Je zajímavé, že zdaleka ne každý ruku podává správně, ovšem spousta lidí vám řekne, jak by takové podání ruky vypadat nemělo – většinou mluví o formě tzv. leklé ryby. To ovšem není jediný prohřešek, kterého se při tomto typu pozdravu můžete dopustit, a naznačit tak člověku, kterého zdravíte, že si nejste jisti sami sebou, svým postavením vůči němu, kvalitou informací, se kterými za ním přicházíte, nebo že prostě jen tápete na poli etikety.
Podívejme se na jednotlivé prohřešky a vzápětí, jak by měla vypadat správná forma podání ruky.
Při podání ruky se nikdy nedíváme stranou, do vzduchu nad druhou osobu ani na zem. Také se nemračíme, ani se netváříme konsternovaně nebo zděšeně.
Během pozdravu, ať už doprovázeném podáním rukou, nebo jinou formou, se vždy díváme partnerovi do očí. Pozdrav doprovázíme jemným úsměvem, kterým druhému člověku naznačujeme, že nám činí potěšení jej potkat a pozdravit. Na svůj výraz dejte velký pozor, hraje totiž při pozdravu daleko větší roli než samotný slovní pozdrav.
K osobě, kterou hodláme pozdravit, se neblížíme už z dálky se zdviženou rukou připravenou k podání, natož abychom mu tímto stylem ještě klusali v ústrety.
Ruku zvedneme k podání až v momentu, kdy k partnerovi, kterého zdravíme, přistoupíme. Nejdeme k němu moc blízko, abychom zasahovali do jeho osobní zóny (což by mu bylo nepříjemné), ani od něj při podání ruky nestojíme příliš daleko, abychom museli podanou ruku směrem k němu natahovat. Ideální vzdálenost činí 60 – 70 centimetrů, pochopitelně dle vaší velikosti, dle délky vašich a partnerových paží.
Ruku nikdy do ruky partnera mdle nevkládáme. Ani svou rukou tu jeho nedrtíme, abychom mu ukázali, jak sebevědomá jsme osobnost. Špatně je také třesení rukou, popřípadě zapojení do pozdravu ruky druhé (stisk ruky partnera oběma rukama, jak to mají ve zvyku starší lidé).
Správný stisk ruky je pevný, suchý, dlouhý 1-2 vteřiny.
Svou ruku nepodáváme partnerovi dlaní otočenou vzhůru ani dolů.
Podáním dlaní vzhůru totiž naznačujeme podřízenost druhému člověku, dlaní dolů naopak nadřazenost. Správně tedy ruku podáváme dlaní kolmo k zemi nebo, chcete-li, hranou směrem k zemi.
Při podání ruky nesedíme, pokud nejsme osoba, které to etiketa vysloveně nedovoluje.
Takovou výjimkou jsou ženy a staří lidé, pro které je pozdrav v sedě výsadou a je jen na nich, zda ji využijí, či nikoliv. Ani žena by však neměla zůstat při podání ruky sedět, pokud zdraví jinou ženu, případně staršího muže.
Ruku nepodáváme nikdy křížem přes podávané ruce dalších lidí ani přes stůl.
Zdravíme-li se podáním ruky s dalšími lidmi u stolu, nejsme líní a neslušní, ale naopak víme, co se sluší a patří, a nečiní nám problém stůl obejít a ruku pohodlně podat v místě, kde nám v pozdravu nic nestojí v cestě – ani nábytek, ani jiní lidé.
Nepodáváme ruku v rukavici (pouze výsada žen), v sádře ani ruku zašpiněnou, popřípadě zpocenou. Nepodáváme ruku, pokud vidíme, že má druhá osoba na recepci plné ruce sklenky a talířku s jídlem.
Rukavici z ruky vždy sundáme, teprve pak ruku podáváme. Pokud bychom měli ruku špinavou, omluvíme se, že si ji nedovolujeme podat s vysvětlením, proč je špinavá. V případě, že máte ruku zpocenou, je vhodné dlaň nenápadně utřít nejlépe do čistého a suchého kapesníku. Pokud se potkáme s druhou osobou, kterou chceme pozdravit na společenské akci, kde máme oba či jen jeden plné ruce jídla a pití, zdravíme pouze slovně a neriskujeme, že nám jídlo popadá na zem.
Do podání ruky se bezhlavě nehrneme, dokud si nejsme jisti, že ji máme skutečně podat jako první.
Jako první podává ruku osoba se společenskou předností. Společenskou přednost mají ženy, starší osoby nebo v daný moment osoby společensky, popřípadě profesně výše postavené. Pro příklad – jako první podává ruku žena muži, starší osoba osobě mladší, hostitel návštěvě, šéf podřízenému atd.
