Právě oslavila 53. narozeniny, když si ji pozvali na kobereček a oznámili jí, že má výpověď, snižují se stavy. V České spořitelně byla zaměstnaná 25 let, práce ji bavila, vše stíhala bez problémů, ani ji nenapadlo, že by ji mohli vyhodit.
"Byla to pro mě strašná rána, chybělo mi sedm let do důchodu. Najednou jsem měla pocit, že jsem k ničemu, brečela jsem," říká dnes 59letá Jana, která žije ve Svitavách.
Přihlásila se na úřad práce, prošla rekvalifikačním kurzem na počítače. Začala sama oslovovat firmy, hledala si místo v administrativě. Brzy zjistila, že chtějí někoho mladšího, kdo umí jazyky. Smiřovala se s tím, že půjde pracovat do pokladny v supermarketu jako některé její bývalé kolegyně.
"Ale já měla pořád spoustu energie a času, děti odešly z domu, mohla jsem se naplno věnovat práci," dodává. Začala sjednávat pojišťovací smlouvy, to ji ale brzy přestalo bavit. Pak ji známí poprosili, jestli by neuměla sehnat byt pro jejich babičku. Podařilo se jí to a nápad byl na světě: založí si vlastní realitní kancelář.
Podniká už šest let. S rozjezdem jí pomohl manžel, soudní znalec v oboru nemovitosti, který se orientuje v potřebné legislativě. Začínala od nuly. "V pět ráno, abych nepotkala někoho známého, jsem obíhala sídliště a vylepovala plakátky. To už dnes samozřejmě nedělám," směje se. Její realitní kancelář je malá, ale uživí ji a jednu kolegyni.
Padesátníci tvoří skoro třetinu nezaměstnaných
Jana měla štěstí, práci si našla sama. Na vlastní kůži si však ověřila, že shánět zaměstnání po padesátce není jednoduché.
Podle ministerstva práce a sociálních věcí hledá v současné době práci 157,4 tisíce lidí starších 50 let. Ti tvoří 27,7 procenta ze všech nezaměstnaných. "Jsou to lidé v předdůchodovém věku, šance na jejich návrat do práce mohou být nižší. Proto mnohdy setrvávají v evidenci úřadů práce až do důchodu," říká Petr Sulek z ministerstva práce a sociálních věcí.
Dnešní padesátníci jsou ze silných poválečných ročníků a jsou to právě oni, jimž se věk odchodu do penze postupně prodlužuje.
Mají čas, zkušenosti, kontakty, chuť pracovat. Stejně je nechtějí
Personalisté se shodují, že ideální je smíšený kolektiv složený z mladších zaměstnanců a erudovaných odborníků s bohatými zkušenostmi v oboru. Ne vždy se však tento model v praxi využívá.
Že firmy nemají o současné padesátníky příliš zájem, dokládají i personalisté. A zkušenosti lidí to jen potvrzují. Často se stává, že žadatele o práci na pohovor nepozvou už jenom kvůli datu narození. "Firmy většinou neumějí s lidmi v předdůchodovém věku pracovat. To je v postkomunistických zemích patrné víc než třeba jinde v Evropě a v USA," říká Jiří Halbrštát z personální agentury Manpower.
Padesátníci přitom mohou do kolektivu přinést zkušenosti, nadhled a osobnostní vyzrálost. Přibývá lidí, kteří se doučili jazyky, zvládají práci s počítačem. Mají cenné kontakty, jsou časově přizpůsobiví, děti už jim odešly z domu. "Mohou být za stálou pracovní příležitost vděční a budou loajálnější," doplňuje Markéta Švédová z personální agentury Recruit CZ.
V kolektivu se naopak mohou objevit problémy, když starší zaměstnanec nepřijme autoritu mladšího šéfa. Jako nevýhoda se časem může ukázat horší fyzická kondice či obava z nemocí. "Stárnutí – jak fyzické, tak mentální – je individuální. Záleží na tom, jak se člověk udržuje. Biologické procesy ovšem zastavit nelze," dodává Markéta Švédová.
Dnešní generace padesátníků je znevýhodněna tím, že získala vzdělání v době totality, kdy se nekladl takový důraz na jazyky, zaskočil je také rychlý nástup počítačů a dalších technologií.
"Mění se i požadavky na technické pracovníky ve výrobě. Například obráběcí stroje se již neobsluhují manuálně, ale pomocí počítačů a jejich softwary komunikují v angličtině," uvádí Jiří Halbrštát. "Ve všech regionech Česka je zoufalý nedostatek kvalifikovaných CNC obráběčů," dodává s tím, že generace, která vyšla ze školy po revoluci a od mladého věku pracuje s počítači, to bude mít v padesáti jednodušší.
Vyhazov, který hodně bolí
Propuštění ze zaměstnání je pro dnešní padesátníky velmi bolestivé. Mnohdy pracovali na jednom místě i desítky let.
"Není pro ně přirozené měnit práci a získávat nové zkušenosti, jako je tomu u mladších generací. Mají své závazky a také se již zajišťují na důchod," vysvětluje Jiří Halbrštát.
Zvládnout se to však dá, jak dokládá příklad Jany Noskové. Podnikat začala v 56 letech. Do té doby žila v Praze. V Třeboni, odkud pochází, jí vážně onemocněl otec. Dala výpověď a přestěhovali se s manželem na jih Čech. Vzali si půjčku, otevřeli rámařství. Začátky byly krušné. "Lidé byli zvyklí chodit k truhláři, nechat si uříznout čtyři lišty a do nich si sami zasadili obraz," vzpomíná podnikatelka. Postupně se ale klientela rozrostla, lidé chtějí zarámovat obrázky z dovolené i výšivky. Hlavně však Janu Noskovou živí rámování obrazů pro výstavy v pražských galeriích. Dnes je spokojená, neměnila by.
Personalisté padesátníkům radí nepodléhat panice a stanovit si denní režim, díky němuž zůstanou aktivní. "Dobré je si uvědomit, že do důchodu ještě zbývá poměrně dost času," dodává Jiří Halbrštát.
