Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Otřes na hypotečním trhu v USA odnáší celý svět

aktualizováno 
Investiční bankéř z Wall Streetu zamířil jednoho srpnového rána na schůzku, kde hodlal podepsat hypoteční smlouvu na své nové sídlo v hodnotě 1,5 milionu dolarů. Jaké bylo překvapení, když mu namísto hypoteční sazby v původní výši 8 procent makléř oznámil novou sazbu 13 procent.
Více problémů než USA coby původce krize může mít ekonomika Evropy.

Více problémů než USA coby původce krize může mít ekonomika Evropy.

Tento příběh publikovaný v listě The New York Times byl doprovázen citací příslušného hypotečního specialisty: „Pracuji v tomto byznysu již dvacet let a zatím jsem nic podobného neviděl.“

Dravost hraje prim
Současná hypoteční krize v USA je v řadě ohledů mimořádná. Kromě jiného jde o první významný problém ve finančním sektoru od roku 2002, kdy ve Spojených státech a v některých evropských ekonomikách vrcholila krize s falšovaným účetnictvím ve firmách jako Enron či Worldcom. Nicméně úvěry a bankovnictví tehdy ještě postiženy nebyly.

Poslední významná bankovní krize nastala v Americe začátkem 80. let. Týkala se pojišťoven a s tou nynější neměla mnoho společného. Podstatné bylo, že v té době šlo o krizi, která měla sice dlouhou, nicméně příznivou dohru. Na jejím konci byla americká ekonomika silnější než dříve a bankovní systém se poučil z chyb. Fungoval pak relativně hladce až donedávna.

Co a proč se tedy dnes zadrhlo? Vnitřní příčinou současné globální finanční krize je systém, ve kterém je malý prostor pro osobní odpovědnost za úvěrová rozhodnutí. V samotných Spojených státech funguje asi půl milionu hypotečních makléřů. Jsou placeni provizemi z objemu, který zprostředkují, a to bez odpovědnosti za výsledek. Proto se přirozeně snaží sjednat maximální objemy. V tomto směru nejsou makléři sami, zcela stejně se chovají obchodní oddělení bank. V zájmu maximalizace obratu převládla dravost obchodníků nad opatrností úvěrářů. Příklad? Manažerka jedné menší americké banky odpověděla na otázku, kolik je mezi jejími klienty ilegálních imigrantů: „Nevím. Nechci se vměšovat do soukromí svých klientů.“ I když šlo v tomto případě o banku poskytující nikoli hypoteční, ale drobné podnikatelské úvěry, na leccos to ukazuje.

Úvěry pro každého
Čeští zájemci o hypotéku musí bankám dodat štosy dokumentů. Naproti tomu v USA lze sjednat hypotéku bez osobních dokladů a jakéhokoli dokladu o výši příjmů. Tato varianta byla původně zamýšlena pro osoby samostatně výdělečně činné, ale využívají ji i běžní zaměstnanci. Ukazuje se, že 95 % takovýchto žádostí o hypotéku je založeno na vylhaných údajích o příjmech žadatele. Ale proč žadatelé lžou? Neumějí si představit svoji platební neschopnost, návštěvy exekutora, nucené stěhování? Asi ano, ale v touze po vysněném velkém domě tuto představu ve své psychice potlačí. Svědčí o tom úryvek z článku uveřejněného v deníku The Wall Street Journal.

Jistá paní Montesová zde říká, že uvěřila hypotečnímu makléři, když ji přesvědčoval, že za pár let bude možné hypotéku začít znovu splácet. „Ale hlavní potíž byla v tom, že jsem nerozuměla žargonu, kterým mluvil,“ dodala zkroušená paní Montesová. „Byla to strašidelná zkušenost. Viděla jsem jenom, že přede mnou blikají nějaká čísla. Řekla jsem manželovi: Mario, doufám, že nás nezatáhneš do nějaké šlamastyky.“

Tito manželé jsou zatím schopni svůj dům v pořizovací ceně 567 tisíc dolarů splácet, ale budoucnost je nejistá. Zajímavé je, že jde o poměrně vzdělaný pár s ročním příjmem kolem 90 tisíc dolarů.

Deník Guardian citoval další oběť, pana Alvina Clavona: „Kdybych si přečetl dodatek ke smlouvě psaný drobným písmem, vyhnul bych se katastrofě.“ Pan Clavon je na tom hůře, svůj dům původně za 525 tisíc dolarů prodává se ztrátou a stěhuje se do levnější lokality.

Na Wall Streetu to přepískli
Jestliže i příslušníci střední třídy jsou schopni se takto bezmyšlenkovitě zadlužit, pak není překvapující, že mezi méně vzdělanými vrstvami imigrantů - kde i znalost angličtiny je problém - dosahuje předluženost rozměrů přímo epidemických.

A co se vlastně stane s žádostí o hypotéční úvěr poté, co je předána makléři?

Putuje do některé specializované úvěrové společnosti, kde však její cesta nekončí. Poskytnutá hypotéka je takzvaně sekuritizována, to znamená, že společně s velkým množstvím jiných hypoték je vytvořeno velké úvěrové portfolio, které kryje cenné papíry, takzvané CDO - Collateralized Debt Obligations neboli dluhové obligace se zástavou.

