Podnikal jste někdy v minulosti v něčem jiném?
Vždy jsem podnikal v oborech spjatých s uměním. 13 let jsem pracoval v rádiu jako speaker, na tuto práci navazovaly různé akce, kde jsem moderoval. Navíc mne hodně zajímala muzika a měl jsem touhu vydat vlastní CD. Proto jsem se začal zajímat o studiovou techniku a zvolna začal nakupovat potřebné technické vybavení studia. V roce 1996 se nám s kolegou povedlo vydat cédéčko, na kterém jsem debutoval (Spacegods – Ona říká jo).
Muzika je sice fajn, ale záhy jsem přišel na to, že uživit se s ní je celkem problém, tak jsem začal přemýšlet nad tím, jak efektivně využít studio, které už nabíralo profesionálních parametrů.
|
Připravili jsme pro vás seriál rozhovorů se zajímavými osobnostmi, které se pustily do netradičního podnikání a uspěly. V jednotlivých dílech se s vámi podělí o své zkušenosti ze světa byznysu mimo jiné i známí herci, zpěváci či modelky. V předchozích dílech jste se mohli například dočíst, jaké je podnikat v showbyznysu, obchodovat s kávou či prodávat zbraně. |
Věděl jste hned od začátku, kde studio zřídit?
Ze začátku jsem měl studio u sebe doma, ale když se začala rozjíždět výroba dabingu, v té době převážně počítačové hry, tak jsem se s kamarádem domluvil a studio přesunul k němu do baráku, kde sídlil on sám se svojí firmou. Kamarádovi se přestalo dařit a odstěhoval se. Já v tom baráku zůstal dodnes.
Podle čeho jste vybíral lokalitu?
Jediná podmínka k vybudování studia bylo nehlučné prostřední. V blízkosti tramvajových tratí nebo velkých křižovatek není dobré studio stavět. Hluk a dozvuk je hlavní nepřítel ve studiu. Prakticky všude na stěny se musely přidělat odhlučovaní materiály, koberce a jiné „lamače zvuku“. Potom jsem musel nechat celé místnosti proměřit speciálním přístrojem a, díky výsledkům, které nebyly úplně ideální, ještě doupravit. Celou stavbu jsem realizoval převážně sám, což mě zaprvé bavilo a zadruhé jsem docela slušně ušetřil.
Prostory mám v nájmu, ale za 5 let se nájem nezvyšoval, to jsem vážně moc rád.
Kolik jste musel investovat do vybavení?
Za celou dobu se to ani nedá spočítat. U technického zařízení jde vývoj neustále dopředu a vy musíte pořád něco kupovat a obměňovat. K dnešnímu dni stojí celé studio na systému Protools, kterým je vybavena většina podobných dabingových studií. Vyšlo mě to zhruba na něco kolem milionu a půl korun. Pro ilustraci - třeba jenom dobrý mikrofon vás vyjde na 70 000.
Stalo se někdy, že by klient přišel s přáním, které šlo jen těžko splnit?
Jednou se stalo, že klient potřeboval namluvit svůj reklamní spot do japonštiny. Nikdy předtím bych nevěřil, jak těžké je u nás sehnat japončíka který vám půjde na mikrofon. Nakonec se nám to povedlo, a když jsme skončili natáčení, tak se nás takovou lámavou češtinou ptal, jestli je vše ok. Byla to celkem absurdní situace, protože my mu nerozuměli, a tak jsme jen těžko mohli posoudit, jestli onu věc nadaboval podle klientových představ. Prostě kontrola nebyla možná, tak jsme mu museli věřit, že to namluvil dobře. Faktem je, že jsem se nikdy tak nezapotil, jako při předávání právě této japonské zakázky.
Co vám dělalo největší radost, co se týče vaší praxe v podnikání?
Největší radost mám z toho, že se můj koníček stal mým chlebem. Práce v dabingu mě doslova chytila, známí říkají, že jsem jí prý až posedlý, čemuž se teda směju. Faktem ale je, že díky vystupování s Maxim Turbulenc nestíhám všechno tak, jak jsem měl původně v plánu, takže jsem si musel do studia nabrat kolegu. Na druhou stranu koncerty s Maxíkama miluju, je to zase něco jiného, ten kontakt s publikem. Teď nám vyjde nová deska, na které jsem se také podílel a musím říct, že kdybych si měl vybrat, čeho z těchhle dvou profesí nechat, bylo by to dost dramatické rozhodování.
Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Jeden moudrý člověk řekl že žádná budoucnost neexistuje. Má pravdu. Je třeba prožívat přítomnost na plno. Snad se teď chystám trošku zaktualizovat své webové stránky.
