Ten, kdo se pouští do psaní životopisu, by si měl představit jednoduchou situaci. Stůl, na něm sto podobných životopisů a pracovník, který z nich má vybrat ty pravé. Jak se asi bude rozhodovat? Podle zkušených personalistů je důležitý jak obsah životopisu, tak i jeho formální úprava.
Není dobré, když z obálky »vyběhne« životopis bez průvodního dopisu. Ten by neměl obsahovat nic neříkající frázi typu »Reaguji na Váš inzerát a přikládám svůj životopis«, ale spíše »Hlásím se na místo finančního ředitele u společnosti Broulík a syn«. Pokud se jedná o podobný post, který už zájemce někdy zastával, je vhodné to v průvodním dopise zmínit.
Stručně a výstižně
Na to, co dělal uchazeč před druhou světovou válkou, není nikdo zvědavý. A pokud ano, zeptá se na to u přijímacího pohovoru. Míň je víc - a to platí i u životopisu. Daleko snáz se prokousává přehledným a stručným životopisem než mnohostránkovou studií »Ze života rodiny«.
Životopis by neměl být psaný rukou, pokud si to výhradně zaměstnavatel nepřeje. Měl by být stručný, obsahovat jen podstatné údaje. Únosné jsou maximálně dvě strojopisné strany, psané na počítači, případně na psacím stroji. Přehledný je takzvaný strukturovaný životopis - jeho vzor lze najít v některých počítačových programech, například ve Wordu od Microsoftu.
Ve strukturovaném životopise jsou data řazena do jednotlivých oddílů. První musí obsahovat údaje o uchazeči - jméno, datum narození, národnost, dosažené školní vzdělání a další kursy. Další díl životopisu se týká profesní kariéry uchazeče - jednotlivá zaměstnání se mohou psát chronologicky nebo odzadu.
To znamená, že první v řadě je poslední zaměstnání a na konci výčtu je první pracovní místo. V některých firmách přitom už neberou ohled na to, co uchazeč dělal před rokem 1989. Poslední část životopisu by měla být věnována dalším znalostem, které se v práci uplatní - řidičským kvalitám, jazykové a počítačové vybavenosti a zálibám.
Údaje by měly být konkrétní a pravdivé
V případě absolvované praxe je dobré napsat, jaké konkrétní postavení uchazeč zastával a jakou měl odpovědnost. »Nic neříkající formulace typu 'tři roky zaměstnán v obchodním oddělení' signalizují spíš snahu zatajit než přiznat konkrétní postavení,« říká Martin Vosecký, jednatel poradenské firmy Catro. Data uváděna v životopise by měla být pravdivá. Zejména o svých jazykových znalostech může mít člověk nadnesené mínění.
Dá se však očekávat, že právě jazykové znalosti mohou být u přijímacího řízení ověřovány. Někdy rozhodují maličkosti Absolvovat s jedním nacyklostylovaným životopisem několik přijímacích řízení není vhodné. »Když má uchazeč například praxi ve farmaceutickém průmyslu a znovu tam chce být zaměstnán, měl by právě tuto část pracovních zkušeností popsat podrobněji,« vysvětluje Martin Vosecký.
Minimálně podpis by měl být na životopise originální. Uchazeč obvykle zaboduje i tehdy, když nešetří a místo na drobno naskládaného papíru ho odešle v obálce stejného formátu. Autora samozřejmě nešlechtí ani pravopisné chyby.
Není dobré, když z obálky »vyběhne« životopis bez průvodního dopisu. Ten by neměl obsahovat nic neříkající frázi typu »Reaguji na Váš inzerát a přikládám svůj životopis«, ale spíše »Hlásím se na místo finančního ředitele u společnosti Broulík a syn«. Pokud se jedná o podobný post, který už zájemce někdy zastával, je vhodné to v průvodním dopise zmínit.
Stručně a výstižně
Na to, co dělal uchazeč před druhou světovou válkou, není nikdo zvědavý. A pokud ano, zeptá se na to u přijímacího pohovoru. Míň je víc - a to platí i u životopisu. Daleko snáz se prokousává přehledným a stručným životopisem než mnohostránkovou studií »Ze života rodiny«.
Životopis by neměl být psaný rukou, pokud si to výhradně zaměstnavatel nepřeje. Měl by být stručný, obsahovat jen podstatné údaje. Únosné jsou maximálně dvě strojopisné strany, psané na počítači, případně na psacím stroji. Přehledný je takzvaný strukturovaný životopis - jeho vzor lze najít v některých počítačových programech, například ve Wordu od Microsoftu.
Ve strukturovaném životopise jsou data řazena do jednotlivých oddílů. První musí obsahovat údaje o uchazeči - jméno, datum narození, národnost, dosažené školní vzdělání a další kursy. Další díl životopisu se týká profesní kariéry uchazeče - jednotlivá zaměstnání se mohou psát chronologicky nebo odzadu.
To znamená, že první v řadě je poslední zaměstnání a na konci výčtu je první pracovní místo. V některých firmách přitom už neberou ohled na to, co uchazeč dělal před rokem 1989. Poslední část životopisu by měla být věnována dalším znalostem, které se v práci uplatní - řidičským kvalitám, jazykové a počítačové vybavenosti a zálibám.
Údaje by měly být konkrétní a pravdivé
V případě absolvované praxe je dobré napsat, jaké konkrétní postavení uchazeč zastával a jakou měl odpovědnost. »Nic neříkající formulace typu 'tři roky zaměstnán v obchodním oddělení' signalizují spíš snahu zatajit než přiznat konkrétní postavení,« říká Martin Vosecký, jednatel poradenské firmy Catro. Data uváděna v životopise by měla být pravdivá. Zejména o svých jazykových znalostech může mít člověk nadnesené mínění.
Dá se však očekávat, že právě jazykové znalosti mohou být u přijímacího řízení ověřovány. Někdy rozhodují maličkosti Absolvovat s jedním nacyklostylovaným životopisem několik přijímacích řízení není vhodné. »Když má uchazeč například praxi ve farmaceutickém průmyslu a znovu tam chce být zaměstnán, měl by právě tuto část pracovních zkušeností popsat podrobněji,« vysvětluje Martin Vosecký.
Minimálně podpis by měl být na životopise originální. Uchazeč obvykle zaboduje i tehdy, když nešetří a místo na drobno naskládaného papíru ho odešle v obálce stejného formátu. Autora samozřejmě nešlechtí ani pravopisné chyby.