Tyto cenné papíry uvádějí na trh velké bankovní domy z Wall Streetu jako Goldman Sachs, Morgan Stanley, Merrill Lynch a další. Kdo do nich investuje? Kdekdo: banky, penzijní fondy nebo takzvané hedge fondy (ty používají nejrozmanitější spektrum investičních nástrojů, mohou mít různou úroveň rizika a jsou určeny movitým firmám i osobám).

Proto tedy měla hypoteční krize tak rozsáhlou celosvětovou odezvu. Nikdo totiž přesně nevěděl (a neví), které finanční instituce jsou vlastně „nakaženy“ špatnými hypotečními úvěry. Nikdo dokonce ani nevěděl, jaké cenné papíry a v jaké míře obsahují tyto špatné úvěry. Kreativita investičních bank šla tak daleko, že jejich klienti neměli tušení, co je vlastně obsahem cenných papírů, které kupují ve velkém. Pouze se věřilo, že vše zachrání diverzifikace neboli rozložení rizika.

Rozptýlení rizika je za normálních okolností správné, dokonce povinné. V tomto případě však diverzifikace vedla k tomu, že se kdejaká finanční instituce stala „podezřelou“ z vlastnictví rizikových cenných papírů. Trh se začal vyhýbat riziku jako celku.

Tento náhlý myšlenkový posun ve vnímání rizika měl závažné negativní důsledky na ceny rizikových investic. Klesaly i ceny investic, které za žádných okolností nemohly mít souvislost s americkými hypotékami: třeba akcie na pražské burze.

Průšvih pana Rodrigueze
Povšimněme si, že mezi investičními bankami a hypotečními klienty neexistuje žádná vazba. Wall Street nejenže nemá žádnou kontrolu nad kvalitou portfolií, která kryjí emitované CDO (dluhové obligace se zástavou), ale nemá ani žádnou informaci o jednotlivých dlužnících.

Jediná informace, která slouží jako podklad pro tvorbu sekuritizovaných cenných papírů, jsou historické statistiky podílu neplatičů. Data pocházejí od renomovaných agentur jako Moody’s a Standard & Poor’s.

Tyto statistiky by samy o sobě mohly docela dobře stačit - pokud by platily předpoklady, že makroekonomické podmínky se nemění že riziko trhu hypoték zůstává dlouhodobě konstantní.

Jenomže tyto předpoklady přestaly oficiálně platit zhruba v červnu až v červenci. Ve skutečnosti však přestaly platit již o pár měsíců dříve. Kdo sledoval americká média, ví, že horká debata se o problému vedla již v únoru a březnu. Fakt, že trvalo řadu měsíců, než informace o zhoršení stavu hypotečního trhu „probublala“ až k finančním géniům naWall Streetu, svědčí o směsi značné naivity a arogance na jejich straně.

Náhle se ukázala stará známá poučka, že riziko celkového portfolia lze účinně omezit pouze tehdy, když platební schopnost hypotečního klienta pana Rodrigueze není spojena s platební schopností pana Jonese. Pouze tehdy může být portfolio složené z hypoték milionů pánů Rodriguezů, Jonesů, Díazů, Smithů a dalších téměř bezrizikové.

Jakmile se však ukáže, že dotyční pánové jsou z nějakých důvodů ve stejném průšvihu, rizikovost portfolia jejich hypoték náhle prudce roste. Bez ohledu na mínění ratingových agentur, statistiky nestatistiky.

Pro začátek miliardové ztráty
Důvody zmíněného průšvihu jsou proto dva: postupné zvyšování úrokových sazeb Federálním rezervním systémem a fakt, že u značné části hypoték vypršelo úvodní, zpravidla dvouleté období, kdy klienti spláceli pouze úroky. Když přišel čas na splácení jistiny, objevily se problémy. Šokující je, že o těchto faktorech bankéři z Wall Streetu nevěděli nebo nechtěli vědět.

Jaké tedy budou důsledky americké hypoteční krize?

To není snadné odhadnout už jen proto, že není přesně znám ani samotný rozsah problému. Odhady přímých ztrát amerických hypotečních bank se pohybují v rozmezí 35 až 200 miliard dolarů. To však není více než 1,5 % amerického hrubého domácího produktu. Krize spořitelen v 80. letech byla nejméně dvakrát tak velká, a přesto nedokázala americkou ekonomiku vážně „rozhodit“. Daleko větší dopady může mít změněný postoj k riziku. Zvýšení averze vůči riziku se může projevit v kritičtějším postoji vůči některým typům investic. Ale to v celkovém souhrnu nemusí být nutně na škodu. Ubude megalomanských fúzí a akvizic, banky a investoři budou se svými penězi (a s penězi svých klientů) zacházet odpovědněji.

Němci to schytají, Češi méně
Více problémů než USA coby původce krize může mít ekonomika Evropy, zvláště Německa. Veřejné povědomí má za to, že Amerika je zadlužená. Ve skutečnosti je to především „eurozóna“, která jede na turbo pohon v podobě rychlé tvorby úvěrů.

