Osobní bankrot: zbavte se dluhů a začněte od nuly

Revoluční změnou v oblasti řešení dluhů občanů je možnost podat na sebe samého návrh na oddlužení neboli vyhlášení osobního bankrotu. Podívejme se, za jakých podmínek a komu se oddlužení vyplatí.

Od ledna 2008 platí nový insolvenční zákon, který přinesl zásadní změny v oblasti dluhů a jejich řešení u občanů i podnikatelů.

Od ledna 2008 platí nový insolvenční zákon, který přinesl zásadní změny v oblasti dluhů a jejich řešení u občanů i podnikatelů. Jednou ze zásadních novinek v případě občanů je možnost podat návrh na takzvané oddlužení neboli osobní bankrot.

Vyhlášení osobního bankrotu je jednou z forem řešení situace, kdy na jedné straně stojí dlužník v obtížně řešitelné pozici s hrozbou exekuce majetku a na straně druhé věřitel, který výrazným způsobem pochybuje vůbec o nějakém uspokojivém výsledku tohoto radikálního kroku. Osobní bankrot by měl zabránit těm poctivějším dlužníkům v pádu na úplné dno a věřitelům zajistit, že budou buď zčásti nebo v lepším případě i zcela uspokojeni.

Osobní bankrot mohou vyhlásit pouze občané nebo bývalí živnostníci
Vyhlášení (podání návrhu) osobního bankrotu je právem všech dlužníků, kteří chtějí uspokojivou cestou řešit svoje dluhy, ovšem pouze nepodnikajícím osobám – občanům. Oddlužení na sebe nemohou podat aktivní živnostníci (ani ti s platným živnostenským listem v den podání návrhu). Na druhé straně je osobní bankrot volbou pro ty občany, kteří podnikali v minulosti jako živnostníci (mají ukončenou živnost) a bohužel z podnikání jim dnes zůstaly jen dluhy. V takovém případě bývalý živnostník (dnes třeba běžný zaměstnanec) může řešit dluhovou past touto formou.

Návrh na osobní bankrot není jen tak, připravte se na malý osobní finanční plán
Osoba podávající návrh na osobní bankrot musí doložit insolvenčnímu soudu, že není podnikatelem, a zároveň musí prokázat bezúhonnost v podobě čistého trestního rejstříku. To dost často bývá u těchto osob problémem, neboť v souvislosti se svými dluhy často zanedbávají svoje povinnosti (například výživové povinnosti vůči dětem).

Pokud tyto dvě základní podmínky splňujete, můžete podat k insolvenčnímu soudu návrh na oddlužení. Ten se předkládá na předepsaném formuláři a ve stručnosti obsahuje tento souhrn informací:

· Základní osobní údaje o dlužníkovi
· Navrhovaný způsob oddlužení (existují 2 varianty – k nim se dostaneme níže)
· Finanční plán příjmů v příštích pěti letech, který zaručí uspokojení alespoň 30 % hodnoty závazků dlužníka vůči věřiteli
· Popis příjmů získaných dlužníkem v posledních třech letech (včetně podpůrných dokumentů)
· Seznam majetku (zajištěného a nezajištěného)
· Jestliže má dlužník manželku, tak se vyžaduje připojení jejího souhlasu s oddlužením
· Existuje-li ručitel za dlužníka, tak ho uvést
· Existuje-li spoludlužník, rovněž je třeba jej uvést

TIP: Formulář návrhu lze stáhnout i s popisem na stránkách www.insolvencni-zakon.cz včetně pokynů k vyplnění. V článku uvedený přehled bodů obsahuje jen ty nejzákladnější body, nikoli všechny.

Návrh na osobní bankrot nemusí soud akceptovat
Po zaslání návrhu na osobní bankrot insolvenční soudce nejprve zkoumá formální náležitosti návrhu, avšak ani jejich bezchybnost nemusí nutně vést k akceptaci osobního bankrotu. Klíčovou roli totiž hraje obsah finančního plánu. Jinými slovy má-li dlužník práci a navíc vcelku dobře placenou, tak existuje docela vysoká pravděpodobnost, že během příštích 5 let bude schopen splatit alespoň 30 % hodnoty svých závazků vůči věřitelům.

