Na možnost využití oddlužení čekali mnozí dlužníci několik let. Smysl oddlužení spočívá v tom, že poctivý dlužník, který chce aktivním způsobem vyřešit svoji nepříznivou situaci, dostane druhou šanci a alespoň částečně uhradí svoje dluhy. Zdaleka ne všichni, kteří chtějí řešit svoje dluhy oddlužením šanci dostanou.
Vyplnit insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení není až tak jednoduché. Soud má snahu pomoci
Dlužník mající zájem o oddlužení si nevystačí s podáním návrhu o oddlužení.
Tomu musí předcházet samotný insolvenční návrh. K vlastnímu návrhu musí dlužník připojit seznam svého majetku včetně pohledávek, seznam závazků včetně věřitelů, seznam případných zaměstnanců a doložit listiny dokládající úpadek nebo hrozbu.
. InsolvenceZnamená neschopnost firmy dostát svým závazkům nebo to, že splatné dluhy jsou vyšší než realizovatelná hodnota aktiv. |
Realita ukazuje, že pro dlužníky podávající insolvenční návrh bývá často nepochopitelné odpovídat na podobné otázky dvakrát. Ano, praxe je taková, že dlužník musí podat nejen návrh na povolení oddlužení, ale i insolvenční návrh.
Křištálová lupa K návrhu na oddlužení se podávají podobné přílohy jako v případě insolvenčního návrhu, což někteří navrhovatelé nechtějí akceptovat. Bohužel insolvenční soudy jsou v tomto ohledu nekompromisní a nekompletní návrhy z formálních důvodů odmítají.
Soud je povinen rozhodnout do sedmi dnů od podání návrhu o tom, zda je po formální stránce v pořádku nebo ne. Dobrou zprávou pro občany je to, že soudy s odstraněním formálních chyb pomáhají. Navíc jim to ukládá zákon a musí ve svém odmítnutí poučit navrhovatele, jak má formální chyby odstranit.
Přesto se v praxi velmi často stává, že dlužník není schopen k návrhu na oddlužení připojit všechny zákonné přílohy. I takové případy se bohužel po dobu účinnosti tohoto zákona staly a někteří dlužníci v důsledku toho nedostali šanci na oddlužení.
Dlužník musí prokázat smysluplný plán na umoření svých dluhů, jinak má smůlu
Formální stránka je jedna věc, avšak splnění tohoto kritéria není jedinou podmínkou ke vstupu do oddlužení. Soud posuzuje především realizovatelnost celého osobního finančního plánu dlužníka ve vazbě na umoření svých dluhů.
Zjednodušeně řečeno dlužník ve svých návrzích na jedné straně specifikuje svoje dluhy a jejich výši a na straně druhé uvádí soupis majetku a zároveň také očekávané příjmy na pět let dopředu. To vše slouží k tomu, aby soud posoudil, že plán dlužníka má nějaký ekonomický smysl.
Jednou z hlavních podmínek závazných pro soudy při posuzování návrhů je snaha uspokojit nezajištěné věřitele z alespoň třiceti procent pohledávek. Není-li z ekonomické rozvahy patrné, že dlužník je schopen toto splnit, tak soud může návrh zamítnout.
Pozor na nezájem věřitelů. Ti mohou návrh na oddlužení potopit
Praxe není ovšem tak tristní a věřitelé mohou přistoupit i na to, že se spokojí s nižším plněním než je zmiňovaných třicet procent pohledávek. To se děje na základě výzvy soudu, které věřitele požádají o souhlas s nižším než třicetiprocentním uspokojením pohledávek.
V mnohém případě věřitelům ani nic jiného nezbývá, neboť mnozí dlužníci nemají s výjimkou nezabavitelného majetku skutečně vůbec nic. Na druhé straně praxe velmi často ukazuje, že věřitelé tuto možnost neakceptují, což vede v konečném důsledku zamítnutí návrhu ze strany soudu a dlužník nedostane svoji druhou šanci.
Výsledky prvních devíti měsíců sice ukázaly, že o oddlužení projevilo zájem více než 1 500 lidí, ale ne všichni uspěli. Problém není na straně soudů, ale spíše na paradoxně malé toleranci věřitelů a vůbec jejich snaze spolupracovat s insolvenčním soudem.
Je otázkou budoucího vývoje, jak se podaří celou situaci ustát těm pár jedincům, kteří se oddlužují formou splátkového kalendáře a budou povinni žít několik let z životního minima. Celkový výsledek novely je zatím spíše rozpačitý. Šance využít možnosti oddlužení nadále trvá, ale je zde pouze pro odhodlané dlužníky, kteří mají práci anebo pro ty, kteří disponují přijatelným majetkem použitelným na uspokojení věřitelů.
