Vaše jméno si většina lidí spojí s autosalony. Také se kolem nich začalo vaše podnikání točit už na začátku. Proč zrovna auta?
S mým otcem jsme začínali podnikat hned po pádu železné opony. Protože táta v té době pracoval jako vedoucí potravin, nabízelo se například privatizovat prodejnu. Ještě předtím jsme ale stihli vyjet do zahraničí, kde nás uchvátily autosalony.
V roce 1987 jsme navštívili Paříž, kde v prodejně Citroën představovali auto tak, že robot do kufru nakládal zavazadla a ukazoval, jak auto udržuje výšku podvozku bez ohledu na zatížení. To bylo v Čechách nevídané a přišlo nám to jako ideální prostor pro rozvoj byznysu.
Úroveň prodeje tady v Česku byla tehdy žalostná, stejně jako nabídka vozů. Proto jsme se v euforických devadesátkách rozhodli svépomocí vybudovat první autosalon.
Pavel Louda (48) Pavel Louda
|
K automobilovému průmyslu jste ale svým vzděláním neměli blízko?
To ne, táta byl vyučený obchodní příručí. Zároveň ale byl vždy velmi činorodý – za komunismu podnikat nemohl, zato ale pamatoval svobodnou atmosféru před ním.
Možnost dělat něco konečně svobodně, rozhodovat, co se koupí a prodá, to byla ohromná změna a síla, která nás hnala dál. Já jsem se s tátou do podnikání vrhl hned po maturitě na gymnáziu, tedy ve svých devatenácti letech.
Když jste se rozhodli vybudovat první autosalón, kolik jste museli investovat?
Bohužel, to přesně nevím, je to už přece jenom třicet let. Pamatuji si ale, že co šlo, dělali jsme svépomocí a na zbytek padly veškeré úspory rodičů.
Se kterými značkami aut jste začínali?
My jsme se do podnikání pustili, aniž bychom měli jakoukoliv smlouvu s výrobcem aut. Pak jsme oslovili automobilky. Na český trh se tehdy snažil dostat Renault a diskutovalo se, jestli vláda prodá Škodovku Volkswagenu nebo Renaultu.
Už jsme byli před podpisem pro Renault, ale pak jsme se s otcem rozhodli, že dáme přednost Škodě. Je to přece jen tuzemské perspektivní auto. Věděli jsme, že se bude rozvíjet a v Česku bude mít nejlepší jméno právě domácí značka.
Jak se portfolio značek, které prodáváte, do dneška rozrostlo?
Dnes nabízíme jedenáct značek a máme jednatřicet autosalonů ve dvanácti městech po celém Česku. Mezi posledními značkami nám přibyla Dacia. Tato značka má ohromnou výhodu i nevýhodu najednou. Nemusíme na ni dávat vůbec žádnou slevu a prodává se sama.
Jenže také na ni máme nejnižší marži. Auta jsou objednaná na dlouho dopředu a je jich navíc omezený počet. Dacií prodáme jen tolik, kolik nám jich importér dodá.
Jak je to s ojetými auty?
Vidím rostoucí poptávku po zánovních a ojetých vozech. Celkově však prodávají čeští dealeři méně ojetých než nových aut. Takřka nikde jinde ve světě to tak není.
My chceme v budoucnu prodávat stejné množství ojetých jako nových vozů. Zatímco většina prodejců nových vozů prodává pouze vykoupené ojeté vozy z protiúčtu, my jsme šli cestou nakupovat vozy na trhu.
A jak to bude vypadat v reálu?
Rozhodli jsme se vybudovat největší kamenný autosalon na ojeté vozy v Evropě. Zákazníkovi poskytne po celý rok komfortní možnost výběru správné ojetého vozu pod střechou tak, jako by si kupoval auto nové. Prodejní plocha moderní provozovny bude na třech podlažích zabírat čtyřicet tisíc metrů čtverečních, což je zhruba šest fotbalových hřišť. Bude stát u dálnice u Poděbrad, kde už od letošního ledna probíhají stavební práce.
Jak vnímáte rostoucí trend elektromobility?
Vzestup aut na elektrický pohon vidím jako nevyhnutelné vývojové stadium. Jako se přešlo z tlačítkových telefonů ke smartphonům, přirozenou cestou musí proběhnout i přechod na elektroauta. Věřím, že do deseti let bude jen minimum automobilek vyrábět vozy s konvenčním spalovacím pohonem.
Ani ne tak kvůli ekologii, ale pro zjednodušení výroby. Lidská práce je to nejdražší na každé výrobě, a právě tou by se šetřilo. Elektroauta jsou na výrobu jednodušší. Také jsou návyková a kdo si je vyzkouší, může na ně bez problémů přejít. Klíčové je ovšem dobudovat infrastrukturu a snížit tak obavy z dobíjení.
Postupně jste se začal věnovat kromě prodeje a servisování vozů také provozování flotily sdílených aut. Co vás k tomu vedlo?
Mezi moje zásady patří držet krok s dobou, proto jsem se už před více než deseti lety začal zajímat o sdílenou ekonomiku – a carsharing je uživatelsky fantastická věc.
Sám vím, kolik typů aut pro různé účely občas potřebuji v práci i v rodině. Ve městech nemůže mít každá rodina více aut, a proto je pro tyto uživatele carsharing geniálním řešením.
Pustil jste se také do sklářského průmyslu. Vaše sklárny například vyrábějí první cenu, skleněnou sošku pro poděbradský hudební festival Soundtrack. Proč právě toto odvětví?
