoslovujete „pane doktore, nebo pane inženýre“, ale primárně „pane řediteli, pane náměstku, pane vedoucí“ atp.

Oslovovat s využitím titulu ať už při osobním, telefonním, nebo písemném kontaktu je slušnost. Sami určitě cítíte, že oslovovat na recepci senátora „pane Nováku“, nebo na strategickém pracovním obědě s vašimi šéfy generálního ředitele vaší firmy „pane magistře“ není vhodné.


Co se týče, akademických titulů, důraz na ně se postupem posledního století podstatně změnil. Zatímco v první polovině minulého století hovořil akademický titul nejen o určitém intelektuálním vybavení lidí, kteří jím disponovali, ale také o společenském postavení a bazírování na něm bylo naprostou samozřejmostí, postupem let následujících se situace posunula do jiné roviny. Postarala se o to samozřejmě politická situace v našem státě, která tituly mírně znehodnotila.

Dnes je vnímáme především jako samotné stupně dosaženého vzdělání, které hovoří o studijních schopnostech a samotných teoretických znalostech nositele titulu v dané vědní oblasti. Svou roli samozřejmě stále hraje také již zmíněná intelektuální stránka titulu.

Každopádně, zatímco v Evropě je v současné době vhodné a slušné na formálních akcích používat prakticky jakékoli akademické, případně společenské tituly, neplatí to například ve Spojených státech amerických. Právě ty jsou typickým příkladem země, o které je dobře známo, že se i při formálním styku používají pouze doktorské tituly (doktoři, profesoři, vědci atp.).

Možná se ptáte. Jak použít titul, mluvím-li k někomu, kdo má akademických titulů vícero? Je po ruce jednoduché pravidlo. Vždy použijte titul, který charakterizuje vyšší dosažené vzdělání. Tedy například: ne „pane magistře, ale „pane docente“, stejně tak ne „pane doktore“, ale pane profesore“, disponují-li vámi oslovované osoby takovou skladbou titulů. 

Bazírovat na titulu? S rozumem

Pokud bychom celou situaci obrátili a vy byste se zajímali o to, jak hodně lpět na oslovování vaší osoby titulem, pak je v prvé řadě dobré vědět, že na titulu nebazírujeme jak se říká „do krve“. Co tím chci říci?

V Čechách je oslovování tituly naprosto běžné a je jen na vás, jestli na tom, zda vám budou všude říkat pane inženýre, nebo ne, budete bazírovat. Pokud ano, je to samozřejmě v pořádku. Máte na to právo, zvláště, když jste studiu věnovali několik let života studijní dřiny. Ovšem měli byste mít na paměti, že neustálé upozorňování na svůj titul nepůsobí důstojně a je okolí nepříjemné. Komunikujete-li například často s někým, kdo na váš titul permanentně zapomíná, nechte ho být. Není třeba mu vtloukat do hlavy váš titul, vezměte rozum do hrsti.