Vzory smluv

podle životní situace

články podle právních odvětví

Všeobecný zákoník občanský platil na našem území od roku 1811 až do roku 1950

Všeobecný zákoník občanský platil na našem území od roku 1811 až do roku 1950 | foto: Vladan Rámiš, iDNES.cz

Od 1. 1. 2012 si podnikatelé mohou sjednat omezení náhrady škody

  • 0
K 1. lednu letošního roku nabyla účinnosti novela obchodního zákoníku, která přinesla několik významných a praxí již dlouho požadovaných změn. Jednou z těchto změn, nevelkou co do rozsahu novelizovaného textu, ale zásadní svým významem pro praxi, je novelizace ustanovení § 386 odst. 1 obchodního zákoníku týkající se možnosti smluvně omezit odpovědnost za škodu. Toto ustanovení bylo do 1. ledna předmětem mnoha teoretických debat a zároveň zdrojem velké nejistoty pro podnikatele vstupující do smluvních vztahů.

Text ustanovení § 386 odst. 1 obchodního zákoníku do dne 31.12.2011 lakonicky říkal, že nároku na náhradu škody se nelze vzdát před porušením povinnosti, z něhož může škoda vzniknout. V teorii ani praxi pak nebylo jasné, zda tento zákaz vzdání se nároku na náhradu škody znamená, že ve smlouvách řídících se obchodním zákoníkem (tedy typicky ve smlouvách uzavíraných mezi podnikateli v rámci jejich podnikatelské činnosti) nemohou strany svoji vzájemnou odpovědnost za porušení smlouvy jakkoliv omezovat (například stanovením maximální výše hrazené škody, smluvním rozšířením katalogu případů, kdy odpovědnost za škodu vůbec nevzniká), či zda omezení možné je, pokud a dokud nedojde k úplnému vyloučení nároku na náhradu škody za porušení smlouvy.

Nový text § 386:

(1) Ve vztazích upravených tímto zákonem se lze dohodou vzdát práva na náhradu škody či toto právo omezit i před porušením povinnosti, z něhož může škoda vzniknout. Před porušením povinnosti, z něhož může škoda vzniknout, se však nelze vzdát práva na náhradu škody způsobené úmyslně ani toto právo omezit.
 
 (2) Náhradu škody nemůže soud snížit.

Výklad do konce roku 2011 byl nejasný

Většina odborné veřejnosti i právních autorit zastávala liberální postoj a přikláněla se k názoru, že omezení, které není úplným vyloučením nároku na náhradu škody, si strany obchodní smlouvy sjednat mohou. Za významný argument ve prospěch tohoto výkladu pak byla považována tradiční přípustnost limitace náhrady škody na území Evropy. Smluvní limitaci náhrady škody přitom běžně vyžadují zahraniční subjekty, které vstupují do smluvních vztahů podle českého práva. Tento institut pak má významný dopad i na ochotu a schopnost podnikatelů vstupovat do smluvních vztahů zejména v nových či tradičně rizikových oborech podnikání.

Nejvyšší soud se nicméně po několika nadějných rozhodnutích, kde se zdálo, že smluvní omezení náhrady škody bude soudy akceptováno, v roce 2008 přiklonil k názoru, že zmíněné ustanovení § 386 odst. 1 obchodního zákoníku limitaci náhrady škody vůbec neumožňuje. Od tohoto rozhodnutí byla limitace náhrady škody ve smluvních vztazích považována za velmi rizikovou a nejspíše nepřípustnou.

Zákonodárce výslovně limitaci škody upravil

Pozitivní změnu, tedy ukončení panujících nejistot a větší flexibilitu ve smluvních vztazích mezi podnikateli, nyní přináší novelizované znění § 386 odst. 1 obchodního zákoníku, které nabylo účinnosti od 1. 1. 2012 a které stanoví, že ve vztazích upravených obchodním zákoníkem se lze dohodou vzdát práva na náhradu škody či toto právo omezit i před porušením povinnosti, z něhož může škoda vzniknout. Před porušením povinnosti, z něhož může škoda vzniknout, se však nelze vzdát práva na náhradu škody způsobené úmyslně, ani toto právo omezit.

Ustanovení je velmi široce a liberálně formulované a přináší nejrůznější možnosti smluvní modifikace odpovědnosti za škodu způsobenou porušením smluvních povinností. Výslovně zmíněným limitem je jen nemožnost omezení nebo vyloučení odpovědnosti za škodu způsobenou úmyslně. Vedle toho bude soud moci i nadále ujednání smluv řídících se obchodním zákoníkem, která omezují či vylučují odpovědnost za škodu, prohlásit za neplatná, pokud je shledá v rozporu s principy dobrých mravů nebo poctivého obchodního styku. S ohledem na liberální formulaci § 386 odst. 1 se soudy k takovému závěru nejspíše uchýlí jen výjimečně, v případech úplného vyloučení odpovědnosti za škodu, a při výskytu dalších okolností, které takové vyloučení odpovědnosti za škodu budou činit nemravné a neakceptovatelné.

Kdy si dát pozor na limitaci škody:

Na limitaci náhrady škody by si měly dát pozor například firmy, které využívají subdodavatele. Vůči objednateli budou obvykle odpovídat škodu plně a pokud by subdodavatel měl s nimi sjednanou limitaci škody a škodu způsobil, nemohli by od něj její úhradu požadovat. Často také pojišťovny zakazují ve svých smlouvách pojištěným jakkoliv svůj nárok na náhradu škody vůči třetím osobám omezovat.

Smlouvy podle obchodního zákoníku jsou v některých případech uzavírány i v případech, kdy na jedné straně stojí podnikatel a na druhé straně subjekt nepodnikatelský (stát, územní samosprávní jednotka i fyzická osoba). Pro tyto případy však obchodní zákoník v § 262 odst. 4 předvídá použití některých principů odpovědnosti za škodu podle občanského zákoníku, a to k ochraně nepodnikatelské strany obchodní smlouvy. V takovém případě proto bude sjednání limitace náhrady škody nejspíše nadále nepřípustné, a to pro obě smluvní strany, podnikatele i nepodnikatele.

Změna platí pouze do konce roku 2013

Na závěr je třeba upozornit, že po 1. 1. 2014 nabude účinnosti nový občanský zákoník, který bude dopadat na smluvní vztahy obecně bez rozlišení smluv obchodních a neobchodních. Diskutovaná ustanovení obchodního zákoníku zároveň pozbudou platnosti. Nový občanský zákoník v § 2898 počítá s tím, že limitace náhrady nebude možná pro náhradu újmy způsobené člověku na jeho přirozených právech, či újmy způsobené úmyslně nebo z hrubé nedbalosti. Nepřípustná bude i limitace, která bude omezovat nebo vylučovat právo slabší smluvní strany. To, jakým způsobem se budou tyto principy aplikovat na smlouvy mezi podnikateli, bude bohužel opět muset vyjasnit až soudní praxe.