Život v jakémsi "ráji", kde by se podařilo eliminovat veškeré stresové podněty, by nás zahubil nebo přinejmenším přivedl do blázince ještě dřív, než všechen ten stres a shon moderní doby. Slabší stresové podněty jsou dokonce organismu zdravotně prospěšné, protože způsobují zdravou tonizaci organismu, a umožňují tak zvyšovat jeho odolnost a výkonnost: například při sportovních výkonech.
V první fázi působení stresu pociťuje řada lidí toto napětí jako radostně prožívanou situaci, jako výzvu k akci. Problém je, když toto příjemné "nabuzující" napětí přeroste v tlak, který naopak člověka zcela paralyzuje. Proto nejde o to, vyloučit stres ze svého života, ale ovládnout ho a snížit na "zdravou" míru. Ta je ale velice individuální měrnou jednotkou.
Předcházet zdravotním problémům vyvolaným nevyužitým potenciálem zmobilizovaným v průběhu stresové reakce lze dostatkem pohybového vyžití. Pokud už nemůžeme dát se svaly napumpovanými krví plnou adrenalinu někomu pořádně do zubů (nebo od něj rychle utéct), je dobré si najít v závislosti na svých osobních preferencích společensky přijatelný ventil v podobě nějaké fyzické aktivity: někdo chodí běhat, někdo na squash a někomu udělá stejnou službu víkend strávený zvelebováním chalupy.
Výzkumy prokazují, že fyzická aktivita stimuluje vylučování noradrenalinu, enkefalinu a endorfinů, které napomáhají pozitivnímu přeladění organismu při cvičení a po něm. Při pohybu je též spotřebováván adrenalin, který jinak vyčerpává energii a snižuje efektivnost práce srdce. To všechno pomáhá organismu vyrovnat se s napětím.
Jak uřídit stres
Základní podmínkou pro ovládnutí stresu je identifikovat a uvědomit si jeho viditelné symptomy. Pokud si manažer uvědomí, že je ve stresu, a dokáže svůj problém pojmenovat, má napůl vyhráno. K úspěšnému boji se stresem je potřeba najít odpověď na tyto otázky:
Které faktory a náročné životní situace pro mne v mém světě představují škodlivou zátěž?
Čím si sám způsobuji dodatečnou zátěž?
Kdo z mého okolí vytváří stresové situace a negativně působí i na mne?
Pak se lze rozhodnout pro strategii obrany proti stresu. Chce to umět si stanovit priority, naučit se občas něco "vypustit", něco delegovat na jiné a také umět spolupracovat. Každý, kdo chce zvládnout všechno sám, se logicky brzy stává sám sobě štvancem. Důležitým uměním při snaze uřídit stresové situace, aby člověku nepřerostly přes hlavu, je také umění říct občas kouzelné slůvko "ne".
Důležitou zásadou pro zvládání stresu na pracovišti pro kohokoli ve vedoucí funkci je nesnažit se v akutním stresu o něčem rozhodovat nebo něco řešit, s výjimkou situací, kdy jde někomu (ale doslova) o život. Vždy je lepší chvíli počkat, "vychladnout" a až pak začít s hledáním řešení, udílením pokynů nebo diskusí o problému.
Techniky "první pomoci" pro zvládnutí akutního stresu nejsou ničím novým, doporučuje se napočítat v klidu do deseti, soustředit se na svůj dech a pomalu zhluboka dýchat nosem s prodlouženým výdechem či opláchnutí obličeje studenou vodou. Dobré také je přesunout se někam, kde může být člověk chvíli sám, třeba na záchod, pokud není k dispozici žádná prázdná kancelář nebo nějaký volný kout. Dobrým řešením může být na chvíli odejít ven a uklidnit se pohledem na okolí (pokud za to stojí) nebo třeba do nebe.
Ventilovat agresivní choutky vyvolané působením stresu je dobré až ve chvíli, kdy se nikdo nedívá - třeba důkladným trháním přečtených novin po návratu z práce. V Japonsku už dokonce našla poptávka po podobných ventilech i svou nabídku - službu v podobě místnosti plné počítačů, které může platící zákazník všechny rozmlátit baseballovou pálkou.
Občas prásknout bičem, ale ne moc
Umění ovládnout svůj vlastní stres ale není to jediné, co by měl správný manažer se stresem umět. Stres totiž může být mocným nástrojem v řízení druhých lidí. Manažer s ním ale musí zacházet opatrně, jako se vzácným kořením. Slavný americký manažer Jack Welch, jeden z nejrespektovanějších byznysmenů druhé poloviny 20. století, říkal: "Člověk musí mít rád lidi, ale čas od času je musí pořádně kopnout do zadku." A přesně o to jde při systémovém řízení stresové zátěže zaměstnanců.
Stres dokáže živý organismus vybudit k maximálnímu výkonu, je ale potřeba ho střídat s uvolněním, jinak ho může spíš paralyzovat. Proto je nutné řídit stresové zatížení na pracovišti systematicky nepřetěžovat zaměstnance permanentním stresem a zároveň je nenechat upadnout do letargie v důsledku přílišného poklidu.
Se snahou "nakopnout lidi do zadku" se to ale nesmí přehánět. Aby se místo "pygmalion efektu" nedostavil "golem efekt". Pygmalion efekt znamená, že stanovený cíl pro řízený tým by měl být přiměřeně náročný tak, aby vyzýval a motivoval. Jeho dosažení posiluje jednotlivce i tým. Golem efekt znamená, že cíl či úkol pro tým je nereálný a nesplnitelný. Místo aktivizace se tak dostavuje demotivace, což může v konečném důsledku zcela rozložit akceschopnost týmu.