Souvisí to s mým vřelým vztahem k Poděbradům. Hlavní vstup do zdejších skláren je navíc na konci naší ulice. O koupi jsem přemýšlel dávno před jejich krachem v roce 2007, když odešel do důchodu tchán, který ve sklárně dělal technologa. Kdysi tam pracoval otec i babička, já tam chodil na brigádu. Jako dárky jsme vozili sklo z Poděbrad, broušený křišťál měl vždy dobrý zvuk.
Když došlo ke krachu, rozhodl jsem se udělat vše, abych tuto výrobu zachránil. Nabídl jsem městu Poděbrady, aby spolu se mnou investovalo do odkupu, ale zastupitelstvo to zamítlo. Nakonec jsme sklárnu koupili ještě s dalšími investory a rozjeli ji. Později jsem k ní přidal ještě druhou ve Světlé nad Sázavou.
Co si od toho slibujete? Jaká je vaše vize?
Naším cílem pro nejbližší budoucnost je personální stabilizace tak, abychom mohli maximálně využít stávající výrobní kapacity ve Světlé. Investujeme nemalé peníze do inovace produktů a současně pracujeme na sjednocení značky Crystal Bohemia.
Obě dvě sklárny, jak v Poděbradech, tak ve Světlé nad Sázavou, postupně přejdou na jednotný moderní design obalů tak, aby naše výrobky byly dobře rozpoznatelné koncovými zákazníky.
Vlastníte realitní společnost, která vznikla za účelem výstavby vašich autosalonů a servisů. Stavíte i jiné typy objektů?
Stavět jsme začali před sedmnácti lety, nyní se naše realitní firma stará o všechny naše autosalony. K tomu jsme přidali výstavbu nových developerských projektů. Před dvanácti lety jsme dokončili v Poděbradech dva bytové domy a nyní máme ve výstavbě další bytový projekt Nový Žižkov. Developerské aktivity jsme rozšířili i do Pardubic a Nymburka, kde stavíme nové obytné čtvrti.
Máte ještě něco, čím se můžete pochlubit?
Plánujeme soustředit se na rekonstrukce našich starších objektů. Koupili jsme například poděbradský hotel Bílá růže, ve kterém jsme zatím poskytli ubytování ukrajinským uprchlíkům, jimž současně nabízíme zaměstnání v některé z našich společností.
Do budoucna máme v plánu renovaci této budovy, která citlivě vyjde z historických základů. To je totiž směr, který mi dává smysl. Chci měnit historické objekty na plně funkční budovy, ale zároveň zachovat jejich kulturní hodnotu.
Hodně se mluví o tom, že český byznys a průmysl potřebuje víc nových talentů. Snažíte se podporovat mladé lidi ve vzdělání?
Ano, bez mladých lidí se opravdu nedá podnikat. Proto jsem se rozhodl aktivně podpořit osmileté EKO Gymnázium a SOŠ Multimediálních studií v Poděbradech. Škola sídlí v pronajatých prostorách a nemá prostředky na vlastní. Proto jim postavíme novou školní budovu s odpovídajícím zázemím. Zdánlivě to nesouvisí, ale jsou věci, které umožní rozvoj podnikání tak, jak chcete.
Pomáhá vám s vašimi aktivitami také rodina?
Moje manželka se spolu s naší kamarádkou Václavou Seifrtovou stará o občanské sdružení Děti a sport, které již dvanáct let poskytuje podporu dětem v poděbradských školách. Pokud se učitelka dozví, že někdo z žáků z finančních důvodů nemůže někam jet se školou nebo rodiče dětem nechtějí platit obědy, pošle nám žádost. Učitelé sami vyhodnotí, že to tak skutečně je. Rozdělíme takto desítky tisíc ročně a dává nám to velký smysl.
Řídíte velký holding firem, který jen v automobilovém týmu zaměstnává 700 lidí. Co vám k tomu nejvíce pomohlo? Jaký jste šéf?
Práce tvoří můj život a vždy u mě byla na prvním místě. Aby mě bavila, potřebuji stále vytvářet nové projekty s dlouhodobým smyslem. Díky neustálému přemýšlení o práci jsem dokázal posouvat svoje nápady. Můžu tak objektivně říct, že mám za sebou slušnou firmu s kvalitním týmem lidí, navíc už fungující bez osoby majitele.
Dnes už dávno nerozhoduji o všem. Holding má svou strukturu, firmy mají své řídící osoby s vlastními kompetencemi. Moje řízení je pouze strategické, protože provozní věci dělají kvalifikovaní lidé.
Jak rád trávíte volný čas? Pěstujete nějaké sporty?
Rád lezu po horách, plavu a lyžuji, rád vyrazím i na plachetnici. Sport je další věc, kterou vidím jako velmi důležitou pro správný růst nastupujících generací. A také je další oblastí, která potřebuje peníze a rozhodně si je zaslouží. Sport pomáhá otevřít cestu talentovaným lidem, podpořit jejich výkon a schopnost se prosadit.
Plánujete předat svůj byznys potomkům?
Já jsem naši firmu budoval s tátou a samozřejmě by mě potěšilo, pokud by pokračovali v našich šlépějích. Pro mě je hlavní, aby dělali to, co je bude bavit a uvidíme, kam je vítr zavane. Ale doufám, že si uvědomí dosažené úspěchy a odkaz, který je možné dále rozvíjet.
