Nyní chce ministerstvo financí umožnit, aby současné banky získaly oprávnění nabízet stavební spoření, avšak nevyžadovalo by se, aby byly splněny takové podmínky, které musí splnit stavební spořitelny. Ty mají totiž ve srovnání s jinými finančními institucemi mnohá omezení.
Na trhu stavebního spoření by tak vedle sebe působily dvě skupiny subjektů. Stavební spořitelny, pro něž budou platit přísná pravidla týkající se nakládání s uloženými prostředky spořících klientů, a banky, pro které taková pravidla platit nebudou.
Porušení principu rovnosti povede k diskriminaci a rizikům
Takové řešení se zdá z pohledu ústavního práva problematické, protože je evidentně porušován jeden ze základních ústavních principů, a to princip rovnosti. Banky nebudou tak omezovány ve svých investičních aktivitách, tím pádem budou schopné nabízet svým klientům do určité míry výhodnější podmínky než stavební spořitelny, jejichž činnost zůstane přísně regulovaná. A to bude stavební spořitelny diskriminovat.
Dalším negativním prvkem bude větší riziko ohrožení vkladů spořících klientů u bank. Ty se totiž budou moci pouštět do sice výnosnějších, ale zároveň rizikovějších investic. Žádná stavební spořitelna u nás dosud nezkrachovala, zatímco bank již několik.
Problém je v tom, že prostředky na stavebním spoření jsou vázány po dobu šesti let. Před uplynutím této doby nemá klient možnost získat své úspory zpět bez sankcí. Nebude proto moci v případě, že se banka dostane do finančních potíží, své úspory rychle vybrat jako je to možné třeba u spořicích a běžných účtů a bude v takovém případě odkázán na plnění z Fondu pojištění vkladů, jehož výše je však zákonem limitována.
V praxi pak mnohdy klienti nebudou schopni rozlišit mezi výhodami stavebního spoření u stavebních spořitelen a bank, takže lze očekávat, že budou preferovat výhodnější podmínky u bank, aniž by si uvědomovali vyšší riziko. To může vést skutečně k odlivu klientů od stavebních spořitelen směrem k bankám, a tedy k potížím stavebních spořitelen.
Může být dosaženo přesně toho, čemu chce zřejmě ministerstvo financí zabránit, totiž destabilizace celého sektoru stavebního spoření.
Zmaření investice a porušení pravidel rovnosti
Otázkou také zůstává, zda je navrhovaná úprava slučitelná s mezinárodními závazky plynoucími ze smluv o ochraně investic a s evropskými regulemi. Stávající stavební spořitelny totiž musely splnit přísné podmínky pro vstup do odvětví, takže jejich vlastníci mohou považovat legislativní zásah za zmaření své investice. Narušena může být také rovnost v pravidlech hospodářské soutěže podle evropského práva.
Zarážející je i to, že ministerstvo financí usiluje o změnu právě a jen u stavebního spoření. Je to totiž oblast podnikání, kterou stát podporuje stejně jako penzijní fondy či pojišťovny. Podle právníka Tryzny by na tuto otázku mělo dát ministerstvo financí přesvědčivou odpověď.
"Pokud by skutečně od roku 2015 měla nová právní úprava umožnit bankám nabízet stavební spoření, pak by měla pro banky v této oblasti platit stejná pravidla, která platí pro stavební spořitelny," končí svůj komentář právník Jan Tryzna.
