Jste majitel prosperující umělecké agentury. Kdy jste dostal nápad podnikat v tomto směru?
Tak to vás asi překvapím, protože moje agentura vznikla úplnou náhodu, a abych se vyjádřil přesně, tak ze zvědavosti. Když u nás začalo obchodování s atraktivními doménami, zajímalo mě, kolik asi tak může stát ta či ona zajímavá doména. Při tom brouzdání po stránkách domén jsem si řekl, jestli existuje doména "umeleckaagentura.cz" a kdo ji vlastní. K mému překvapení byla tato doména volná, a tak jsem (po zjištění, že je k mání za necelé dva tisíce) ji koupil.
|
Připravili jsme pro vás seriál rozhovorů se zajímavými osobnostmi, které se pustily do netradičního podnikání a uspěly. V jednotlivých dílech se s vámi podělí o své zkušenosti ze světa byznysu mimo jiné i známí herci, zpěváci či modelky. V předchozích dílech jste se mohli například dočíst, jaké je podnikat v showbyznysu, obchodovat s kávou či prodávat zbraně. |
Paradoxní je skutečnost, že jsem podnikání neměl v úmyslu a nápad se založením agentury vznikl opravdu jen náhodou. Nicméně jsem si nechal udělat první jednoduché webové stránky, kde jsem nabízel zprostředkování různých vystoupení a umělců. Neměl jsem žádné zkušenosti s tvorbou stránek, ty jsem okoukal u konkurence a upravil si je dle svého.
Ze začátku jsem své "podnikatelské" začátky tajil, aby nikdo nevěděl, že agentura patří mně. Nevěděl jsem, jestli se vůbec chytím, tak proč zbytečně něco vysvětlovat?
Kdy se objevil první klient?
No, možná se budete divit, ale hned druhý den, kdy byly stránky hotové. Už si ani nevzpomínám, koho to vlastně chtěl, ale já to bral jako docela dobrou zábavu. Vážně jsem netušil, že začátek může být tak prostý, jednoduchý. Samozřejmě uznávám, že jsem měl a mám jisté výhody oproti běžným agenturám. Tou základní je vlastní zkušenost z oblasti showbyznysu. Jsem na stejné straně barikády jako ti, jež zastupuji, a tak vím, co vše je potřeba k zajištění pohodového chodu produkce.
Další výhodou je bezesporu osobní vztah s většinou umělců, které zprostředkováváme. Jednání je pak logicky o něčem jiném.
Přiznám se, že trošku pomáhá, pokud klient ví, že jsem ten kouzelník, a ne někdo anonymně schovaný za webovými stránkami, protože ty si může udělat každý podvodník. Někdy se totiž stane, že pořadatele nebo firmu, která nemá takové zkušenosti, překvapí, že musí fakturu zaplatit předem před konáním vystoupení. A nezřídka se jedná o docela slušné sumy.
Někteří klienti, kteří s námi spolupracují poprvé, se samozřejmě logicky obávají. V tom je výhoda, paní produkční klientovi vysvětlí, že agentura patří mně a že já si samozřejmě nemohu dovolit jakékoliv neseriózní jednání. To by byla moje okamžitá smrt v showbyznysu. Já ale nikdy nerozjedu zakázku, pokud nemáme peníze na účtu. Je to jištění, jak pro klienta, tak pro umělce. Klient pošle peníze na účet agentuře, aby umělec měl jistotu, že svoje peníze dostane. Po produkci vždy voláme klientovi, zda-li všechno proběhlo v pořádku, a můžeme vyplatit umělce.
Kolik zaměstnáváte lidí?
Jako to je asi všude jinde, ze začátku jsem se agentuře věnoval sám. Práce nebylo tolik, že bych ji nezvládal, i když jsem toho měl někdy "plné kecky". Ještě že mám tak přizpůsobivou manželku. Když bylo třeba, pomohla, zastoupila mě. Dnes už celou agenturu řídí ona. Pravda, při jednání s některými celebritami a špičkovými umělci měla zpočátku trému a působila rozpačitě, ale to byla otázka času. Nicméně po třech letech stejně došlo k tomu, že jsme byli nuceni podat inzerát na místo produkční na plný úvazek.
Přihlásilo se asi devět lidí, které jsem obvolal, a vznikla první selekce. Vyřadil jsem lidi, kteří nebyli flexibilní, protože v agentuře neexistuje úplně pevný pracovní řád.
Co mě vážně rozesmálo, byla jedna uchazečka, která na otázku, zda má ráda kulturu a chodí třeba do divadla, odpověděla, že ne, protože nesnáší komedianty. Nechápal jsem, jak se může přihlásit na post produkční v umělecké agentuře.
Nakonec jsem si vybral paní, která byla nejen flexibilní, ale také příjemně komunikativní, měla ráda kulturu a tvrdila, že je zodpovědná, a to i časově. Já totiž k smrti nesnáším nedochvilnost. A zatím to klape, je mou produkční dodnes, takže jsem měl při výběru štěstí.
Všichni vás ale známe jako majitele Divadla kouzel v Líbeznicích u Prahy. Jak jste přišel k němu? A neříkejte, že zase náhodou.
