Tento stav se však neosvědčil, protože mnozí podnikatelé tohoto uvolnění nevyužili k pružnějšímu odměňování svých pracovníků, ale ke snížení výše oficiálně vyplácené mzdy, a tím i ke zkracování odvodů daně a pojištění. Proto bylo nutné vrátit se k původnímu počtu dvanácti tarifních stupňů, k nimž jsou stanoveny i minimální mzdové tarify vycházející z 42,5 hod. týdenní pracovní doby. Jim ostatně odpovídají i vzorové katalogy prací, které byly vydány v gesci českého ministerstva práce a sociálních věcí pro zatřídění jednotlivých pracovních činností.
Co je minimální mzdový tarif ?
Pojem minimální mzdový tarif nevyjadřuje to, co znamenal před uplatněním zákona o mzdě, totiž minimální sazbu, která pak byla doplněna o různé příplatky a pohyblivé složky, z nichž se skládala mzda zaměstnanců. V nynější podobě je třeba chápat tento pojem jako částku, která představuje celkovou hodinovou nebo měsíční mzdu zaměstnance, to znamená mzdu včetně všech jejích složek - příplatků, prémií, odměn spod. Jednotlivé tarifní stupně se vážou k charakteristikám pracovních činností, které jsou členěny do stupňů podle kvalifikovanosti, náročnosti a odpovědnosti spojených s prací. Z toho tedy vyplývá, že se s minimální mzdou porovnává celková částka mzdy, kterou pobírá zaměstnanec za určitou práci. Měsíční mzdové tarify se pak upravují podle skutečného rozsahu týdenní pracovní doby, kterou stanovil zaměstnavatel. Musí odpovídat v jednotlivých stupních částce minimálního tarifu, aby nedošlo k poklesu mzdy zaměstnance při kratší týdenní pracovní době. Uplatnění - počtu tarifních stupňů není závazné pro zaměstnavatele, který vydal vlastní mzdové směrnice. Ten může ponechat v platnosti vlastní mzdový systém, pokud respektuje dodržení minimálních mzdových tarifů v souladu s vykonávanými pracovními činnostmi. Zaměstnavatelé tedy mají možnost použít vlastní systém s nižším počtem tarifních stupňů nebo v malých podnicích i bez tarifních stupňů, ale tak, aby celková mzda zaměstnance byla nejméně ve výši minimální mzdy stanovené pro určitý druh prací v určitém tarifním stupni. Tato zásada by neměla působit problémy zaměstanavatelům, protože současná mzdová hladina v našich podnicích je podstatně vyšší, než činí výše mzdových tarifů. V podnicích, kde odborový orgán sjednal se zaměstnavatelem kolektivní smlouvu, by měla být pravidla pro odměňování zaměstnanců upravena v ní.
Zvýšení mzdového zvýhodnění
Se zvýšením minimální mzdy se také zvyšuje minimální sazba mzdového zvýhodnění za práci ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí z 4,30 Kč za hodinu práce v tomto prostředí na 4,80 Kč. Podobně vzrostlo také mzdové zvýhodnění za práci v noci, která trvá nejméně 2 hodiny, na 4,80 Kč. Zaměstnavatel má možnost vnitřním předpisem upravit nebo v kolektivní smlouvě sjednat sazbu vyšší. Zejména by bylo vhodné, kdyby mzdové zvýhodnění za práce ve zdraví škodlivém prostředí odstupňovali zaměstnavatelé podle míry škodlivosti prostředí, v němž zaměstnanec pracuje.
Co je minimální mzdový tarif ?
Pojem minimální mzdový tarif nevyjadřuje to, co znamenal před uplatněním zákona o mzdě, totiž minimální sazbu, která pak byla doplněna o různé příplatky a pohyblivé složky, z nichž se skládala mzda zaměstnanců. V nynější podobě je třeba chápat tento pojem jako částku, která představuje celkovou hodinovou nebo měsíční mzdu zaměstnance, to znamená mzdu včetně všech jejích složek - příplatků, prémií, odměn spod. Jednotlivé tarifní stupně se vážou k charakteristikám pracovních činností, které jsou členěny do stupňů podle kvalifikovanosti, náročnosti a odpovědnosti spojených s prací. Z toho tedy vyplývá, že se s minimální mzdou porovnává celková částka mzdy, kterou pobírá zaměstnanec za určitou práci. Měsíční mzdové tarify se pak upravují podle skutečného rozsahu týdenní pracovní doby, kterou stanovil zaměstnavatel. Musí odpovídat v jednotlivých stupních částce minimálního tarifu, aby nedošlo k poklesu mzdy zaměstnance při kratší týdenní pracovní době. Uplatnění - počtu tarifních stupňů není závazné pro zaměstnavatele, který vydal vlastní mzdové směrnice. Ten může ponechat v platnosti vlastní mzdový systém, pokud respektuje dodržení minimálních mzdových tarifů v souladu s vykonávanými pracovními činnostmi. Zaměstnavatelé tedy mají možnost použít vlastní systém s nižším počtem tarifních stupňů nebo v malých podnicích i bez tarifních stupňů, ale tak, aby celková mzda zaměstnance byla nejméně ve výši minimální mzdy stanovené pro určitý druh prací v určitém tarifním stupni. Tato zásada by neměla působit problémy zaměstanavatelům, protože současná mzdová hladina v našich podnicích je podstatně vyšší, než činí výše mzdových tarifů. V podnicích, kde odborový orgán sjednal se zaměstnavatelem kolektivní smlouvu, by měla být pravidla pro odměňování zaměstnanců upravena v ní.
Zvýšení mzdového zvýhodnění
Se zvýšením minimální mzdy se také zvyšuje minimální sazba mzdového zvýhodnění za práci ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí z 4,30 Kč za hodinu práce v tomto prostředí na 4,80 Kč. Podobně vzrostlo také mzdové zvýhodnění za práci v noci, která trvá nejméně 2 hodiny, na 4,80 Kč. Zaměstnavatel má možnost vnitřním předpisem upravit nebo v kolektivní smlouvě sjednat sazbu vyšší. Zejména by bylo vhodné, kdyby mzdové zvýhodnění za práce ve zdraví škodlivém prostředí odstupňovali zaměstnavatelé podle míry škodlivosti prostředí, v němž zaměstnanec pracuje.
