Pochopitelně, že při rozvržení pracovní doby pro noční práci musí zaměstnavatel přihlížet k tomu, aby měl zaměstnanec možnost dopravy do zaměstnání a zpět do místa trvalého pobytu. Rozvržení pracovní doby nemá být v rozporu s hledisky bezpečné a zdravé práce. Za zaměstnance pracujícího v noci se pokládá pracovník, který během noční doby pravidelně odpracuje nejméně 3 hodiny.
Zaměstnavatel má povinnost zaměstnancům zajistit lékařské vyšetření před zařazením na noční práci, dále pravidelně podle potřeby, ale nejméně jednou ročně. Kromě toho kdykoliv, objeví-li se u nich zdravotní poruchy vyvolané výkonem noční práce, pokud o to požádají. Úhradu zdravotní péče a provedených prohlídek musí uskutečnit zaměstnavatel, nemůže ji tedy požadovat na zaměstnanci. Pracoviště, na němž se pracuje v noci, musí firma vybavit prostředky pro poskytnutí první pomoci, například lékárničkou, a prostředky umožňujícími přivolat rychlou lékařskou pomoc - třeba telefonem. Proto pokud je to možné, neměl by v noci pracovat pouze jeden osamělý zaměstnanec.
Tam, kde působí odbory, by měl zaměstnavatel s nimi projednávat otázky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které se týkají zaměstnanců pracujících v noci. Rovněž by měl pro noční pracovníky zajistit přiměřené sociální služby, zejména možnost občerstvení, případně umožnit jim stravování. Každému zaměstnanci v podnikatelské sféře, který pracuje mezi 22. a 6. hodinou ranní přísluší k dosažené mzdě příplatek ve výši nejméně 5,40 koruny za hodinu, který může zaměstnavatel výrazně zvýšit. U rozpočtových a příspěvkových organizací činí tento příplatek 20 procent průměrného hodinového výdělku.
Vzhledem k tomu, že noční práce je náročnější jak z hlediska zdravotního, tak i z hlediska jejího odměňování, měla by být tato práce nařizována pouze v nezbytných případech. To znamená, že každý zaměstnavatel by měl individuálně posoudit nutnost konání této práce.
 |
Cizí země vás hned nepřivítá s otevřenou náručí. Práce v Německu? Vyplatí se? Čtěte ZDE. |
