Drahomíra vypráví příběh o tom, jak nástrahám šmejdů podlehl její muž a jeho nákupy trpěla celá rodina.

Drahomíra vypráví příběh o tom, jak nástrahám šmejdů podlehl její muž a jeho nákupy trpěla celá rodina. | foto: Martin Veselý, MAFRA

Hrnce a matrace za statisíce. Příběhy žen, jimž důchod ztrpčili šmejdi

  • 261
Šmejdi se stali jedním ze slov loňského roku díky Silvě Dymákové. A její dokument dokázal pomoci. Vzbudil obrovský ohlas a politici začali jednat - Poslanecká sněmovna například schválila novelu zákona o ochraně spotřebitele.

Pokud se prodejci budou chovat stejně zákeřně jako před časem k několika ženám z našich fotografií, teď už jim hrozí milionové pokuty.

Oni si pravděpodobně vymyslí novou taktiku, jak připravit naivní seniory o peníze, ale těchto žen z našich fotografií by se to už týkat nemuselo. Všechny se shodují, že po všem, co při tomto nakupování zažily, už na žádné předváděcí akce nepůjdou.

Příběh Drahomíra, 72 let

Když odešel manžel do důchodu, najednou jako by se zbláznil. Prodal pole, získal slušné peníze, ale zhruba šest set tisíc pak vyhodil za krámy na předváděcích akcích. Pro mě to bylo nesnesitelné, protože byl na tom nakupování závislý. Nadávala jsem mu, ale buď mě neposlouchal, nebo byl zlej. Když neměl peníze v hotovosti, tak třeba běžel za dcerou a říká: Jak jsem ti nedávno půjčil na střechu, potřebuju vrátit, honem! Byla jsem z toho zoufalá...

Oběti šmejdů

Kolikrát jsem prosila: Kdybys radši koupil nová okna, ale on odpovídal, že do baráku nic kupovat nebude - kdo prý to zdědí, ať si to opraví. A odjel nakupovat. Samozřejmě, že jsem uvažovala o rozvodu, jenže ono není snadné začít v sedmdesáti letech znova, když navíc máte pět dětí.

Možná za to mohla stařecká demence, ale vlastně mám pocit, že byl zlý odjakživa - těch hloupostí, co přitáhl! Třikrát třeba koupil parní čistič, každý za 20 tisíc, ale nic z toho pořádně nefungovalo, dodnes to leží ve skříni. Taky čtyři vysavače, šest sad nádobí, drahé deky anebo matraci, co stojí patnáct tisíc - po roce ji vyhodil a koupil novou. Jak byl zblblej, jednou si koupil i matraci s nějakými magnety, prý masážní, ale byla tak velká, že se mu nevešla na postel, tak ji dostal náš dvoumetrový vnuk.

Jinak z něj byla rodina nešťastná, děti říkaly, tati, kdybys nám ty peníze dal, tak je investujeme mnohem líp, jenže on odjížděl klidně i dvakrát týdně nakupovat se slovy: Jsou to moje peníze. Taky tvrdil, že se díky těm akcím podívá do světa a podobně. Ano, jednou ho vzali do Dolomit, ale vrátil se odtamtud s další soupravou nádobí. Naše dcery dnes mají každá po dvou a nevědí, co s tím. Sem tam to nádobí používají, ale o žádný skvost nejde, dělají se na tom fleky...

Párkrát jsem jela na předváděčky taky, vždycky jen proto, abych mu zakázala nakupovat. Říkala jsem, vždyť tohle dávno máme doma, jenže on držkoval, tak jsem jezdit přestala. Chtěli jsme to vyřešit tím, že ho zbavíme svéprávnosti, ale to se vleklo tak dlouho, až všechno před dvěma lety vyřešila manželova smrt. (Příběhy dalších žen najdete ve fotogalerii.)

Podívejte se na ukázku z filmu Šmejdi:

10. dubna 2013