Tolik stojí jízdenka. Kdo si chtěl černou jízdou 12 korun ušetřit, čili neoprávněně získat, ztrácí po dostižení kontrolorem mnohonásobek této částky. Podle okolností myslím až tisíc korun, tedy skoro stonásobek. A to nemluvě o psychické újmě při vysvětlování svého opomenutí. Představte si, že by pokuta činila třeba jen padesát korun. To by si kdejaký chytrák spočítal, že potkat revizora méně často než jednou za čtyři jízdy se mu finančně vyplatí.
Kde se zapomíná na "systém metro", tam je lajdákům hej.
Nedochvilný lajdák, který úmyslně nebo i z nedbalosti zameškal hodinu pracovního času, dostane k náhradě zase jen jednu hodinu. To by odpovídalo pokutě 12 korun za černou jízdu metrem. Kde je odrazovací účinek takového trestu? Provinilec vlastně obdržel bez jakékoliv žádosti vítaný přesun pracovní doby. Zatímco poctivec, kdyby šel šéfa o podobný přesun žádat, by se mohl setkat s kategorickým zamítnutím.
Takováto nejistota už je pro poctivce trestem. A trest, jak známo, spolehlivě odradí. Poctivců ubývá, vychytralých přibývá. Pokud by nedochvilný lajdák za hodinu absence musel odpracovat navíc celou sobotu a neděli, lze na takovém pracovišti garantovat, že každého dalšího na podobný poklesek přejde chuť či jen samo pomyšlení.
K podobným trestům se nemusí sahat v kolektivech, kde je rozšířená ochota převzít
 |
Kuřákům v práci brzy odzvoní. |
Ale stejně dobře vím, že když udělám práci hůře, pomaleji, může existovat někdo, kdo to prostě udělá lépe, rychleji, kdo je zkrátka lepší. A že tedy musím oproti němu akceptovat horší finance a zacházení. Kde je ochota převzít odpovědnost za své činy, tam sídlí férovost a prosperita.
