Padesátiletí a starší těžko hledají práci

  • 50
Jen výjimečně zaměstnavatel otevřeně přizná, že nechce zaměstnat člověka kolem padesáti let či ještě staršího. Riskoval by totiž obvinění z diskriminace. A na to si většina firem dává moc dobrý pozor.

Důkazy neochoty zaměstnavatelů dát pracovní příležitost starším lidem tak existují snad jen v evidencích úřadů práce. Tam dobře vědí, že se sháněním zaměstnání se nejvíce potýká věková kategorie mezi pětačtyřicátým a padesátým rokem nebo ti, jimž zbývá do důchodu jen pár let.

Většina úřadů práce potvrdí, že každoročně z evidence vyřadí nejméně uchazečů právě v této věkové kategorii. Z jejich kontrolních šetření navíc vyplývá, že věková diskriminace zaujímá v případech při přijímaní do zaměstnání hned druhé místo za diskriminací pohlaví. A dokazuje se stejně obtížně.

Dobře utajená diskriminace

"Nalézt zaměstnání po pětačtyřicítce? Blázníte?" reaguje rozčileně sedmačtyřicetiletý, vysokoškolsky vzdělaný Josef Svoboda z Prahy. Umí anglicky, ovládá práci na počítači. Zaměstnání hledá aktivně, ale marně. "Výsledek je téměř vždy stejný. Jsem vyřazen konzultantem jako nevhodný uchazeč jen na základě mého profesního životopisu, aniž bych byl přizván k nějakému, byť jen formálnímu pohovoru."

Věková struktura uchazečů v ČR

věk    počet uchazečů o zaměstnání
25-29                       65 350
30-34                       51 857
35-39                       48 636
40-44                       43 740
45-49                       53 976
50-54                       59 525
Pan Svoboda se stejně jako řady dalších může jen domnívat: Vadí někomu můj věk? Ještě počátkem devadesátých let minulého století se to v novinách diskriminačními inzeráty typu "práce v mladém kolektivu" jenom hemžilo. Dnes jsou firmy opatrnější. Starší uchazeč o zaměstnání se po přijímacím pohovoru u potenciálního zaměstnavatele o důvodu odmítnutí maximálně dozví, že byl vybrán kandidát, který svým profilem lépe vyhovoval pracovní pozici.

S důkazy je potíž

Právnička z Českého helsinského výboru Jaroslava Štamberková přiznává, že se věková diskriminace velmi těžko dokazuje. Sice je právě na zaměstnavateli, aby ve sporu dokázal, že u

Mladí pracovníci brzy nebudou

V EU do roku 2007 počet pracovníků ve věku
* 15-19 let ubude o více než milion
* 20-29 let ubude o 9 milionů
* 50-59 přibude o 5,5 milionů
* 60-64 let přibude o milion
chazeče o místo během pohovoru věkově nediskriminoval, ale většinou tak jde o tvrzení proti tvrzení. "Pokud má člověk v rukou důkazy, je to vždy lepší," říká Jaroslava Štamberková. Sama ví o výjimečném, prokazatelném případu, kdy zaměstnavatel uchazečce o práci do doporučenky z úřadu práce napsal, že je dotyčná stará a neperspektivní a že on požaduje mladší pracovníky. Po upozornění úřadem práce na diskriminaci se opravil.

Související článek na téma "Strašák nezaměstnanost? Jak pro koho." najdete ZDE

Údajně šlo jen o zástupný důvod. "Ve skutečnosti pravý důvod je v tom, že nevyhovuje ze zdravotních důvodů a morálně volními vlastnostmi," omlouval se zaměstnavatel. Pokud se někdo cítí věkově diskriminován, měl by se obrátit na soud nebo upozornit úřad práce v místě působení dotyčného zaměstnavatele. Kontrolní útvary úřadů práce uvítají i upozornění na diskriminační inzerát.

Ruštináři na sobě musí pracovat

Zaměstnavatelé často vyčítají starším lidem, že nejdou s dobou. Generace, která se učila z cizích jazyků pouze rusky a s počítačem se setkala poprvé ve vyšším věku, se musí stále vzdělávat. Ostatně, to musí i ti mladší.

"Věřím, že kdo chce, tak vše dožene. Lidé si musí zvyknout, že se všechno rychle mění a každý se musí o sebe postarat sám," říká zástupce ředitele Úřadu práce v Jeseníku Josef Vyroubal. Naopak zaměstnavatelé by si měli uvědomit, že tolik propagované mládí a s ním spojovaná výkonnost, kreativita, pružnost a dravost je velice relativní a individuální záležitost. Často má právě starší člověk větší elán do práce a více nápadů než někteří mladí. Navíc to vše podpořené zkušenostmi a věrností firmě. Ale, aby toto zaměstnavatel o uchazeči zjistil, musí zaujmout individuální přístup, který je samozřejmě namáhavější, a proto méně oblíbený než globální odsouzení jedné generace.