(smích) Tohle mi možná nebudete věřit, ale je to tak. Já totiž vůbec neměl v úmyslu vlastnit divadlo. Hledal jsem sklad (opět inzerátem), kde bych ukládal kostýmy a rekvizity. Když mi jedna paní nabídla prostoty bývalého kina v Líbeznicích, odmítl jsem s tím, že potřebuji něco poblíž centra, ne na periferii. Přesto jsem jejímu pozvání na prohlídku objektu neodolal a zamiloval se! Ne do paní majitelky, ale do úžasné vínově červené opony na elektrické ovládání. Při pohledu na ni se v mé hlavě zrodila myšlenka na divadlo kouzel.
Já vím, že je asi divné, že nic neplánuji a ty věci přicházejí samy, ale je to vážně tak. K divadlu jsem opět přišel úplně náhodou.
V jakém stavu jste kino přebíral? Musel jste investovat do rekonstrukce nebo nějakých zásadních úprav?
Jéje, těch bylo! Proto jsem si divadlo pronajal na padesát let, což paní majitelku docela udivilo. Mně ale bylo jasné, že do toho objektu investuji dost peněz, a tak jsem nechtěl, abych o něj pak přišel. A tady musím znovu blahořečit manželce Lucii. Myslím, že jiná by asi neměla pochopení pro to, že si místo vytouženého domečku koupíme jen byt a za ušetřené peníze zrekonstruujeme staré kino tak, aby mohlo sloužit divadelním účelům. Uznávám, že to byl risk, ale já měl jasnou vizi a nechtěl se jí vzdát.
Vizi? O co šlo?
Víte, já jsem dva roky vystupoval v Japonsku, kde jsem mimo jiné otevíral první japonské divadlo kouzel. Bylo založeno na stejném principu jako to naše. Protože se nejedná o regionální divadlo, ale o divadlo, kam jezdí lidé z celé republiky, musí být dobře dopravně dostupné a mít zdarma dostatek parkovacích míst. S tím mají totiž diváci v centru Prahy stále větší problémy. Naše divadlo je hnedle za hranicí Prahy na hlavním silničním tahu a do Líbeznic se dostanete i pražskou hromadnou dopravou.
Na rekonstrukci jste si pozval firmu?
Měl jsem na stálo jednoho člověka, který v divadle pracoval, ale z velké části mi pomohli místní ochotníci pod vedením Johany Císlerové. Ani nechci vzpomínat, co celková rekonstrukce stála peněz. Samozřejmě jsem několikrát, jak to chodí, překročil původně zamýšlenou částku, kterou jsem původně na rekonstrukci předpokládal.
Kdy jste divadlo otevřel?
Divadlo jsem si dal jako dárek ke svým Kristovým narozeninám v roce 2003. Nejdříve v divadle hostovaly různé divadelní soubory, což jsem většinou dotoval z vlastní kapsy. Potřeboval jsem získat zkušenosti s divadelním provozem, takže i přes ony doplatky pro mě byla divadelní představení přínosem.
Vlastní kouzelnickou show jsem zahájil rok nato pod názvem Magická esa. Jedná se o velké iluze jako například průchod obřím ventilátorem, vystřelení člověka z děla, čtyřmetrovou skluzavku času a nebo můžete na vlastní nebezpečí i zmizet!
Společně se mnou vystupují přední české modelky a moje dvě taneční skupiny Magic Girls a Electric Men. Vždy mám také nějakého atraktivního hosta. Při představení je to zhruba dvacet lidí. Všem spolupracovníkům jsem hned na začátku řekl, že nás čeká při přípravě této show mraky práce, málo peněz a neurčitá budoucnost. Nedokázal jsem absolutně odhadnout, jak dlouho budeme toto představení hrát, protože nikdy předtím tady nic takového nebylo.
Původně jsem počítal s pár reprízami a konec. A my už hrajeme při vyprodaném sále třetí rok. To bych nikdy ani ve snu nepředpokládal. V současnosti ale také vedle toho dále vystupuju v jiných divadlech se zájezdovými představeními. Rád jezdím s Vaškem Vydrou. Jedná se o představení s příznačným názvem: "Vydra v novém kožíšku". Pro nejmenší diváky je to představení "Hra kouzel a magie", kde děti společně s modelkou Martinou Poulíčkovou učíme čarovat, a při firemních akcích je zase vždy vděčný pořad "Nechte zmizet svého šéfa!".
|
|
V roce 1999 vyhrál Pavel Kožíšek se svým projektem konkurz na realizaci prvního Divadla magie v Japonsku, kde vystupoval až do března 2000. Na podzim stejného roku založil svoji company a připravil s ní nové samostatné show. V roce 2000 obdržel od Českého magického svazu diplom za zásluhy o rozvoj magického umění a za reprezentaci magie. V roce 2002 byl jako jeden z nejmladších kouzelníků v historii předsedou odborné poroty na mezinárodním iluzionistickém festivalu. Ve stejném roce natočil s režisérem Jurajem Herzem televizní seriál Černí baroni, kde ztvárnil roli kouzelníka Pavla. V roce 2003 obhájil rigorózní práci na téma Magie a sociokulturní manipulace. V témže roce se mu narodil syn Matyáš. Na podzim roku 2003 zrealizoval projekt prvního Divadla kouzel - Magic Hall v České republice. V roce 2004 připravil pro tuto originální scénu velkou strhující show Magická esa. Od roku 2004 je prezidentem mezinárodního festivalu v moderní magii Velká cena Divadla kouzel. V současnosti má na svém kontě přes stovku televizních vystoupení doma i v zahraničí a v poslední době patří mezi naše "nejprodávanější" umělce showbyznysu.
