U zdanění opcí platí, že se zdaňuje zvlášť příjem z opční prémie a příjem z uskutečnění transakce. Lze započítávat též ztrátu.

U zdanění opcí platí, že se zdaňuje zvlášť příjem z opční prémie a příjem z uskutečnění transakce. Lze započítávat též ztrátu.

Opce a jejich zdaňování u drobných investorů

  • 10
Opční kontrakty dnes již patří k běžným instrumentům buď ke spekulaci, anebo k zajištění rizik u větších společností. Čas od času jich může využít i drobný investor. Jak bude drobný investor opční kontrakty zdaňovat? Rozkrýváme záludnosti zdanění opcí.

Opční kontrakt není nic jiného než variace smlouvy o smlouvě budoucí, ve které se smluvní strany dohodnou na následujících podmínkách. Osoba oprávněná může (ale nemusí) požádat o uzavření kontraktu (jde o ve smlouvě sjednané parametry obchodu – cena, datum…) a na druhé straně osoba povinná musí v případě zájmu oprávněné osoby tuto smlouvu v budoucnu uzavřít.

V praxi se často stává, že oprávněná osoba se k realizaci stanoveného obchodu nerozhodne a k obchodu nedojde bez ohledu na vůli povinné osoby. To je ale to krásné na opcích.

Opční prémie = finanční kompenzace za nerovné smluvní postavení
Z vymezení opční prémie je patrné, že oprávněná osoba je v pozici možnosti rozhodnout se, zatímco osoba povinná musí toto rozhodnutí akceptovat. Logicky jde o řekněme nerovné postavení obou stran ohledně uskutečnění budoucího plnění, a tak povinná osoba je ochotna takový smluvní vztah uzavřít jen za poskytnutí nějaké finanční kompenzace. Té se říká opční prémie a její výplata proběhne bez ohledu na to, zda majitel opčního práva jej v budoucnu uplatní nebo nikoli.

Smluvní strany se v opčním kontraktu dohodnou na koupi nebo prodeji nějakého měřitelného statku. K naplnění smyslu uzavírání opčních kontraktů je vhodné, aby cena tohoto statku v čase nějakým způsobem kolísala v závislosti na tržním vnímání.

Nejčastěji se opce sjednávají na jednotlivé akcie, akciové indexy, statky obchodované na komoditních burzách nebo například emisní povolenky atd. Pokud nejste v opcích zběhlí, tak mi dovolte jeden modelový příklad, který ozřejmí, že jde o jednoduchý vztah založený na různém očekávání vývoje tržního ocenění předmětu opční smlouvy ze strany dvou různých subjektů.

Příklad opčního kontraktu mezi drobnými investory:
Pan Dlouhý a pan Krátký si sjednali opční smlouvu. Pan Dlouhý figuruje v opčním kontraktu jako oprávněný a stal se majitelem opce na koupi jedné akcie Philip Morris za cenu 9 000 Kč od pana Krátkého. Za tuto smlouvu musel panu Krátkému uhradit opční prémii ve výši 800 Kč. Právo uplatnění opce vyprší za sedm měsíců od jejího uzavření.

Po sedmi měsících je tržní cena akcií Philip Morris následující:
1. 8 000 Kč
2. 9 400 Kč
3. 12 000 Kč

V prvním případě se pan Dlouhý nerozhodl pro uplatnění opce a nedošlo k nákupu akcie za v opci sjednanou cenu 9 000 Kč. Je to logické, neboť na trhu si od jiného majitele jednu akcii koupí levněji. Ekonomickým výsledkem takového obchodu je pouze při uzavírání kontraktu uhrazená opční prémie. Pro pana Dlouhého je fakticky finanční ztrátou a u pana Krátkého je finančním ziskem. Z takového obchodu bude mít určitě větší radost pan Krátký.

Ve druhém případě již pan Dlouhý opční právo uplatní, neboť nakoupí akcii za 9 000 Kč dle opčního kontraktu a v případě zájmu ji může hned na trhu prodat za tržní cenu 9 400 Kč. Výsledkem není nic jiného než zisk z této transakce pro pana Dlouhého ve výši 400 Kč. Na druhou stranu za opční prémii musel před sedmi měsíci zaplatit 800 Kč, a tudíž jde o ztrátu v konečném důsledku. U pana Krátkého je situace přesně zrcadlová. Vlastní obchod při vypořádání opce je ztrátový (-400 Kč), ale díky opční prémii (+800 Kč) realizuje zisk.

Ve třetím případě pan Dlouhý určitě využije opčního práva a získá za 9 000 Kč jednu akcii, která má tržní hodnotu 12 000 Kč. Tím je rozdíl zajímavých tři tisíce korun. Přestože ho právo opce stálo před sedmi měsíci 800 Kč, tak realizuje velice pěkné zhodnocení.

Drobní investoři: Oprostěte se od tajů opcí, daně běží po jiné linii
Ve výše uvedeném příkladu jsme si ozřejmili, jak se pozice obou smluvních stran v opčním kontraktu vyvíjely v závislosti na vývoji tržní ceny předmětu opce. V případě zdaňování opčních kontraktů u drobných investorů, kteří investují svoje vlastní prostředky, je nutné se oprostit od podstaty opcí a věnovat se pouze příjmům a výdajům z těchto kontraktů plynoucích.

V prvním případě (pan Dlouhý nakonec nevyužil opčního práva) je na straně pana Dlouhého výdajem osm set korun a na straně pana Krátkého příjmem ta samá částka. Z hlediska zdaňování takovéto transakce bude u pana Krátkého zdaňována dle § 10 ostatní příjmy a u pana Dlouhého v tom samém paragrafu, ale jako výdaj. Je ovšem nutné v jeho případě, aby měl pro možnost uplatnění tohoto výdaje nějaké příjmy z prodeje cenných papírů (například ze ziskového obchodu s nějakým přímým obchodem z cenných papírů).

Ve druhém případě (dojde k uplatnění opce) se opět dívejme pouze na peněžní transakce. Tím byla výplata opční prémie a potom plnění z opční smlouvy. Na takovou transakci je nutné nahlížet jako na samostatný příjem z prodeje cenných papírů u obou smluvních stran. Zde je nutné aplikovat časový test, a pokud doba mezi nákupem a prodejem nepřesáhne dobu šesti měsíců, tak se zdaňuje v rámci § 10. Proti příjmu z prodeje se dává nákupní cena a jakékoli vedlejší související výdaje. Obdobně se na celou transakci dívejme i v třetím případě.

Drobné opční kontrakty: Záležitost soukromých investičních klubů
Není pochyb o tom, že opční kontrakty zůstanou doménou finančních institucí či větších firem. Na druhé straně se v České republice objevují investiční kluby, kde si jejich členové vyměňují zkušenosti z investování do cenných papírů, ale zároveň se i baví podobnými opčními obchody, jaký jsem popsal výše. Určitě je taková opce mezi dvěma členy klubu zajímavou soutěží.

Více na investujeme.cz