"Mladý člověk"... věří, že slova jako "proaktivní" a "benchmarking" něco znamenají, domnívá se, že svaté přikázání "buďte samostatní" se má brát doslova, doufá, že jeho přednosti dojdou uznání, a očekává, že... bude milován. Ach, mládí, mládí! "Mladý člověk" je o to cennější, že si firma od něho slibuje možné i nemožné: že bude mlčet i vznášet námitky, že se bude učit i přicházet s návrhy, že se zařadí i vynikne...
Zato se "seniorem" je to docela jiná písnička! Selekce těch, kteří jsou zaměstnatelní, prováděná v rámci sociálních plánů či ekonomicky motivovaných výpovědí, postihla nejprve zaměstnance starší padesáti let. Padesátníci, ven! V 70. a 80 letech minulého století usnadnil tento velký úklid celý systém předčasných důchodů a zvláštních odměn při odchodu do penze financovaný ze státní kasy. Díky, milý státe: člověk se musí vážně ptát, zda je legitimní platit daně na to, aby bylo možné podporovat odstavení lidí ještě zcela svěžích... Je nutné uznat, že vyloučení "přestárlých" pracovníků je obratným prostředkem, jak odstranit ohniska odporu.
Padesátník je přizpůsobivý daleko méně než třicátník... Ve firmě jste zkrátka odepsáni ve věku, kdy byste v politice byli považováni za mladého jestřába, nebo dokonce za stranický dorost (i když o ten ve Francii nikdo zvlášť nestojí)... Abychom použili oblíbeného obratu firemních poradců - byť se zpravidla týká výrobků - životní cyklus firemních kádrů je krátký: od "potenciálního vzestupu" (do třiceti a někdy i více let) po "úpadek" (od 45 let výše) je pouhý krůček, škrtnutí perem těch, kteří řídí lidské zdroje. Nicméně toto zkrácení životnosti pracovníků nebude moci trvat věčně, neboť spojené zájmy firmy a jednotlivců, jejichž společnou touhou je urychlený odchod do důchodu, stojí v ostrém protikladu k zájmům stárnoucí společnosti, která disponuje stále menším počtem mladých, již by platili penze seniorů.
 |
