Opovažte se dodržovat zákony, hrozí šéf

  • 1
Slušný zaměstnanec zažívá v práci jedny z největších stresů, když je nucen k nelegálnímu chování. Zkreslit výkaz, zapřít důležitou skutečnost, ošidit klienta, dodavatele, stát a hlavně o tom všem mlčet.

 „Ani o tem nedýchaj,“ říkají v Brně. „My nesmíme ani naznačovat,“ poznamenají v Praze ústy Járy Cimrmana. Trochu lepší - ale stále ještě hodně špatná - je situace tehdy, když zaměstnance k nezákonnostem sice osobně aktivně nikdo nenutí, netlačí, nicméně mocní nadřízení agresivně varují, že je nutno ke svinstvům mlčet. Že každé mluvení může mít pro dotyčného „nedozírné následky“.

Dříve narození si ještě pamatují totalitní rétoriku, kterou k nám exportoval nechvalně známý Sovětský svaz: Pokud je něco „v plném souladu“ s mocnými a dlouhoprstými - pak je to v pořádku. Všechno ostatní, co není „v plném souladu“, je „v příkrém rozporu“. A co je „v příkrém rozporu“, to přináší čestnému člověku již zmíněné „nedozírné následky“.

Přemýšlejte častěji než dosud o skvělém citátu zasloužilého prezidenta Ronalda Reagana, který správně postřehl přímou souvislost nezákonnosti a tajnůstkaření. Ten citát zní: „V patách za utajením kráčí zločin.“ Přemýšlejte, nakolik je důvěrnost různých jednání a smluv výrazem slušné snahy „nechť k dobrému účelu nepovolaný neví“ a nakolik výrazem neslušné snahy „aby se neprozradilo, jak hodně někoho šidíme“.

Jaké procento utajených smluv skrývá fakt, že druholigový (tj. méně kvalitní) dodavatel něco poskytuje za cenu mnohem vyšší než opomenutý prvoligový - aby se do ceny vešel i úplatek pro plátce sumy? Jak často se dokonce stává, že cena zboží, služby, projektu má být utajena dokonce i před těmi, kdo dané peníze vynakládají - to jsou případy, kdy odběratelem je státní instituce (a plátcem tudíž každý občan - daňový poplatník)?

Baví mne občas poslouchat v televizi tiskové mluvčí velkých firem a úřadů a odhadovat, nakolik slouží pravdě a nakolik v zájmu svého chlebodárce cosi tají. Signálem té druhé varianty často bývá formulace „v žádném případě…“. Je to takové emočně vzteklé zesílené „ne“ tam, kde chybějí věcné argumenty. A tak si ono „v žádném případě ne“ překládám jako „ale ovšemže ano - pouze to chceme ututlat, protože máslo na hlavě máme právě my“!