Evropa nyní vykazuje slušný růst a pokles nezaměstnanosti: Francie hlásí nejnižší nezaměstnanost za posledních 25 let, Španělsko za posledních třicet let. Důvodem je růst objemu úvěrů. V roce 2006 rostl v eurozóně o 11,6 procenta, k červnu roku 2007 byl růst 11,5 %.

Vysvětlení nynější relativně růžové situace evropské ekonomiky tedy leží v levných penězích, ochotných bankách a ochotných dlužnících. Až tyto okolnosti pominou, evropská ekonomika se vrátí do svého normálního stavu, tedy poloviční letargie. Zmíněné Německo může mít velké problémy se svým bankovním sektorem. Německé banky obvykle uváděly na trh velké množství krátkodobých dluhopisů (komerčních papírů), aby mohly investovat do dlouhodobých dluhopisů, včetně již zmíněných amerických CDO krytých hypotékami.

Jenže uvádět na trh krátkodobé dluhopisy za účelem investic do dlouhodobých je samo o sobě rizikovou strategií, kterou obecně nelze doporučit. Trh krátkodobých papírů může vyschnout a banky se octnou v problémech.

Již nyní se v těžkostech octly německé banky IKB Deutsche Industriebank a státem vlastněná Sachsen LB. Druhá z obou zmíněných obdržela 17. srpna úvěr ve výši přes 17 miliard eur od ostatních státních bank.

České republiky se světové finanční otřesy zatím dotkly jen mírně. Investoři sledující pražskou burzu si samozřejmě všimli vyšší proměnlivosti kurzů.

Subtilněji se krize projevila na trhu vládních dluhopisů. Jejich ceny rostly, neboť české vládní dluhopisy jsou chápány jako bezpečný přístav v bouři.

„Česká ekonomika je zahraničním spekulativním kapitálem vnímána jako velmi stabilní,“ uvádí Markéta Šichtařová ze společnosti NextFinance a Iva Apanasenková ze společnosti Property Index doplňuje, že „hypoteční trh zůstane v České republice silný“. Ostatně, vůči euru a dolaru posiluje i česká koruna.

Americká krize se tedy negativně dotkla pouze českých akcií. Dluhopisům naopak problémy na opačné straně Atlantiku (a také na druhé straně Šumavy) paradoxně pomohly. Není to kouzelné, když uvážíme kvalitu českých vlád v posledním desetiletí? Nebo že by šlo jen o další naivitu wallstreetských spekulantů?

Autoři:



Nejčtenější

Chtěl utáhnout nájem, tak začal podnikat a už má sedmičlenný tým

Radek Danč, provozovatel brněnské společnosti Internesto

Radka Danče dovedla k podnikání před pár lety tak trochu finanční nouze. Jako student bydlel v centru Brna a kamarád z...

Proč jsou kanály kulaté? Obvyklé i nezvyklé otázky padající u pohovorů

Ilustrační snímek

Při pracovním pohovoru čelí uchazeči různým otázkám personalistů. Třeba dotaz „Jaké jsou vaše silné a slabé stránky?“...



Co si Češi závidí a co by chtěli mít jisté. Zapojte se do ankety

Ilustrační snímek

O Češích se říká, že jsou závistiví. Ale je česká závist stále tak silná, že se nám nedaří vymanit z klubka intrik,...

Kvíz: volno na svatbu či stěhování. Kdy ho musí firma proplatit?

Ilustrační snímek

Pokud jste zaměstnaní, pak určitě víte, že máte nárok na dovolenou. Jak je to ale v případech, kdy do práce nemůžete...

Falešná advokátka je okradla, ale trestný čin se prý nestal

Ilustrační snímek

Asi všichni známe postavu falešného vrchního Vrány z oblíbené české komedie. Úsměv na tváři nám ovšem ztuhne, pokud se...

Další z rubriky

Když stát své dluhy smaže inflací, je dobré mít zlato, říká odborník

Vladimír Brůna

Zájem Čechů investovat do zlata roste. A to i přesto, že cena zlata dosahuje ročního maxima. Podle investičního...

Investovat, nebo obchodovat? Analytik radí, co je větší jistota

Václav Pech, investiční analytik společnosti Broker Trust

Být investorem, nebo traderem čili obchodníkem? Takovou otázku si klade většina těch, kteří se rozhodli zhodnotit své...

Investice: Kde vám dobře vydělají dva tisíce a kam uložit velké částky

Ilustrační snímek

Kam s penězi, když na spořicích účtech se sazby pohybují pod jedním procentem? Je dnes vůbec možné zhodnotit finance...

Další nabídka

Kurzy.cz

MONETA v hledáčku Société Générale? Francouzi nakoupili již 1% akcií
MONETA v hledáčku Société Générale? Francouzi nakoupili již 1% akcií

Mateřská společnost Komerční banky francouzská Société Générale kapitálově vstoupila do další domácí banky - MONETA Mon... celý článek



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.