Není to ovšem pouze o příjmech. Dlužník se musí připravit na to, že v příštích pěti letech mu bude zabavována část výplaty až po takzvané nezabavitelné minimum (to se různí podle počtu dětí apod.). Bude se tudíž muset připravit na poměrně těžké a "hubené“ roky. Ale nepředbíhejme.

Po doručení návrhu na soud od dlužníka se sejdou věřitelé a vytvoří takzvaný věřitelský výbor. Ti mají na výběr mezi dvěma metodami oddlužení a nedohodnou-li se na žádné z těchto variant, tak soud s ohledem na obsah návrhu dlužníka jednu vybere.

Dvě metody oddlužení – vrabec v hrsti, anebo holub na střeše
Insolvenční zákon umožňuje dvě metody. Jednu rychlou a závislou na výši majetku dlužníka z pohledu zpeněžení a druhou pomalou, kdy se dlužníkovi nesahá na žádný majetek, ale zabavuje se mu během pěti následujících let část výplaty až po nezabavitelné minimum. Platí pravidlo, že dlužník zaplatí nejen povinných 30 % hodnoty pohledávek, ale třeba jejich celkovou hodnotu.

Metody oddlužení:

· Oddlužení zpeněžením majetkové podstaty
· Oddlužení plněním splátkového kalendáře

Dlužník se sice ve svém návrhu vyjadřuje k těmto dvěma metodám, avšak rozhodující slovo má věřitelský výbor a soud.

Ti se budou rozhodovat podle očekávání budoucnosti a velmi dobře jejich rozhodovací proces vystihuje rčení, zda je lepší vrabec v hrsti anebo holub na střeše.
První varianta je opodstatněná, pokud dlužník disponuje alespoň nějakým zabavitelným majetkem a zároveň se s ohledem na jeho vzdělání a dovednosti nedá očekávat, že dosáhne nějakých vyšších výdělků zásadně nad hranici nezabavitelné části výplaty.

Druhá varianta je v podstatě zrcadlová. Má smysl v tom případě, když dlužník má nějaké solidní zaměstnání a dovednosti a jeho čistá mzda se pohybuje (nebo pravděpodobně v budoucnosti bude pohybovat) solidně nad nezabavitelnou částkou. V takovém případě se klidně může stát i ta řekněme ideální varianta z pohledu věřitelů, že dlužník nejenže splatí povinných alespoň 30 % pohledávek, ale třeba i celkovou hodnotu všech pohledávek.

Platí zde pravidlo, že během pěti let se mu zabavuje vše do nezabavitelného minima, avšak nekončí to těmi třiceti procenty, nýbrž stoprocentní výší pohledávek. Neplatí to pouze o příjmech ze zaměstnání – dlužníkovi se sáhne například i na zděděný majetek, pokud se mu nějakého dědictví během pěti let od akceptace návrhu dostane.

Nevýhodou oddlužení je vynucená součinnost se správcem daně, který celou situaci prodražuje o další administrativní poplatky. Pro dlužníka jde o velmi nepříjemnou další zátěž v řádech stokorun měsíčně, které musí hradit finančnímu úřadu.

Oddlužení má smysl zejména pro svobodné a aktivní
Oddlužení je bezpochyby dobrá věc. Na druhé straně je vhodné pouze pro dlužníky se zájmem celou věc uspokojivě řešit. Slabinou je na druhé straně fakt, že je obtížně řešitelný pro manžele, neboť nutně obsahuje souhlas manžela, který může být ve vyhrocených osobních situacích zadlužených lidí velkým problémem.

Po přibližně deseti týdnech od účinnosti nového insolvenčního zákona lze konstatovat, že možnost oddlužení jako takového zaujala poměrně velkou skupinu lidí zatížených dluhy. Insolvenční soudy již registrují a posuzují desítky žádostí dlužníků, kteří svoje závazky chtějí řešit touto cestou. Mnohé postrádají bohužel některé formální náležitosti a jsou zájemcům vraceny. Některé po formální stránce vyhovují a věřitelské výbory se v těchto dnech dohadují na vhodných formách oddlužení. Na hodnocení dopadu celé novely je však zatím ještě příliš brzy.