Jednou z věcí, která je u podílových fondů zmiňována jako jedna z největších nevýhod, je jejich netransparentnost. Investoři zkrátka jen stěží mohou mít přesný přehled o tom, jak portfolio manager (PM) jejich prostředky rozděluje do investičních nástrojů, jestli se drží dané investiční strategie a které cenné papíry a v jakých poměrech jsou do portfolia fondu zahrnuty.
Částečný obraz o strategii a aktivitě manažera si mohou investoři udělat prostudováním statutu. Kromě toho investiční společnosti pravidelně uveřejňují různé letáky a jiné materiály, v nichž mohou investoři najít kromě základních údajů také informace o složení portfolia, výkonnosti za určité období apod. A právě zde je "zakopán pes".
Investiční společnosti a portfolio manažeři samozřejmě mají zájem na tom, aby jejich fondy vypadaly v očích investorů co nejlépe – fond, v němž jsou zastoupeny kvalitní cenné papíry, dosahující zajímavé výnosy, se přeci prodává lépe než fondy, které investují do ztrátových akcií. Je zbytečné se bavit o tom, že minulá výkonnost nezaručuje budoucí zisky, o tom portfolio manažeři velmi dobře vědí. A vědí to i investoři. Přesto jsou cenné papíry s dobrými výnosy lepším prodejním artiklem než cenné papíry po korekci, i když je jejich potenciál do budoucna hodně zajímavý. Někomu by také mohlo být podezřelé, že jednou z největších pozic v portfoliu fondu zaměřeného na společnosti z oblasti financí zabírají akcie Microsoft nebo IBM.
A tak portfolio manažeři na konci každého roku, případně pololetí nebo čtvrtletí, dělají všechno pro to, aby jejich portfolio vypadalo tak, jak si investoři představují, aby zakryli své chyby, případně aby portfolio splňovalo podmínky, které mu stanovuje investiční strategie. Říká se tomu window dressing, což by se volně dalo přeložit jako "kosmetická úprava".
Například u akciových fondů tak PM nakupují do portfolia akcie, které dlouhodobě vykazují zajímavé zisky a jsou mezi investory známé svými dobrými výsledky, a naopak prodávají ztrátové akcie a cenné papíry, které kazí image fondu. V letácích, které investoři každé čtvrtletí dostanou, to pak vypadá tak, jako kdyby byly dobré akcie součástí portfolia pořád.
I to může být jedením z důvodů, proč některé velmi populární akciové tituly výrazně posilují právě v posledních dnech pololetí (u nás to může být například ČEZ, Zentiva nebo Komerční banka, kterým se i koncem letošního školního roku celkem dařilo), a o prázdninách zaznamenávají pravidelný pokles. Rovněž by se dal vysvětlit pravidelný nárůst akciových trhů na konci roku. Nemálo investorů pak právě v těchto obdobích rovněž nakupuje akcie nebo indexové nástroje a po jejich včasném prodeji pak realizují za krátkou dobu zajímavý zisk.
JAK INVESTUJÍ NEJBOHATŠÍNejde však pouze o fondy akciové. Rovněž manažeři fondů peněžního trhu rádi ukazují, že prostředky investorů jsou investovány pouze do bezpečných nástrojů peněžního trhu, případně státních dluhopisů s velmi nízkým rizikem. Skutečnost ale může být jiná a do bezpečných cenných papírů jsou tak prostředky investovány pouze v době, kdy se blíží uveřejňování informací, tedy ke konci čtvrtletí. Po zbytek času tak může manažer investovat i do nástrojů, které sice mohou zvýšit výnosový potenciál fondu, úměrně tomu se ale zvyšuje také riziko ztrát. A ten, kdo investuje do fondu peněžního trhu, chce především jistotu a nepočítá s tím, že jeho fond bude investovat například do dluhopisů s vysokým výnosem, nebo dokonce obligací rozvíjejících se zemí. Ve čtvrtletních prezentacích je však nakonec všechno v pořádku a investoři jsou spokojeni.
Pojem window dressing je používán také v účetnictví společností, které se snaží uměle zlepšovat svůj obraz v očích odborné veřejnosti, případně investorů, kteří se chystají do společnosti investovat prostředky. Jde zejména o zakrývání zhoršující se likvidity společnosti nebo nafukování zisků, které vyvolávají dojem prosperující a dobře fungující společnosti. Jak to nakonec může dopadnout, to v relativně nedávné době pocítili investoři, kteří věřili v dobré výsledky společnosti Enron.
