Neptejte se pracovnic na jejich rodinu

Vždycky jsem si říkala, že když zaměstnavatelé chtějí získat nejlepší lidi, zkoumají jejich schopnosti podle toho, jestli se na dané místo hodí, či ne. Ale není tomu tak. Řada žen hledajících práci má zkušenost, že se zaměstnavatelé ptají především na jejich rodinu.

Také na to, zda jsou vdané, či ne, zda mají děti, kdo je bude hlídat, když budou nemocné. Nebo jestli se chystají brzo si nějaké dítě pořídit. A tyto otázky dostávají, přestože jsou v zákoníku práce zakázány jako diskriminační. Pravda je, že si nikdo nemůže dovolit zaměstnance či zaměstnankyni, kteří by většinu měsíce trávili doma s nemocným dítětem.

Jenomže u pohovoru by se měla především zjišťovat motivace eventuálního nového zaměstnance či zaměstnankyně a jejich dovednosti a příslušné vlastnosti, nemluvě o kvalifikačních předpokladech, které by měly být známy již ze životopisu. A pokud se jedná o osobu vysoce motivovanou, mělo by být lhostejné, zda je ženského či mužského pohlaví.

Jak dobrý manažer jste? Otestujte se!

Zkuste se vžít do pocitů ženy, která má pro určitou práci všechny předpoklady, a u pohovoru místo dotazů na ně se jí někdo ptá na její osobní život! Není proto divu, že řada žen ztrácí sebevědomí a při pohovorech nepůsobí sebejistě. Zajímavé by bylo začít ptát se také mužů. Jak by asi uchazeči o manažerská místa byli překvapeni, kdyby se jich někdo vyptával na manželku a děti, eventuálně na to, kdy se chtějí ženit a kolik dětí plánují. Jestliže má žena skutečně zájem o nějaké prestižnější místo, těžko bude počítat s tím, že zároveň bude trávit spoustu času doma s nemocným dítětem a je velmi pravděpodobné, že tuto otázku již má vyřešenou dávno předtím, než se vůbec pohovoru zúčastní.

Především byste měli přijmout osobu, o které jste přesvědčeni, že je prostě nejlepší. Potom je eventuálně na místě si s takovým zaměstnancem či zaměstnankyní pohovořit a seznámit je třeba s tím, jaký program má firma na podporu slaďování profesního a rodinného života, zda je možné občas nějakou práci udělat doma s notebookem a tak dále. Arogance a předsudky u pohovoru se každopádně nevyplácejí.

Stále ještě pochybujete? Tak si položte otázku, co je pro firmu prospěšnější: zaměstnávat lidi s těmi skutečně nejlepšími předpoklady, nebo lidi, kteří sice mají předpoklady horší, ale zato jsou svobodní, a tak existuje teoretický předpoklad, že budou minimálně absentovat? Já jsem přesvědčena, že zaměstnávat lidi z první skupiny se určitě vyplatí více.

Michaela Marksová-Tominová, Zabývá se rovnými příležitostmi