Také na to, zda jsou vdané, či ne, zda mají děti, kdo je bude hlídat, když budou nemocné. Nebo jestli se chystají brzo si nějaké dítě pořídit. A tyto otázky dostávají, přestože jsou v zákoníku práce zakázány jako diskriminační. Pravda je, že si nikdo nemůže dovolit zaměstnance či zaměstnankyni, kteří by většinu měsíce trávili doma s nemocným dítětem.
Jenomže u pohovoru by se měla především zjišťovat motivace eventuálního nového zaměstnance či zaměstnankyně a jejich dovednosti a příslušné vlastnosti, nemluvě o kvalifikačních předpokladech, které by měly být známy již ze životopisu. A pokud se jedná o osobu vysoce motivovanou, mělo by být lhostejné, zda je ženského či mužského pohlaví.
Především byste měli přijmout osobu, o které jste přesvědčeni, že je prostě nejlepší. Potom je eventuálně na místě si s takovým zaměstnancem či zaměstnankyní pohovořit a seznámit je třeba s tím, jaký program má firma na podporu slaďování profesního a rodinného života, zda je možné občas nějakou práci udělat doma s notebookem a tak dále. Arogance a předsudky u pohovoru se každopádně nevyplácejí.
Stále ještě pochybujete? Tak si položte otázku, co je pro firmu prospěšnější: zaměstnávat lidi s těmi skutečně nejlepšími předpoklady, nebo lidi, kteří sice mají předpoklady horší, ale zato jsou svobodní, a tak existuje teoretický předpoklad, že budou minimálně absentovat? Já jsem přesvědčena, že zaměstnávat lidi z první skupiny se určitě vyplatí více.
Michaela Marksová-Tominová, Zabývá se rovnými příležitostmi