Padesátiletá žena čekatelka na důchod?

S oddalováním doby, kdy žena zakládá rodinu, se odsunuje i její kariérní postup. Zužuje se tak období vhodné pro plné nasazení a kariérní úspěšnost. A tak se stává, že žena, která doprovodí děti do dospělosti, se již řadí do kategorie, o které panuje mýtus, že je za zenitem svých pracovních možností. Setkává se s názory, že je čekatelkou na důchod, neperspektivní pracovní silou.

Zdravé sebevědomí v ohrožení

Řada statistik a výzkumů potvrzuje, že kolem padesáti let se ženy viditelně obávají ztráty zaměstnání. A když se tak stane, nesnadno nacházejí nové. Marné hledání pracovního uplatnění je podle našich průzkumů pro starší ženy velmi stresující, způsobuje ekonomické obtíže, sráží jejich sebevědomí, navozuje pocit zbytečnosti. Většina z nich navíc hledá chybu pouze u sebe, ztrácí motivaci. Zaměstnavatelé jeví o ženu zájem obvykle do doby, než zjistí ročník jejího narození. K ověření pracovitosti, dovedností a schopností obstát na volném pracovním místě již obvykle nedochází. Pokud žena splňuje základní výběrová kritéria, zaměstnavatelé často hledají dodatečné, zástupné požadavky, na jejichž základě by bylo možno ženu odmítnout. V průběhu pohovoru jsou ženám kladeny velmi osobní otázky, zejména ohledně věku a zdraví.

Skryté přednosti i nedostatky

Prokazování pracovních kvalit starších žen je poměrně těžké hlavně tehdy, když se ucházejí o práci bez prostředníka v podobě známostí, přátel, případně po poradě s personální agenturou. Ukazuje se však, že ženy, které se zbaví břemena každodenních povinností souvisících s péčí o děti, mohou nabídnout nejen své pracovní zkušenosti, ale především flexibilitu pracovní doby (zde jsou mnohem přizpůsobivější než střední generace žen). Jsou ochotny pracovat přesčas, přistoupily by na různou úpravu pracovního režimu, nevadil by jim požadavek organizovat a řídit jiné pracovníky. Nemají však zájem samostatně podnikat, stěhovat se za prací, učit se cizí jazyky. Patří mezi skupiny obyvatelstva, které se aktivně snaží najít práci přes inzerát, korespondencí či osobní návštěvou firem. Jejich zkušenosti v tomto směru jsou však dosti špatné. V případě, že najdou nové zaměstnání, snaží se udržet si své pracovní renomé, přesvědčit zaměstnavatele o své loajalitě.